Zákazník na dálkové ovládání

4. 6. 2018

Autor: Euro.cz

Schopnost vyrobit kvalitní produkt už dávno není základem úspěchu na maloobchodním trhu. Nejdůležitější je dnes přesvědčit zákazníka, že právě vaše zboží nutně potřebuje. Tahle změna je motorem nových technologií. A ty už pronikly do našeho běžného každodenního života tak hluboko, že člověk se stává intenzivně loveným zákazníkem, který netuší, co vlastně chce, ale je naprosto jisté, že to dostane.

Inovace v online prodeji a kombinaci internetu s klasickými kamennými prodejnami, jak je zkoumáme v tomto vydání týdeníku Euro, mohou být pro někoho fascinující a vzrušující a pro jiného obtěžujícím terorem. Každopádně je jisté, že výrobci spotřebního zboží a obchodníci dávno zjistili, že nové formy komunikace na síti zde nejsou proto, aby si člověk pokecal s kamarádem, vyřídil obchodní záležitosti nebo pustil muziku, která se líbí spolužačce z gymplu. Jsou zde proto, aby každý prodejce obuvi věděl, jestli nosíte kecky, nebo lodičky a jakou máte barvu nového zimního kabátu, aby vám k němu nabídl správně ladící a neodolatelné kozačky. Marketingový tlak je už dnes neuvěřitelný a zjevně bude dále sílit. Jenže má i svůj rub. Lidé pod tímto tlakem občas kupují i to, co nepotřebují, a zboží pak putuje zpátky prodejcům, což jsou nepříjemné náklady. A tak zákazníci, kteří příliš často podléhají takto intenzivně vytvářenému pokušení a pak zase zmoudří, jsou trestáni vyškrtnutím z dalších nákupů, dokud se nepolepší a své peníze prodejci dobrovolně neponechají.

My starší a pokročilí nad tím můžeme sice kroutit krkem, ale je nesporné, že svéprávný člověk se sám rozhoduje, zda si z hlavy nad čelem vytáhne anténku a stane se dálkově ovládaným zákazníkem a dobrovolně přispěje Jeff u Bezosovi do kasičky.

Někdy se ale nákupy nedaří nejen proto, že je zákazník rozumný. Obzvláště pokud tím zákazníkem je české ministerstvo obrany a kupují se třeba vrtulníky, jak barvitě popisujeme na jiném místě tohoto čísla Eura. Zde fakt není chyba na straně dodavatele. A zdaleka se nejedná jen o vrtulníky. A protože jde o obranyschopnost země, stálo by možná za zvážení, zda nezměnit dosavadní praxi, aby se státní úředníci už nezavírali za to, že něco fikaně koupili, ale naopak za to, že nenakoupili to, co armáda potřebuje.

A nákupy se zabývá ve své eseji i kolega David Tramba, když se pozastavuje nad tím, že nutně chceme jadernou elektrárnu, ale neumíme ji nejen koupit, ale vlastně ani nevíme, jestli ji tak nutně potřebujeme. Možná by to chtělo ten nový Temelín také pořídit na internetu, aby ho šlo do čtrnácti dnů vrátit.