Andrej Babiš tvrdí, že trestní řízení si u nás lze koupit. Nepochybně o tom hodně ví.
Od zasedání sněmovny, které vydalo Andreje Babiše k trestnímu stíhání, hýbe justicí prohlášení premiéra o tom, že si lze v Česku objednat trestní stíhání kohokoli. Vrcholní představitelé státního zastupitelství, soudů i advokacie se dožadují důkazů. A to jednoznačně oprávněně, a navíc u té nejpovolanější osoby. Andrej Babiš o tom nepochybně ví mnoho.
Ale i my ostatní máme dostatek zkušeností s konkrétními případy, nad nimiž se vznášejí silné pochybnosti a podezření. A nejde jen o znovuobjevenou kauzu Opencard a poslance ODS a pražského exprimátora Svobodu, kterého sněmovna na rozdíl od Babiše podruhé nevydala. Můžeme připomenout i jinou pražskou kauzu, kdy byl bývalý Svobodův ředitel odboru městského investora Jan Beránek několik let vláčen policií za to, že objednal na základě rozhodnutí rady města kategorizaci prací pro tunel Blanka, aby bylo možné posoudit, které faktury lze podle zákona o veřejných zakázkách proplatit a které ne. Soudkyně nakonec jednoznačně pravila, že Beránek postupoval správně a ušetřil městu stamiliony. Tahle parta prostě vadila všem, jejichž kšefty v Praze zpřetrhala.
Pamětníci si ale jistě vzpomenou i na starší případy. Tím prvním, který signalizoval, že nám policajty někdo tak trochu zprivatizoval, byla v roce 2003 kauza zatčení uhlobaronů Viktora Koláčka, Jana Przybyly a Petra Otavy poté, co se přihlásili do privatizačního tendru na státní podíl v Sokolovské uhelné, který měl zcela jiného a tehdy všemocným Stanislavem Grossem preferovaného favorita. Po pěti letech se náhle a z ničeho nic začala vyšetřovat jejich loupežná privatizace OKD. Když potom kluci uhlobaronský své tažení na Sokolov vzdali, šla tahle chronická privatizační kauza zase k ledu.
Pan Pelikán našel Čepičku. Staronový ministr chystá nový zákon o státním zastupitelství
A co čert nechtěl, hodně podobný průběh měla také jiná kauza, kdy byl ředitel Kosteleckých uzenin a šéf sdružení malých akcionářů ovládajících podnik Jan Boček spolu s dalšími členy představenstva obviněn policií z tunelování firmy. Stalo se tak krátce poté, co odmítl prodat podíl malých akcionářů jistému Andreji Babišovi. Pak ale změkl, prodal a stíhání skončilo. Loni s ním o tomto příběhu hovořili reportéři serveru Seznam.cz a moc se nedozvěděli. Na dotaz, proč o tom ani po letech nechce říct víc, Boček odpověděl, že o něj nejde, ale má osm vnoučat. A nic víc se už nedozvíme, protože pár týdnů po reportáži zemřel sám ve svém srubu uprostřed lesů.
Nakonec lidé, kteří měli obchodní spory s Babišem, se s policisty nepotkávali úplně zřídka. Připomeňme třeba publikovaný případ mělnického řeznictví U Rytířů nebo čerstvý boj o Oleo Chemical.
A nejde jen o zahajování, ale také ukončování trestního stíhání. Například proč bylo ukončeno vyšetřování případu, kdy Lovochemii ovládla - za zjevného porušení zákonů - společnost Agrofert. To bylo mimochodem zastaveno hned dvakrát a podruhé se k tomu nachomýtla i současná vrchní státní zástupkyně Bradáčová.
Nakonec i to Čapí hnízdo bylo svého času šetřeno a nebyly shledány žádné závady, ačkoli v té době každý věděl, že patří Babišovi od prvního kopnutí do země a nikdy to nebylo jinak. Najednou se však ukazuje, že na to existují dostatečné doklady a dokázala si je sehnat nejen česká policie, ale i OLAF. Můžeme marně spekulovat, zda na objednávku bylo nevyšetření dotace, nebo její současné vyšetřování, ale o tom, že zde byla neoprávněně vyplacena padesátimilionová dotace, není na základě pravomocného správního rozhodnutí OLAF už žádných pochybností. A pochybovat nelze ani o platnosti staré české moudrosti, že „kdo s čím zachází, tím také schází“.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
