Německé firmy těžko chápou nevyzpytatelnost české justice. Z domova jsou zvyklé, že v soudním sporu umějí odhadnout šance na úspěch
Právní kanceláře ze spolkové republiky působí v Česku od začátku 90. let. Jejich počáteční rozmach se nesl hlavně na vlně poptávky investorů po službách při zakládání byznysu, akvizicích nebo obchodování s realitami. Jednou z vyhledávaných a zároveň velmi lukrativních zakázek byly právní due diligence. Dnes už by si ale s hloubkovými prověrkami nebo jinými projekty zdaleka nevystačily. S finanční krizí pominula i éra velkého množství objemných akvizic a realitních transakcí.
„Pořád je to nejlepší byznys, ale zkrátka to nemůže stačit,“ říká Martin Kubánek, společník české pobočky právní kanceláře Schönherr. Advokáti se proto museli přeorientovat na jiné oblasti a často se smířit i s nižšími cenami než v dobách nákupní konjunktury. Ti, kterým se to nepodařilo, se z tuzemského trhu museli stáhnout, což platí i o některých velkých německých právních značkách. „Pozitivní na tom je, že jsme se v krizi stabilizovali, soustředili se na každodenní průběžnou poradenskou činnost, která byla vždy základem naší činnosti pro klienty. I když jsme poskytovali a poskytujeme poradenství u velkých projektů, nikdy jsme nepostavili náš byznys na odmítání ,malých‘ zakázek,“ vysvětluje Petr Novotný, vedoucí partner v pražské kanceláři společnosti Rödl & Partner.
V současné době se pozornost investorů obrací na pracovněprávní oblast, servis u veřejných zakázek, racionalizaci výrobních procesů, daňové úspory a celkově důraz na efektivitu. „Klienti už nejsou tolik orientováni na zvyšování obratu, ale zajímá je v první řadě hospodářský výsledek. Zvykli si také na jiný servis. Přejí si, abychom přijeli do jejich sídla a osobně s nimi projednali daný problém,“ doplňuje Novotný. Společnosti jako Rödl & Partner, které se kromě právních služeb zaměřují na audit či daňové poradenství, přitom měly určitou výhodu. Zejména auditorské služby totiž ze své podstaty v krizových dobách působí z hlediska výnosů jako stabilizující faktor. „A navíc auditoři při ověření účetní závěrky téměř vždy najdou i problém, který musí klient řešit s právníky nebo daňovými poradci,“ podotýká Novotný.
Stále platí, že kanceláře z německy mluvících zemí se orientují z velké většiny právě na tuto jazykovou oblast. „Žijeme ze stálých klientů, které máme třeba patnáct let. Fungujeme na bázi vzájemné důvěry,“ říká Kubánek, jehož kancelář v Česku poskytuje služby firmám, jako je Hornbach nebo Daimler. „Naší výhodou je, že jsme regionální, nikoli globální kancelář. Tento region prostě nikdy neopustíme. Pro klienty je také samozřejmě příjemné mluvit německy,“ poznamenal Kubánek. „Naše kancelář se tradičně zaměřuje na německé středně velké rodinné podniky. Asi 70 procent našich klientů tvoří němečtí investoři. Poskytujeme poradenství i ryze českým subjektům nebo investorům z jiných zemí, základem našeho poradenství však zůstává činnost pro německé podniky,“ vysvětluje Novotný.
Záhadné verdikty
V Česku podnikají stovky firem z německy mluvícího prostředí a asi každá z nich se občas potýká s některou z nástrah tuzemské legislativy. Co investory trápí na českém právu nejvíce? Možná překvapivě to nejsou tradičně vytýkané neduhy jako komplikovanost, časté novelizování nebo zdlouhavé jednání soudů. Těžko pochopitelnou záhadou bývá hlavně nepředvídatelnost až nevyzpytatelnost verdiktů, které české soudy vynášejí.
„Klientům říkáme, že české právo je v principu podobné tomu německému nebo rakouskému. Problém ale nastává, když dojde k soudnímu sporu. Nejsme schopni predikovat, jak to dopadne,“ říká Kubánek. A jistotu nepřinese ani vynesený judikát, protože soudní praxe není jednotná. „Německé firmy jsou zvyklé, že mohou před sporem procentuálně odhadnout svoje šance na úspěch. To se tady ale prakticky nedá,“ dodává.
Podle Petra Novotného se tento problém projevuje hlavně při sporech o platnost smlouvy, která je základem pro vymáhání pohledávek. „Nedokážeme klientovi jednoznačně říci, že jsme schopni prosadit jeho nárok,“ zdůrazňuje vedoucí partner Rödl & Partner. Poukazuje přitom na fenomén, který nepříznivou situaci prohlubuje – rozhodovací praxe se čím dál více opírá o judikaturu soudů vyšších stupňů, namísto o doslovné znění právních norem, což se projevuje zejména v českém obchodním právu. Jednoduše řečeno, začíná se prosazovat názor, že znění zákonů je svým způsobem pouhým ohebným základem a záleží až na samotném výkladu soudů. To však v sobě nese riziko přibývajících rozdílných rozsudků v určité oblasti, například při určování platnosti smlouvy. „Velmi často pak klienti získávají názor, že české soudy rozhodují ryze formalisticky, podle judikatury vyšších soudů, a spravedlivý výsledek procesu je vlastně nezajímá,“ dodává Novotný.
Fungující systém
Českých specifik, které trápí německé podnikatele, je ale samozřejmě více. Kubánek zmiňuje například problematickou reputaci rozhodčích soudů. „Pokud vkládáme do smluv rozhodčí doložku, orientujeme se vždy na soudy ve Vídni, Curychu nebo Stockholmu,“ uvádí Novotný. Mnoho firem z Německa se v poslední době potýká také s vynalézavostí českých zaměstnanců při porušování jejich povinností. „Jsou to již tradičně spory o platnost rozvázání pracovních poměrů při výpovědích z důvodu porušení pracovní kázně. Některé výrobní podniky se setkávají s až nápadně častými pracovními úrazy nebo nemocemi z povolání,“ říká Novotný.
A v čem bychom se mohli v právní sféře z Německa inspirovat? Podle Kubánka by se při tvorbě legislativy mělo obecně více přihlížet k tomu, že v sousední zemi můžeme čerpat z dlouhodobě fungujícího systému. Bohužel matadoři domácího práva se často raději ohlížejí jinde. „Proč se autoři zákonů inspirují ve Francii a kompilují tamní model s českým? Výsledkem jsou děravé zákony, které mají dvojí výklad,“ namítá Kubánek a jako příklad dává Turecko, které úspěšně převzalo velkou část německé legislativy. Novotný zase připomíná, že z německých standardů by se mohl stát poučit i v daňovém procesu. „Zažil jsem v Německu několik daňových kontrol a bylo to mnohem přísnější a důslednější, než jsme tady zvyklí. Na druhé straně je však přístup německých daňových orgánů více transparentní a vedený snahou postihnout podnikání celého koncernu tak, aby výsledné zdanění bylo spravedlivé,“ uzavírá Novotný.
