Zakládám koutek dědy porady

VRATISLAV KULHÁNEKJméno Vratislav Kulhánek bylo dosud spojováno se špičkovými manažerskými funkcemi v automobilovém průmyslu. Nyní ale přichází zlom - třiašedesátiletý matador založil svoji vlastní firmu a přechází do menšího byznysu.Jeho společnost Industrial Advisors chce radit i subjektům mimo autoprůmysl.

VRATISLAV KULHÁNEK

Jméno Vratislav Kulhánek bylo dosud spojováno se špičkovými manažerskými funkcemi v automobilovém průmyslu. Nyní ale přichází zlom - třiašedesátiletý matador založil svoji vlastní firmu a přechází do menšího byznysu. Jeho společnost Industrial Advisors chce radit i subjektům mimo autoprůmysl. Firmička zatím nemá žádné zaměstnance, ale do budoucna plánuje expanzi a padesátimilionový obrat.

Manažeři ve vašem věku už většinou myslí na odpočinek na jachtě nebo na golfu. Proč se teď dáváte na strastiplnou cestu vlastního podnikání? Máte pravdu, že to není evoluce, ale pro řadu lidí možná nečekaný zlom. Celý život jsem byl nájemným pracovníkem, ještě nedávno jsem si myslel, že to tak zůstane. Ale někteří kamarádi mi po mém odchodu z postu šéfa velké automobilky začali říkat, že by bylo škoda nechat tyto znalosti nevyužité, že se díky těmto zkušenostem můžu ještě prosadit. A navíc členství v dozorčích radách nemůže člověka, který ještě není totálně zchátralý, uspokojit. Co bude vaše firma vlastně nabízet? Měli bychom být schopni udělat analýzu firmy z pohledu špičkově řízené evropské společnosti. To znamená, že nabízíme vypracování alternativ k jednotlivým procesům. Takže budete prodávat své zkušenosti z minulosti. V podstatě ano. Takovou genezí, jakou jsem absolvoval já, se může pochlubit málokdo. Byla to cesta z menší české firmy až do největší zahraniční společnosti v republice. Začalo to roku 1981, kdy jsem nastoupil jako plánovač do Motoru Budějovice, firmy na výrobu karburátorů, kompresorů a čerpadel. Měl jsem vyšší ambice než dělat plánovače, ale neoplýval jsem kádrovými parametry. V roce 1968 jsem totiž vstoupil do KSČ a v roce 1970 jsem byl vyloučen. V té době to byl poměrně dost velký flastr. Pak jsem si vybral roli zásobovače, protože tenkrát to byla romantická práce. Dělal jsem ji pět let a hrozně se mi to líbilo. TLAČIL MĚ LUDVÍK KALMA Kdy jste se tedy vlastně stal manažerem? Můj kamarád Ludva Kalma, bez jehož podpory bych tehdy neměl šanci, vyjednal, abych byl v Motoru pověřen řízením ekonomického a obchodního úseku. Náměstka jsem oficiálně dělat nemohl, ale mohl jsem být pověřen. Tak to bylo až do roku 1989, pak jsem povýšil na normálního obchodního a ekonomického náměstka. Kalma v roce 1990 odešel do Škodovky a já začal dělat ředitele celého Motoru. Po revoluci jsme udělali společný podnik s Boschem a bylo mi nabídnuto, abych dělal jeho ředitele. Vy jste známý ale hlavně jako šéf Škody Auto. Ano, potom jsem byl převáben do Škody Auto. Byla to nabídka, která se neodmítá. Přiletěla v roce 1996 a od dubna následujícího roku jsem ve Škodě pracoval jako předseda představenstva. Pojďme zase k vašemu podnikání. V roce 2004 se s vámi ve Škodě rozloučili. Proč jste nerozjel vlastní byznys už tehdy? Jako šéf Škody Auto jsem skončil až v roce 2005 - pamatuji si to, protože jsem za ten rok bral ještě prémie. Skočit hned do soukromého byznysu nešlo, už z časových důvodů. Stále mám řadu funkcí v dozorčích radách a různých organizacích, které sice samy o sobě příliš času nezabírají, ale bylo třeba se jim věnovat. Musel jsem být také opatrný ohledně střetu zájmů, protože stále jsem v dozorčí radě Škody. Jaké znalosti z mladoboleslavské automobilky chcete přenést na své potenciální klienty? Systém řízení Škodovky je zajímavý, velmi plochý, takže členové představenstva řídí přímo nějaká oddělení. Já jsem měl pod sebou kvalitu, snižování nákladů, strategii firmy, revizi a public relations. A nějaký čas dokonce i obchod. Protože jsme v jednu chvíli neměli člena představenstva zodpovědného za obchod, tak jsem si přibral i řízení jeho úseků. V Mladé Boleslavi jsem získal znalosti na špičkové světové úrovni, k tomu můžu přidat zkušenosti manažera z bývalých českých firem. To současní mladí manažeři nemají. V jakých konkrétních oblastech tedy budete firmám radit? V první řadě v marketingu. Ten jsem se hodně naučil právě ve Škodovce, protože řídit její obchod není žádná legrace. Marketing musí určit, co se bude vyvíjet, kam se to může prodat a za kolik se to bude prodávat. Osou celého plánování podniku by měl být marketingový plán. Protože podle něj se všechno vyvíjí. Druhou oblastí je nákup. Při tom vznikají náklady. Řada menších firem k němu v současnosti přistupuje příliš tradičně. Nakupují třeba od blízkých dodavatelů, i když by mohli jinde pořídit levněji. Další oblast je řízení rizik. Je na to spousta vědeckých metod, ale já nabízím praxi. Vzpomínám si například na případ ze Škodovky, kdy vyhořel jeden z dodavatelů a měli jsme zásoby jen na sedm dní. Aby se nezastavila výroba, museli jsme mít připraveno alternativní řešení. Když není v takovém případě vypracován plán rizik, je to problém. Dalšími oblastmi, kde můžu radit, je oblast řízení zásob a vlastně celá logistika. Tady je také místo pro koutek dědy porady. BOSCH BYL FANTASTICKÁ ŠKOLA Zkušenosti s transformací celé firmy ale nemáte. Jak to, že ne? Jednu firmu jsem transformoval, Motor Budějovice, jednu jsem založil. Budějovický Bosch znamenal začátek od nuly. V roce 1991 jsem měl devět zaměstnanců a když jsem odcházel v roce 1997, tak jsem opouštěl 1200 lidí. To považuji za nejúspěšnější bod kariéry. Byla to fantastická škola. Budete se ve vašem poradenství orientovat jen na automobilový průmysl? Vůbec ne, mojí výhodou je právě skutečnost, že můžu přenášet know-how od aut do jiných oblastí. Autoprůmysl má totiž v tuzemsku tu výhodu, že je nejdál. V řízení, logistice i technologiích. Většina z těchto věcí je přenositelná do všech ostatních oborů včetně zemědělství. Myslím tím výrobní odvětví, v bankovnictví a pojišťovnictví to samozřejmě chodí jinak. Takže si myslím, že bych mohl právě pomoci jiným odvětvím než automobilovému průmyslu. Už máte nějaké klienty? Mám jednoho velkého, Magneton Kroměříž. Je to firma, která byla v určitých finančních problémech a i díky naší práci se tam začíná blýskat na lepší časy. Právě v Magnetonu jsem třeba narazil na to, že se marketing rovnal reklamě. To je hrubá chyba, protože marketing je klíčová záležitost ve firmě. Jak vaše práce pro takového klienta fyzicky vypadá? To jim radíte z Prahy, nebo chodíte po továrně? Chodím skutečně po fabrice. Jsem přímo na místě, procházím to tam s jejich manažery a pak oni zase přijedou za mnou do Prahy. Mám s nimi smlouvu na tři dny v měsíci, ale věnuji jim nepoměrně více času. Kde sháníte obchodní kontakty? Zatím nikde, ten náš výše zmíněný klient za mnou přišel, když se proláklo, že jsem na volné noze. Neměli jsme zatím ještě žádnou publicitu, předpokládám, že nyní, když už máme kanceláře, bychom měli udělat mírnou marketingovou kampaň. CHCI PADESÁTIMILIONOVÝ OBRAT Jak tedy vaše Industrial Advisors vlastně nyní vypadají? Kolik mají zaměstnanců, jaký máte obrat?

Zatím jsme dva, s Monikou Zahálkovou, která se mnou společnost zakládala a tak trochu mě k tomu dokopala. To se stalo loni v červenci, ale etablujeme se až nyní. Dokončujeme kanceláře, v plném běhu jsme tak zhruba od poloviny roku. Letos plánujeme obrat pět a půl, šest milionů korun, příští rok by to mělo být asi jedenáct milionů. Budeme si pak moci dovolit asistentku, protože té administrativní práce je hodně.

Kdo budou vaši hlavní konkurenti?

Na trhu je spousta poradenských firem. Ale s tím naším programem a osobním přístupem si myslím, že přímou konkurenci vlastně nemáme. Moje znalosti a zkušenosti má totiž v této republice málokdo. Ty poradenské firmy samozřejmě disponují spoustou údajů a metodických postupů. Já ale umím mluvit s lidmi z fabrik, protože jsem jedním z nich. A to, myslím si, u těch poradenských firem ne zcela funguje.

Podobně se, pokud je mi známo, živí bývalý šéf Vítkovic Novák.

On dělá rizikový management. Je v tom dobrý, ale je to něco jiného. Obecně lze říci, že na tom trhu je několik takovýchto lidí, ale všichni se máme šanci uživit.

Jaká je tedy vaše cílová vize? Velká úspěšná firma? Odcházíte do důchodu a v její zasedačce visí váš obraz?

Mám vizi firmy o deseti, patnácti lidech, která by generovala obrat kolem padesáti milionů korun. Když to bude více, tak se nebudu zlobit. A ten obraz, až půjdu v pětaosmdesáti letech do důchodu, tam klidně může viset. Po člověku by něco mělo zbýt, něco, co sám vytvoří. Říkám si, když se povedl ten Bosch, třeba se povede i tohle.