Ropáky vystřídala další pohroma: nezaměstnanost
Komunisté mohli Ústecký kraj označit za svou baštu. Jen tady se jim podařilo v posledních krajských volbách zvítězit a stát se nejsilnější stranou. O týden později sice ve druhém kole senátních voleb 19. listopadu neuspěl ani jeden ze tří komunistických kandidátů z tohoto kraje, ale vliv KSČM i tak zůstává velký. Politická jednání minulý týden ukázala, že při formování krajské vlády by mohla komunisty vyšachovat pouze dohoda všech tří dalších subjektů: ODS, sociálních demokratů a čtyřkoalice. Ty všechny byly z komunistického úspěchu zděšeny, byť každý po svém. Pravice se netajila svým zásadním ideovým odporem ke KSČM, zatímco sociální demokraté museli pozorovat nástup „většího konkurenta v levé části politického spektra. Přesto paradoxně úspěch komunistů přináší jistou naději i jejich odpůrcům. „Výsledek voleb by měl všechny probudit, říká Miloslav Soldát z firmy Unipetrol, vedoucí projektu na výrobu bioetanolu na Mostecku. Lidé z kraje kdysi protežovaného těžkého průmyslu cítí znechucení, ztrátu perspektivy. Míra nezaměstnanosti zde přesáhla koncem minulého roku patnáct procent a na Mostecku se letos přehoupla přes 20 procent. Vše komplikují vnitřní sváry, a to nejen politického rázu. „Do budoucna bychom se měli vyhnout lokálně patriotickým třenicím mezi Ústím, Mostem či Děčínem, uvádí generální ředitel ústecké Spolchemie Čeněk Kysilka. Na rozdíl od podobně postižené severní Moravy se severozápadním Čechám v minulosti nedařilo prosazovat své potřeby v Praze. „Na Ostravsku byli soudržnější, míní Luboš Měkota, personální ředitel Mostecké uhelné společnosti. Miloslav Soldát má stejný názor: „Ostrava se dokázala ozvat a lobbovat. Dřímající potenciál. Ústecký kraj má přitom značné předpoklady pro rozkvět. Díky své geografické poloze mezi Prahou a Německem je region důležitou dopravní křižovatkou silnic, železnic, ale i vodních cest. Blízkost Prahy i Německa by mohla přilákat investory. Turistických atrakcí je zde bezpočet: Krušné hory, které se zotavují z ekologických pohrom, lázně na Teplicku, ale třeba i hipodrom v Mostě nebo zoopark v Chomutově. Jenže jako by tento kraj byl zakletý. Na dobudování hlavních dálnic a silnic stále čeká. O turistických přednostech se toho za hranicemi regionu moc neví, asi nejznámější jsou tamní prostitutky. Navíc potenciální investor ani turista není příliš zvědavý na pověstné ropáky. V představách cizinců totiž severozápadní Čechy nadále zůstávají regionem se silně poškozeným životním prostředím. Málokdo ví, že se v této oblasti mnohé změnilo. „Ropáci tu nejsou a je třeba to dát jasně najevo, říká Martin Kabrna, vedoucí Ekologického centra pro Krušnohoří. Oproti roku 1990 se emise různých znečišťujících látek snížily na desetinu až pětinu tehdejší hodnoty. Elektrárny se musely vypořádat s emisními limity, velké firmy investovaly do ekologických zařízení. „Poklesla také samotná výroba, dodává Kabrna. Uhelné společnosti uzavřely řadu dolů a začalo se s rozsáhlou rekultivací půdy. Ani dnes není Mostecko či Chomutovsko zeleným rájem, ale pokrok je zřetelný. Prioritou jsou pracovní místa. I když při jednáních o nové krajské vládě vyplavaly na povrch zásadní rozpory, především mezi KSČM a pravicí, v jednom se shodují prakticky všechny strany. Prioritou musí být vytvoření pracovních příležitostí. Zvláště sociální demokracie ve svém předvolebním programu netroškařila. Jejím cílem je dvacet tisíc nových míst. Jenže dosažení této mety v mnohém závisí na tom, jaké podpory se kraji dostane z pražského centra. „V každém případě chceme vytvořit pro nová pracovní místa podmínky, říká Jaroslav Foldyna, kandidát na hejtmana za ČSSD. Mostecký primátor Jiří Šulc, kterého do hejtmanského křesla prosazuje ODS, si ovšem dosavadní spolupráci s vládou v Praze vůbec nepochvaluje. Zemanův kabinet podle něj odmítá poskytnout nezbytné prostředky na rozvoj dopravní infrastruktury. Právě dobudování dálniční a silniční sítě je přitom pro rozvoj podnikání klíčové. Cestování mezi jednotlivými místy v Ústeckém kraji, ale i spojení s Prahou nebo se sousedním Německem je dnes příliš zdlouhavé. „Na Mostecku není jediný přechod do Německa, zdůrazňuje Šulc. Pokud se tam někdo vydá přes nejbližší Cínovec, hrozí mu, že bude na hranicích čekat dlouhé čtyři hodiny. Kdo místa vytvoří? Zásadní shoda panuje i v tom, kdo by mohl pracovní místa vytvořit. Měli by to být především noví investoři a malí a střední podnikatelé. Soukromý zahraniční kapitál však zatím směřoval spíše do existujících podniků, investic na zelené louce je velmi málo. Kvůli špatné pověsti severozápadních Čech a nedostatečné infrastruktuře dávají zahraniční firmy v České republice přednost jiným krajům. Foldyna i Šulc jsou přesvědčeni, že Ústecký kraj potřebuje zvláštní režim, který by šel nad rámec pobídek pro investory, jež Česká republika poskytuje prakticky na celém území státu. „Standardní nástroje to nevyřeší, míní Šulc. Zvláštní daňové úlevy už prosazoval v době, kdy byla v Praze u vesla jeho strana ODS. Tento návrh v té době přes Václava Klause neprošel. „Jenže tehdy byla na Mostecku šestiprocentní nezaměstnanost, dnes dosahuje 22 procent, dodává Šulc. Podle Foldyny bude navíc důležité, aby Parlament schválil nová pravidla, díky nimž se kraje dostanou k výraznější části z daňových výnosů. Zároveň se zasazuje o to, aby firmy platily daně tam, kde skutečně podnikají, nikoliv v místě sídla společnosti. Na rizika zvláštního daňového režimu pro severozápadní Čechy nicméně upozorňuje Manfred Hellmich, ředitel Regionální rozvojové agentury v Mostě. „Nižší výnos z daní pro stát může znamenat také méně peněz na to, co by měl stát dělat, říká Hellmich. Je skutečně otázkou, zda Praha přistoupí na daňové úlevy a zároveň bude ochotna investovat třeba do dopravní infrastruktury. Jen mít kuráž. Také rozvoj malého a středního podnikání naráží na bariéry. Jejich vznik je nutné hledat ve vzdálenější minulosti. Po poválečném odsunu německého obyvatelstva do kraje zamířili lidé z jiných koutů tehdejšího Československa. Ti většinou našli zaměstnání ve velkých firmách těžkého průmyslu. „V Chomutově a Mostě vznikla paneláková města, paneláky se stavěly i na vesnicích, uvádí Manfred Hellmich. Malé podnikání zcela zmizelo. „Bývalý režim zničil nejen podnikání, ale i samotné podniky a provozovny, říká primátor Šulc. V restitucích, jak uvádí, nebylo co vydat. Zaměstnanci velkých podniků byli zvyklí na slušné platy, které se ještě i dnes pohybují nad úrovní celostátního průměru, a sociální jistoty. Malé podniky, jež svým zaměstnancům nemohou nabídnout srovnatelné podmínky, rozhodně nemají na růžích ustláno. „Začít tady podnikat znamená mít kuráž, domnívá se Miloslav Soldát z Unipetrolu. Mladí bez práce. Přesto se podle Luboše Měkoty z Mostecké uhelné společnosti (MUS) většina propuštěných zaměstnanců velkých podniků uchytila někde jinde. Samotná MUS měla ještě v roce 1993 přes 16 tisíc zaměstnanců, dnes je to pouze 6200. Nejvíce se propouštělo v roce 1995 – přes tři tisíce lidí, později už tento počet klesal. „Tito lidé jsou zvyklí a ochotní pracovat, tvrdí Měkota. Řada z nich našla novou práci ve firmách, které vznikly poté, co se velké společnosti rozhodly pro outsourcing některých svých činností. Podobné zkušenosti má i ústecká Spolchemie, která v posledních měsících propustila 500 zaměstnanců. „Podle posledních informací zůstávala v registraci Úřadu práce pouze necelá stovka lidí, uvádí generální ředitel Čeněk Kysilka. Zatímco mnozí propuštění zaměstnanci práci nacházejí, bez možnosti uplatnění zůstává podle Luboše Měkoty hodně mladých lidí do 25 let, zvláště absolventů středních škol a učilišť. To se bezpochyby projevuje na zvýšené kriminalitě či užívání drog. Správné školy. Jednou z příčin malého uplatnění mladých lidí je podle řady odborníků neodpovídající systém školství. Ačkoliv se zdá, že Ústecký kraj nemá ty správné školy, nikdo přesně neví, jaké by vlastně měl mít. „Musí zde být jasná vize toho, co bude toto území potřebovat, říká Jiří Wiesner, ředitel Agentury regionálního rozvoje Euroregionu Labe, který zahrnuje větší část čtyř okresů – Ústí nad Labem, Děčín, Teplice a Litoměřice. Názory na to se rozcházejí. Jedna z možností je, že orientace na tradiční průmysl, především chemický a zpracovatelský, zůstane zachována. V minulosti se ovšem objevovaly i návrhy na radikální změnu orientace na zcela nová odvětví. Problémem není pouze zaměření škol, ale také celkově nízká úroveň vzdělanosti. I ta pramení z dosavadního zaměření průmyslu. „Máme zde nejnižší podíl vysokoškoláků v České republice, upozorňuje Manfred Hellmich. Mostecký primátor Šulc k tomu dodává: „Na vysokých školách v Praze má náš kraj nejméně studentů. I když na Mostecku panuje obrovská nezaměstnanost, některé firmy nemohou najít nové pracovníky. Nejvarovněji zní další Šulcův povzdech: „Když už někdo odsud v Praze vystuduje, stejně se sem často nevrátí. Jiří Wiesner neočekává, že by se mohl na Ústecku zrodit zcela nový průmysl. Malé a střední podniky by se ale podle něj nemusely orientovat jen na dodávky pro fungující velké podniky. Hodně bude záležet na tom, zda se podaří v kraji vybudovat více průmyslových rozvojových zón a kdo do nich přijde. „Může to být klidně automobilový průmysl nebo třeba potravinářský, dodává Wiesner. Jak chytat peníze z Evropy. Ústecký kraj se sice potýká s nedostatkem financí, ale může očekávat příliv peněz ze Západu. Ve větší míře to má být poté, co Česká republika vstoupí do Evropské unie. Tato oblast se značnými hospodářskými obtížemi by se měla stát příjemcem pomoci ze strukturálních fondů EU. Možná že by se ono prokletí kraje mohlo definitivně prolomit. Ale jak připomíná Jiří Wiesner, je otázkou, zda bude umět tyto peníze absorbovat. Určité náznaky podobných potíží tu jsou. Už dnes Ústecký kraj dostává v menší míře peníze z EU, a to díky několika skutečnostem: unie podporuje přeshraniční spolupráci, euroregiony a zároveň se snaží pomoci problémovým oblastem v předvstupním období. K tomu je nutné připočíst omezenou podporu, již poskytuje malým a středním podnikům český stát. Jenže aby se tyto peníze mohly skutečně čerpat, je nutné přijít s dobře zpracovaným projektem. „Z více než 400 milionů korun na rozvoj severozápadních Čech bylo letos vyčerpáno jen 200 milionů, říká kandidát na hejtmana Jaroslav Foldyna. Napomoci by podle něj mohla Hospodářská komora, jež by se měla podílet na výběrových řízeních. To ovšem znamená přijmout nový zákon. Foldyna v této souvislosti nevyloučil ani návrat k myšlence povinného členství v Hospodářské komoře. Umění zachytávat finanční toky z Evropské unie si podle Jiřího Wiesnera žádá i další schopnosti, mezi něž patří jazyková vybavenost či znalost evropského účetnictví. Co ovlivní komunisté. Navzdory všem rozporům se zdá, že představy o budoucí strategii rozvoje kraje začínají mít konkrétnější rysy. „Je důležité, aby její realizace měla politickou podporu, říká Manfred Hellmich. Krajské orgány sice mají omezené pravomoci, ale ani v Praze je zřejmě nikdo nebude moci přehlédnout, a to nejen vzhledem k tomu, že budou moci přicházet se zákonodárnou iniciativou. „Neformální síla kraje nebude zanedbatelná pro žádnou vládu, míní Jaroslav Foldyna. Přesto tu zůstává jedna velká neznámá. Zatím není zcela jasné, co vše přinese výraznější nástup komunistů na ústeckou politickou scénu. „Není důvod k obavám, domnívá se Arnošt Ševčík ze Sdružení odborových organizací MUS. Návrat zpět před listopad 1989 podle něj není možný ani v případě, kdyby komunisté výrazněji uspěli. Problémy ovšem mohou nastat při hledání léků na potíže kraje. Ústecká pravice považuje program komunistů za zcela neslučitelný s tím svým. Komunistický předvolební program pro Ústecký kraj se v mnohém shoduje s představami ostatních stran i rozvojových agentur. Přesto tu jsou znatelné rozdíly. Komunisté neakcentují potřebu přílivu zahraničních investic. Naopak zdůrazňují rovnoprávnost všech forem vlastnictví. V příhraniční spolupráci hodlají více prosazovat národní zájmy. Na první pohled slibují více peněz – chtějí zřídit krajský fond zaměstnanosti jako součást rozpočtu kraje a krajský podpůrný studijní fond. Nynější program ale příliš nerozhoduje o tom, jak lidé KSČM vnímají. Pochybnosti o komunistické straně vycházejí především z předlistopadové minulosti. Sociální demokrat Jaroslav Foldyna, který jinak spolupráci s komunisty nevylučuje, řekl: „KSČM si musí sama položit otázku, proč je tak těžké uzavřít s ní koalici.“
