Průměrná domácnost přijde kvůli navýšení daně ze spotřeby o 289 korun měsíčně
Daň z přidané hodnoty, tedy DPH. Tři písmenka, která nyní hýbou celou českou společností. Vláda chce sazby této daně sjednotit až na pár více méně nelogických výjimek na jediné 20procentní úrovni. Podnikatelé proto straší výrazným zdražováním, knihkupci dokonce ohrožením samé existence knih, zejména těch kvalitních. Politici se zase zaklínají tím, že je třeba důchodcům a rodinám s dětmi zvýšené náklady kompenzovat. Jaké však budou skutečné dopady? A jsou čísla, jež házejí politici do éteru, založena na pravdě?
Studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu, kterou zpracovali ekonomové Libor Dušek a Petr Janský, do detailu propočítává dopady zvýšené sazby DPH jak na domácnosti, tak na státní rozpočet. Pracuje přitom právě s vládním návrhem důchodové reformy. Růst cen tedy částečně vyváží snížení sociálního pojištění placeného zaměstnavatelem o 1,8 procenta. Čísla, jež vycházejí ze studie, vypovídají o jiné realitě, než jak ji prezentuje vládní garnitura.
Trpět budou nezaměstnaní
Kdo tedy bude nejvíce trpět dopady reformy? Jak dlouho? A jakou má dostat kompenzaci?
Hlavním zaklínadlem jednání a rozbrojů i ve vládní koalici je číslo 500. Tedy pětistovka, o niž má měsíčně přijít kvůli vyšší dani každá domácnost. Jenže to je jen krátkodobá záležitost. Alespoň tak to vypočítali Janský s Duškem. V dlouhodobé perspektivě totiž zvýšená DPH ukrojí z rozpočtu průměrné české domácnosti jen 289 korun (což je 127 korun na osobu, protože z údajů ČSÚ vyplývá, že průměrná domácnost má 2,3 člena). Kouzlo je právě v kompenzaci snížením pojistného. Zaměstnavatel odvede méně a hned má vyšší čistý zisk. I zaměstnanec si polepší, protože se tím sníží základ jeho superhrubé mzdy a na ruku dostane o maličko více. Autoři studie navíc počítají s tím, že o navýšení zisku „fifty-fifty“ se posléze podělí zaměstnanec a zaměstnavatel přes růst hrubé mzdy. Že tento scénář není daleko od pravdy, dokazuje i proklamace Hospodářské komory, která se tlaku na vyšší platy kvůli všeobecnému zdražování obává.
Také nutnost pomoci důchodcům je spíše populistickým voláním z poslaneckých lavic. Povinná valorizace důchodů totiž dle Janského s Duškem skokové zvýšení cen záhy srovná. Vždyť přece platí, že důchody se valorizují o inflaci plus část růstu průměrné mzdy.
Největší zásek do peněženek tak čeká nejchudší část obyvatelstva (nikoli důchodce!). V krátkém časovém období, tedy ve chvíli, kdy se projeví jen dopad zvýšení cen, se životní úroveň deseti procent nejchudších domácností sníží o téměř tři procenta, konkrétně o 383 korun (viz Jak udeří DPH). V dlouhodobém horizontu je pak snížení dvouprocentní (307 korun), což je bezmála o jeden procentní bod více než u ostatních skupin obyvatelstva.
„Je to dáno kombinací dvou faktorů: valorizací důchodů, která růst cen zcela kompenzuje a která se týká převážně domácností ve 2. až 5. skupině (viz Jak udeří DPH). A dále úsporou na pojistném a růstem mezd, ze kterého benefitují pracující domácnosti, koncentrované v bohatší polovině. Mezi nejchudšími převažují nezaměstnaní a další ekonomicky neaktivní domácnosti (ovšem ne důchodci), kteří jsou jen minimálně ovlivněni jak valorizací důchodů, tak změnou pojistného,“ vysvětlují autoři analýzy.
Z uvedeného proto jasně vyplývá, že důchodci kompenzováni budou a není k tomu třeba velkých slibů. Na zváženou je, jak dalece chceme solidární systém, který bude tři stovky kompenzovat těm, kteří nepracují.
Jiná situace je však zřejmě u rodin s dětmi. Politikou tohoto státu je podporovat rodiče a děti, dokonce natolik, že i výrazně katoličtěji zaměřené země za Českem pokulhávají. Nota bene Věci veřejné tak dlouho prosazovaly tento princip, až se i v důchodové reformě počítá s adresným posíláním části sociálních odvodů přímo vlastním rodičům. Plánem je, že daňový odpočet na dítě se zvýší o 250 korun za měsíc, čímž by se měla vyšší DPH vyrovnat. Jenže jak ukazuje již zmiňovaná studie, stačit to zřejmě nebude. Krátkodobý náraz pro rodinu s dvěma dětmi vyčíslují Janský s Duškem na 730 korun měsíčně. Relativně nejvíce dostane zabrat „třídětná“ rodina (navýšení DPH se bude rovnat 2,4 procenta výdajů). I po dorovnání díky sníženým sociálním odvodům přijde rodina se dvěma dětmi o 629 korun.
Otázkou zůstává, zda je nutné navyšovat kompenzaci, nebo raději přistoupit na nižší sazbu DPH, než je 20procentní. Zvlášť když si dále dopočítáme profit státu.
Čistá ruka: dvanáct miliard
Celá anabáze se zvyšováním DPH má jediný cíl. Umožnit státu provést důchodovou reformu, na niž země čeká už řadu let, a zároveň nedopustit, aby podobně jako na Slovensku (viz EURO 9/2011) centrální kasa vykrvácela. Jenže jak ukazuje studie a ostatně i vládní prohlášení, záplata bude výrazně větší než díra. Ministr financí Miroslav Kalousek veřejně počítá s tím, že vyšší daň přinese do eráru 58 miliard korun. Naproti tomu výpadek výběru sociálního pojištění plus transakční náklady související s důchodovou reformou vyčísluje už jen na 28 miliard.
Analýza, z níž čerpá týdeník EURO, je přitom ve výpočtech podrobnější. Skokově naroste výběr DPH. Stát si přilepší o 65 miliard korun. Zároveň mu ale vzrostou náklady na zboží a služby, a to konkrétně o 9,7 miliardy, přičemž plných 4,6 miliardy tvoří zvýšené výdaje na léky. Stojí za to připomenout, že vláda momentálně prosazuje prodloužení takzvaného Janotova balíčku, jehož cílem je snížit ceny léků o sedm procent. Na druhé straně s růstem DPH již od října tohoto roku léky naopak podraží minimálně o deset procent, o něž vláda plánuje zvýšit DPH. V lednu kromě toho platnost Janotových opatření zřejmě skončí, čímž by se zdražení mohlo vyšplhat celkem až na 17 procent.
Následně pak kvůli povinné valorizaci důchodů přijde státní kasa o dalších devět miliard. Samotná DPH tedy přispěje do rozpočtu 47 miliardami navíc, dvě miliardy se ještě přidají na úsporách na mzdových nákladech veřejného sektoru. Mimochodem výrazně profitovat budou kraje a obce. Díky rozpočtovému určení daní dostanou navrch 23 miliard korun, protože 30 procent DPH patří právě jim. Naopak nižší výběr pojistného, jak je plánován, navýší deficit o 19 miliard. Podtrženo, sečteno: veřejným rozpočtům zůstane o 30 miliard nižší schodek, tedy dvaadvacet procent schodku schváleného na rok 2011, upozorňují autoři studie.
Transakční náklady na reformu penzí pak odhadují na 18 miliard korun. Pro tento odhad je nejdůležitější, kolik lidí si vybere nepovinné spoření ve druhém pilíři penzijního systému. „Částečným vodítkem jsou zkušenosti podobných zemí s penzijní reformou – v Maďarsku a na Slovensku k fondům přešlo 50, respektive 60 procent z těch, kteří si mohli vybrat,“ píší Janský s Duškem. Podle nich lze předpokládat, že u nás to bude méně, i vzhledem k tomu, že obě země důchodovou reformu uskutečnily před krizí, a důvěra ve finanční trhy byla tudíž vyšší. Ekonomové proto počítají s tím, že polovina lidí zvolí možnost přesunout tři procentní body ze svých odvodů na soukromé spoření.
Státu zůstane dvanáct miliard čistá ruka, které neslouží k financování důchodové reformy, ale jen k prostému snížení deficitu. Stojí proto za zamyšlení, jestli je nutná magická 20procentní sazba. Nestačilo by třeba 19 procent, jak připouští například ODS, když i sám ministr financí řekl, že každé procento dolů pro něj znamená jedenáct miliard?
