(EURO 37/2002)
V roce 1998 jsem pracoval u firmy JUDr.Hofmanna jako vedoucí mezinárodní kamionové přepravy. K případu uvedeném v článku pana Štětky se musím silně ohradit, protože pan Hofmann v celém článku, nejen v pasáži o mně, lže a lže.
Mě se dotýká případ Užhorod-hašiš. Jednoho dne si mne pan Hofmann zavolal do své kanceláře, kde mi představil dva pány jako Holanďany, kteří si chtějí objednat přepravu kontejneru z Oděsy (Ukrajina) do ČR. Tuto přepravu prý chtěli zaplatit hotově, a proto jsem je měl odvést do devizové pokladny. Tam zaplatili v guldenech částku, kterou neznám, ale byla vyšší, než přiznává pan Hofmann. Ten mi tehdy předal jejich objednávku.
Protože jsme neměli žádný speciální podvozek pro přepravu kontejnerů, nařídil pan Hofmann panu Javorskému z naší sběrné služby, aby jej zajistil. Pan Javorský to udělal, zajistil i tahač a pověřil jako řidiče Petra Malounka. Z mého oddělení byl ochoten tam jet jen řidič Zdeněk Kala. Naše oddělení pak řidiče vybavilo devizovými prostředky a vystavilo na přepravu zakázku.
Tato přeprava mi byla od samého začátku podezřelá, tudíž jsem na adresu uvedenou v objednávce poslal technika kamionové přepravy pana Patzela. Jak jsem předpokládal, jednalo se o fiktivní adresu a pan Patzel tam dotyčnou firmu nenašel. Když jsem to oznámil panu Hofmannovi, bylo mi řečeno,že on sám s nimi bude v telefonickém kontaktu a vše zajistí.
Řidiči odjeli do Oděsy. Tam se zdrželi asi pět až osm dnů, protože měli problémy s celními doklady. Moje oddělení s nimi bylo ve stálém kontaktu a o všem jsme museli ihned informovat pana Hofmanna. Po celním odbavení odjeli na ukrajinskou hranici. Tam byli zastaveni, protože kamion byl přetížen a ukrajinští celníci chtěli po řidičích vysokou pokutu. Ti však neměli peníze. Sdělil jsem to panu Hofmannovi, který se snažil přes své kontakty na Ukrajině pokutě vyhnout.
Pak jsme ztratili s řidiči spojení. Ozvali se asi po třech dnech, že jsou zatčeni a zadržováni v Užhorodě kvůli pašování drog. V kontejneru bylo nalezeno asi šest tun hašiše, přestože v celních dokumentech byly deklarovány dřevěné parkety. Okamžitě jsem o tom informoval pana Hofmanna. Co udělal, nevím. Řidiči říkali, že Hofmannova snaha vyhnout se pokutě se celníkům zdála podezřelá, a proto kontejner otevřeli. Ukrajinské úřady pak uznaly, že řidiči za nic nemohou, protože kontejner byl opatřen plombami. Byli propuštěni. Kamion s kontejnerem však zůstaly na Ukrajině. Pak jsem s kolegou Ludvíkem jel pro propuštěné řidiče a druhý den ráno jsme se u Pelhřimova setkali s panem Hofmannem, který o naší cestě chtěl být informován a přijel nám naproti. Ještě předtím chystal pan Hofmann přeložení nákladu na celním překladišti v Klíčanech – mělo jít o přeložení z kontejneru na normální kamion. Řidič pan Král měl s nákladem pokračovat dále do Holandska. Z toho vyplývá, že pan Hofmann byl o všem perfektně informován a celou organizaci prováděl sám.
Osobně si myslím, že v té době byl pan Hofmann již v dluzích tak hluboko, že se rozhodl pro „jednu velkou ránu“, která by jej z těchto dluhů dostala. Já jsem tehdy řidičem nebyl a přepravu sjednával osobně pan Hofmann. Stále pracuji v dopravě, a proto se ohrazuji proti tomu, že bylo mé jméno dáno do souvislosti s touto kauzou, což mě poškozuje.
Josef Martiňák,
Praha
