Internetové sázkové firmy spoléhají na Evropskou unii. Zatím úspěšně.
Fotbalový zápas dvanáctého kola první fotbalové ligy mezi Příbramí a Libercem měl zajímavý nádech. Kromě výsledku 2:2, se kterým byli spokojeni domácí i hosté, nabídl také příspěvek do diskuse o internetových sázkových firmách. Fotbalisté Liberce propagují na svých dresech internetovou sázkovou kancelář Betandwin, na reklamních plochách okolo příbramského stadionu zářila reklama na další internetovou sázkovou firmu Expekt.com. Každou chvíli však rolovací reklamní billboardy zakryly on-line sázky a na panelech se objevila anonce na služby „kamenného“ Tipsportu. Příklad z Příbrami názorně demonstruje vzestup on-line sázení a sílící konkurenci na trhu. Tu se však ministerstvo financí snaží omezit novým zákonem, který čeká před branami Poslanecké sněmovny, neboť je třeba nastolit řád a pořádek. Internetové firmy registrované jinde než v České republice se mají zakázat. Proč? Ohrožují prý morálku.
Mám pas, nemám?
Ministerstvo financí požádalo Nejvyšší státní zastupitelství, aby prověřilo, zda se zahraniční provozovatelé internetových sázek bez české licence nedopouštějí trestného činu. Ministerští úředníci rovněž vydali pokyn finančním úřadům, aby takové firmy prověřily a zvážily udělení pokut. Ministerstvo vychází z toho, že internetové sázkové firmy nepožádaly o povolení k provozování on-line sázení v Česku, tudíž mimo jiné neodvádějí státu povinné desátky, umožňují sázet i lidem mladším 18 let a tak dále. Šéf státního dozoru nad sázkovými hrami a loteriemi Pavel Němec týdeníku EURO řekl, že pokud o povolení tyto firmy požádají a splní zákonné požadavky, s udělením licence nebude problém. „Žádné ustanovení zákona o loteriích a jiných podobných hrách v současnosti provozování hazardních her po internetu nezakazuje. Jenom ještě nebyl „internetový hazard“ nikomu povolen. Pokud obdržíme jakoukoliv žádost o schválení internetového provozování hazardních her, nebudeme ji a priori odmítat,“ uvedl Němec. Jeho stanovisko však nemusí mít dlouhého trvání, což si sám uvědomuje. „Opakuji, že povolíme provozování internetových her první den poté, co příslušná žádost splní všechny zákonné podmínky, tedy především efektivně nastaví bariéru tomu, aby hrály osoby mladší 18 let a znemožní obcházení tohoto zásadního zákazu. Upozorňuji ale, že toto platí dle současného znění zákona. Novela, která nyní čeká na projednání v Poslanecké sněmovně, výslovně provozování internetových her zakazuje,“ dodal Němec. Internetové sázkové kanceláře by tedy měly, dříve než je ministerstvo financí nechá definitivně zakázat, požádat o „český pas“. Odmítá to Betandwin i další. Betandwin argumentuje tím, že má povolení provozovat služby ve Velké Británii a Německu, proč by tedy měl žádat ještě v České republice. Existuje přece něco, jako je Evropská unie, jejíž základy jsou postaveny na něčem, co se jmenuje volný pohyb zboží a služeb. Takže, český státe, dej nám pokoj. „V současné době v unii vrcholí diskuse nad textem Směrnice o službách na vnitřním trhu, a pokud jde o loterie a jiné podobné hry, zastává většina států stanovisko, že by tato oblast podnikání neměla spadat pod její dosah. Provozování hazardních her je natolik specifické, že musí být regulováno mnohem přísněji než jakákoliv jiná podnikatelská činnost, a každý stát by měl mít možnost vlastními předpisy upravovat zřetelná národní specifika provozování hazardních her, zejména také ve vztahu ke kritériu veřejného zdraví, veřejného pořádku a tak dále. V tomto smyslu vyzněly i závěry známého případu Gambelli, o který se občas, pro mne nepochopitelně, opírají někteří provozovatelé hazardních her po internetu. Mám za to, že přesně z těchto důvodů by měly mít členské státy Evropské unie výlučnou legislativní a regulační pravomoc ve vztahu k loteriím a hazardním hrám,“ reaguje Němec.
Nejasné Gambelli.
Problematikou přeshraničních sázek po internetu se Evropský soudní dvůr zabýval v roce 2003. Šlo o kauzu Gambelli a spol. Internetové sázkové kanceláře měly z rozhodnutí soudu velkou radost a rozsudek s oblibou citují, kde mohou. Piergiorgia Gambelliho a dalších 130 osob totiž zatkla italská policie jen proto, že pracovali pro britskou sázkařskou firmu Stanley International Betting Ltd. jako zprostředkovatelé sportovních sázek na italském území. V Itálii má ale na takové sázky monopol státní společnost Coni. Všichni zatčení byli následně obviněni z podílu na nelegálním sázení. Jejich právníci je hájili argumentem, že firma Stanley funguje na britských ostrovech zcela legálně. „Proč by tedy měli být její italští zaměstnanci a spolupracovníci posuzování jako nějací podvodníci a organizátoři nelegálních sázek?!“
Italský soud se posléze obrátil na Evropský soudní dvůr a ten dal za pravdu obhajobě. „Musíme připomenout, že zakládající smlouvy zakazují jakékoli omezení svobody přestěhovat se dle vlastního uvážení, nebo svobody založit si v jiném státě Evropské unie firemní pobočku,“ uvádí se v závěrečné zprávě soudu. „Zákaz účasti na sázení organizovaném v jiném členském státě – navíc provázený tvrdými tresty – představuje zcela zjevné porušení svobody poskytovat služby,“ pokračuje text rozsudku.
Z verdiktu soudu je navíc zcela zřejmě, že neuvěřil italským argumentům o zákazu sázení z „vyšších zájmů“. „Tvrzení o nutnosti chránit sázející před podvodníky, o nezbytnosti dbát na udržení veřejného pořádku a o snaze snižovat počet příležitostí k provozování hazardu se ukázala jako neudržitelná. A to především proto, že Itálie počet sázkových a loterijních příležitostí naopak zvyšuje. Navíc vyzývá své občany, aby se sázení účastnili. Děje se tak zcela jistě kvůli možnosti zvyšovat tím daňové příjmy. Fakt, že je organizování sázek regulováno finančními zákony, ukazuje, že skutečná motivace odpovědných národních úřadů je čistě ekonomická,“ stojí v rozsudku.
A závěr? Evropský soudní dvůr tedy konstatoval, že zákaz internetových sázek představuje porušení základních evropských dohod. Nicméně rozhodnutí v jednotlivých případech nechal na příslušných národních soudech.
Offshore řešení.
Velká Británie se před několika lety rovněž rozhodla, že tvrdě vystoupí proti sázkovým firmám, a zvýšila jim daně. Prakticky okamžitě došlo k exodu sázkových firem do offshore oblastí. Větší firmy odešly na ostrov Man a do Gibraltaru, menší získaly registraci v Karibiku. Státu nezbylo po určité době než úroveň zdanění opět snížit, aby se sázkové a loterijní společnosti vrátily do Británie a zaplatily alespoň nějaké daně. Většina z nich ale zůstala v offshore regionech. Offshore licence pro internetové sázení momentálně vydávají například některé ostrovní státy Karibiku – Antigua nebo Dominika – a země Střední Ameriky, například Kostarika. Jak týdeníku EURO řekl Karel Žídek z české pobočky zprostředkovatelské firmy ICSL, která svým klientům pomáhá se zařizováním offshore společností nebo s koupí „ekonomického občanství“, české kamenné firmy o podobnou praxi nemají zájem. Zatím.
