Policisté i nucená správa míří do finiše, otazníky zůstávají
Desetiletý příběh privatizace a následného pádu někdejšího dopravního gigantu ČSAD Klíčov na pražském Proseku se zvolna chýlí k závěru. K prodeji poslední položky konkursní podstaty zkrachovalé firmy má dojít koncem září, policie chce případ došetřit a předat k soudnímu projednání ještě letos na podzim. Symbolickou tečkou by za rok mohla být novostavba hypermarketu Carrefour na pozemcích zbouraného klíčovského areálu. Ta existuje v plánech už delší dobu. Nad kauzou, podobající se vzdáleně krachu Stehlíkovy kladenské Poldovky, se přesto stále vznáší řada nejasností.
Ukradená mobilizace.
Podezření, že privatizátor Klíčova podnikatel Jan Hofmann připravil stát zhruba o 55 milionů korun, začali zkoumat letos v lednu vyšetřovatelé z Prahy 3. Deset milionů údajně dluží na daních, 40 milionů neodvedl za zdravotní a sociální pojištění svých zaměstnanců. Kromě toho prý došlo i ke zpronevěře 220 tisíc litrů nafty v ceně tří milionů korun ze státní mobilizační rezervy, umístěné v podniku. „Výslechy byly provedeny, teď se čeká na znalecký posudek ohledně finančních transakcí. Prošetřujeme nyní krácení daní a obhajobu pana Hofmanna,“ řekl týdeníku EURO policejní rada Miroslav Skarabella. Policii se podle něj nepodařilo prokázat, že by peníze ze zkrachovalého Klíčova putovaly do jiných společností, v nichž Jan Hofmann dosud působí. Jde zejména o dopravní firmu Bohemiatour, v níž je Hofmann předsedou představenstva a která v současnosti obstarává mimo jiné autobusovou dopravu na okrese Praha-západ. Ta tam totiž po vyhlášení konkursu v klíčovském závodě v únoru 1998 převzala veškeré smluvní závazky včetně jízdních řádů, což policie zpočátku hodnotila jako snahu vyvést peníze ze zkrachovalé firmy. K obvinění ale nakonec nedošlo.
Německé útočiště.
Jan Hofmann je rovněž jednatelem společnosti Hofmann Gmbh. se sídlem na území Spolkové republiky Německo. Pro týdeník EURO uvedl, že jde o menší až střední německou firmu regionálního významu s ročním obratem milion eur, která již má svou českou sekci. Firmu o zhruba patnácti zaměstnancích založil počátkem devadesátých let v Hesensku, ještě předtím, než zprivatizoval Klíčov. „Zabývá se vším možným - obchodem, provozováním cestovní kanceláře a poradenstvím,“ vysvětluje Hofmann. Důvodem k založení německé firmy bylo prý to, že Hofmannův děda byl rodilý Němec, jeho příbuzní žili v Německu a že jej německá ústava považuje za osobu rovnocennou občanovi SRN. Trvalé bydliště má Jan Hofmann ve Fürthu, pár kilometrů od českých hranic. Bohemiatour i česká sekce Hofmann Gmbh. v současné době spolupracují, zajišťují třeba dopravu v povodněmi izolovaném Povltaví na Štěchovicku. Na začátku příštího roku má dojít k rozdělení aktivit. Bohemiatour zůstane cestovní kanceláří, linky převezme česká část Hofmann Gmbh.
Jan Hofmann figuruje ještě v několika spících obchodních subjektech (například Hofmann & CO, s. r. o.) a formálně zůstává ředitelem zbytkového státního podniku ČSAD Klíčov. Kromě toho od dubna 1998 působí jako advokát v pražské advokátní kanceláři Sonntag a spol., kde se zabývá dopravní problematikou. Bývalý prokurátor pro Prahu 9 Michael Sonntag je jeho spolužákem a kamarádem.
Skoro se zdá, že nebýt Hofmann majitelem své zkrachovalé vlajkové lodi, firmy JUDr. Jan Hofmann, Česká spedice, autoopravny, doprava, byl by úspěšným podnikatelem.
Spořitelna překvapila.
Příběh privatizace státního podniku ČSAD Klíčov začal v roce 1993. Ministerstvo dopravy tehdy uvažovalo o transformaci podniku na akciovou společnost a o prodeji akcií zčásti zaměstnancům, zčásti v kuponové privatizaci, zčásti zahraničnímu zájemci. Jan Hofmann ve firmě jako právník pracoval už od roku 1975 a v roce 1990 se stal ředitelem. „Já byl v roce 1993 proti prodeji do zahraničí a řekl jsem: Já bych to koupil, kdybych dostal úvěr tak 400 milionů. A oni prohlásili: Zkuste to, máte na to čtrnáct dnů, do konce července 1993,“ vypráví Hofmann. „Neměl jsem čas ani jsem si ho nechtěl hledat, abych zakládal nějaké s. r. o. Šel jsem do toho, připouštím, dost bezhlavě, dost neuváženě, a koupil jsem podnik jako fyzická osoba. Oběhl jsem několik peněžních ústavů a kupodivu spořitelna dospěla k názoru, že mně na koupení Klíčova půjčí půl miliardy,“ líčí.
Svého času se objevily spekulace, že Hofmannova manželka je příbuznou tehdejšího ministra hospodářství Karla Dyby z ODS. „To je nesmysl, není to pravda,“ vyvrátil pro týdeník EURO tuto fámu Dyba. Také Hofmann představu o vlivné přízni vyloučil: „Jsem třikrát ženatý. Že by moje stávající manželka měla něco s Karlem Dybou silně pochybuji, alespoň o tom nevím. A ke dvěma předchozím manželkám se nebudu vyjadřovat. Nevím,“ říká Hofmann. Do posledního manželství prý vstoupil na jaře 1994, protože spořitelna projevila přání jistit úvěr rodinným příslušníkem.
Rošťák, nebo nešťastník?
Hofmann klíčovský podnik koupil 7. ledna 1994 za účetní hodnotu veškerých závazků a uhradil 193 112 000 korun. Později byla účetní cena snížena na 76 866 000 korun, rozdíl 116 246 000 byl Hofmannovi vrácen. Jan Hofmann dnes tvrdí, že až do dubna 1994 nebyl kompetentní za firmu jednat, a že tudíž nenese odpovědnost za účetnictví podniku do té doby. „Bylo mi prodáno něco, co nebylo dosud vyčísleno. Účetnictví státního podniku mně nikdy nikdo nepředal,“ říká. Ještě v roce 1995 Hofmannovi Česká spořitelna nabídla úvěr na nákup zahraničních autobusů, pak nastal zlom. První rok byla firma schopna spořitelně platit asi šedesátimilionové úroky, avšak poté začaly chodit pohledávky za nezaplacené penále na starším nezaplaceném nemocenském a sociálním pojištění zaměstnanců. Zatímco právnickým osobám šlo penále odpustit, fyzickým – a tedy i Hofmannově firmě – nikoli.
V dubnu 1996 provedla firma Sindat ČS Consulting na žádost České spořitelny na Klíčově kontrolu. Ta zjistila chyby v účetnictví a byl zaveden přímý dozor spořitelny nad hospodařením firmy. Jan Hofmann tvrdí, že důsledně platil nemocenské i sociální dávky za své zaměstnance, a že když těmito penězi byly ze zákona přednostně umořeny pohledávky na penále, nelze mu prý dokázat úmysl neplatit pojištění. V zástavním režimu, kdy nemohl rušit například nefunkční stará auta a byl nucen platit povinné ručení a silniční daň i za nepojízdné vraky, prý nešlo firmu utáhnout. Stejně tak mu nepomohlo zvýšení úrokové míry Českou národní bankou, kdy dluh vyskočil o 40 milionů. Zároveň začaly problémy s placením za energie a vodného, stočného. Existují však svědectví, že firma v té době stihla sponzorovat hokejovou Slavii a na ledě byly umístěny výrazné reklamy s nápisem JUDr. Jan Hofmann.
Nejsem blázen.
Tehdy se zrodil plán na ozdravění Klíčova. Podle protagonistů Sindatu měla vzniknout oddlužená akciová společnost s názvem JUDr. Jan Hofmann, ČSAD Klíčov, která by provozovala zahraniční linky a kamionovou přepravu, a zadlužený zbytek – bytová výstavba a sběrná služba - by zůstal ve vlastnictví fyzické osoby. Hofmann připomíná, že podobnou cestou se vydala Regina Rázlová ze společnosti Skloexport a skončila ve vazbě. „Já jsem odmítl převést majetek do tohoto svinstva, nejsem blázen,“ uvádí.
V létě 1997 provedl na Klíčově privatizační kontrolu Nejvyšší kontrolní úřad. Kontroloři Ivan Řežábek a Petr Skála v protokolu mimo jiné napsali, že „příjmy z činnosti firmy JUDr. Jan Hofmann ČSAD Klíčov Praha byly poukazovány na firmu Hofmann Gmbh Rodgau SRN na účet u Volksbank… Domníváme se, že tímto způsobem došlo v letech 1994-1998 ke krácení daně z příjmu.“ Kontrola zjistila, že zvýšené odpisy o sedm milionů korun za rok 1994-1996 snížily daňový základ. Došlo ke snížení výnosů v roce 1996 a 1997 o jeden milion korun za nájemné zaměstnanců a neoprávněně byly zvýšeny náklady o 160 milionů korun za neuhrazené sociální a zdravotní pojištění v roce 1997, což vedlo ke zkreslení daňového základu. Příjmy ze zahraničí nebyly nikdy přiznány.
„Já protestoval, ale zbytečně,“ brání se Hofmann. Jeho posledním pokusem vyřešit situaci byl návrh, že vrátí dosud fungující Klíčov i se závazky státu a ten jej znovu zprivatizuje. Ministerstvo dopravy to však na jaře 1998 odmítlo.
Užhorodský kontraband.
V únoru roku 1998 zadrželi celníci na ukrajinsko-slovenské hranici v Užhorodu kamion s 5700 kilogramy hašiše ve tvaru parket. Nákladní automobil, který jel z ruské Oděsy do Čech, patřil firmě JUDr. Jan Hofmann a řidičem byl její zaměstnanec Josef Martiňák. Týdeník EURO má k dispozici dokumenty, z nichž vyplývá, že přepravu parket z Prahy do holandského Rotterdamu si u klíčovského dopravce, konkrétně Josefa Martiňáka, objednala za cenu 35 800 korun pražská firma Frantic, nyní v likvidaci. Jan Hofmann poslal 16. února na velvyslanectví Ukrajiny v Praze dopis, v němž odmítá odpovědnost za obsah kontejneru a žádá vydání řidiče i s nákladem do Čech.
Zatímco policejní rada Miroslav Skarabella minulý týden týdeníku EURO řekl, že speciálně tímto případem se dosud zabývá Skupina pro odhalování korupce (SPOK), pracovníci tohoto týmu tvrdí, že od 1. ledna na kauze již nepracují. Hofmann prohlašuje, že objednávaná zásilka, oficiálně deklarovaná jako obuv, z Izraele přes Oděsu, Prahu do Holandska mu byla podezřelá, a proto se dotazoval známého z policejních složek. Ten prý naznačil, že vše je pod kontrolou české policie a Interpolu. K zadržení na ukrajinské hranici prý došlo neplánovaně, chystalo se na Rozvadově. Případ nikdy nebyl vyřešen. „Nechtějte ode mě detaily. Já je samozřejmě znám, mně by měli spíš poděkovat,“ tvrdí Hofmann.
Carrefour přichází.
V té době podala Česká spořitelna návrh na konkurs klíčovské firmy. Dne 16. února 1998 firmu převzal nucený správce, advokát Zdeněk Urban. Hofmann se proti konkursu odvolal s tím, že jej považoval za neodůvodněný. Soud v roce 1999 odvolání zamítl. Zpočátku to vypadalo, že Hofmann bude s Urbanem spolupracovat, v dubnu roku 1998 byl však bývalému šéfovi Klíčova vstup do areálu zapovězen. „Ta fabrika mohla dál vesele fungovat, tu nebylo potřeba zdecimovat a rozkrást. Byla však posléze zlikvidována jenom proto, že tam měl stát obchodní dům Carrefour,“ soudí Hofmann s narážkou na to, že již za jeho éry chodili do podniku zájemci o koupi pozemku. Vždy prý je odmítl. Tvrdí rovněž, že Carrefour nyní sponzoruje půlmilionovou měsíční částkou ochranku chátrajícího klíčovského areálu. Zdeněk Urban je v soudech opatrnější: „Byl to dobrý dopravní podnik, který takhle skončit nemusel. Nevím, čí je to vina, nejsem oprávněn to hodnotit,“ vyjádřil se pro týdeník EURO. Že nucenému správci trvalo prodat majetek zkrachovalého Klíčova čtyři roky, prý bylo způsobeno určovací žalobou dominikánského řádu, který požádal o vrácení pozemků, na nichž podnik stojí, a neuspěl.
Demolice Pentagonu.
Z konkursní podstaty se dosud podařilo prodat mimo jiné soubor 124 bytů za 20 milionů korun, 80 kamionových souprav značky Volvo a Mercedes, vyrobených po roce 1994, rovněž za 20 milionů. Celkem 78 autobusů vnitrostátní přepravy spolu s areálem ve Staré Boleslavi získala firma ČSAD Střední Čechy za patnáct milionů. Prodán je také areál celních skladů v Klíčanech, který za neznámou cenu koupila firma Popelka. „Je pravděpodobné, že do konce září bude ukončeno jednání o prodeji samotného chátrajícího Klíčova. Konkurs by tak mohl skončit zhruba do jednoho roku,“ domnívá se Zdeněk Urban. Že už je ruka v rukávě, potvrdil týdeníku EURO i vedoucí stavebního odboru Obvodního úřadu Prahy 9 Václav Vacek: „Pokud já mám informace, tak je to celé odkoupeno. Má tam být prodejna Carrefour. Už požádali o změnu územního plánu a bylo jim vyhověno,“ řekl. Zatímco rozměrná budova bývalého klíčovského dispečinku, nazývaná Pentagon, má být stržena, o záměrech s vedlejším hotelem Klíčov na stavebním úřadě nic nevědí. V současnosti jej má pronajata firma s ruským zázemím a klientelu zajišťuje cestovní kancelář Něva z Petrohradu. Kudy vedla česká cesta privatizace Koncem září 1996 byla firmě JUDr. Jan Hofmann odpojena kanalizace kvůli dluhům na stočném ve výši třičtvrtě milionu korun. Všem tehdy vrtalo hlavou, jak podnik situaci vyřešil, že po instalaci ucpávacích balonků do kanalizace se na chodu firmy nic nezměnilo. „Firma vlastnící fekální vůz splašky před ucpávkou do tohoto vozu nasála, auto popojelo za balon a fekálie vypustilo do splaškové kanalizace,“ prozradil po letech Jan Hofmann tajemství úspěchu. „Jaksi jsem v areálu Klíčova hovna nasál a v místě k tomu určeném jsem hovna vypustil. Život je někdy tragický, někdy legrační. Pokud se Pražské vodovody domnívaly, že tímto způsobem zastaví chod firmy, tak nezastavily,“ dodal privatizátor.
