Zákon je šitý na míru odborům

5. 9. 2005

ŠÉF SVAZU PRŮMYSLU A DOPRAVY JAROSLAV MÍL: Je hodně důvodů, proč zaměstnavatelé odmítají navržený zákoník práce. Podle prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Míla je jedním z nich to, že dává všechna práva odborům - zaměstnancům ukládá jen povinnosti.

* Jaké hlavní důvody vedou váš svaz k odmítnutí navržené verze zákoníku práce?

V našem odmítavém stanovisku hraje roli několik aspektů. Ten první spočívá v tom, že zákoník práce byl připravován vládou nejprve v zásadách. Přišlo k němu na sedm set připomínek. A tyto připomínky nebyly vůbec vypořádány. Vláda přes odpor bývalého ministra spravedlnosti Čermáka schválila změnu s tím, že nevypořádá připomínky a přejde rovnou ke zpracovávání paragrafovaného znění. To částečně psaly odbory, částečně ministerstvo práce a sociálních věcí. Nevypořádání připomínek je tedy první problém. Druhým problémem je trvalost takové normy, jakou je zákoník práce. To je kodex, který by neměl být politizován, a který by měl vydržet bez ohledu na konkrétní vládní většinu, ať již bude pravicová, či levicová. Stejnou měrou by měly být v této normě vyrovnány práva zaměstnanců a zaměstnavatelů. Navíc by měl být zákoník práce schvalován až po přijetí nového občanského zákoníku. Podle analýzy, již jsme si nechali zpracovat, v žádném státě evropské patnáctky není tento zákon postaven na úroveň, nebo dokonce nad občanský zákoník. Naopak se jedná vždycky o normu, která je občanskému zákoníku, jakožto nejzákladnější právní normě upravující vztah občanů, podřazena, anebo z ní vychází.

* Jak se podíleli na návrhu nového zákoníku práce zaměstnavatelé, a jak odboráři?

Deklaroval bych to na protichůdných informacích, které přináší ministr Škromach. Ten ještě začátkem minulého týdne tvrdil, že jsme nechtěli jednat, načež na tiskovce po vládě obrátil, s tím, že jsme stále jednali, a že řada našich připomínek byla zapracována. Ta diskuze se vede zcela iracionálně o míře jednání či nejednání, a ne o podstatě celého zákona. K paragrafovanému znění zákona přišlo na dva tisíce připomínek, přitom legislativní rada vlády projednávala pouze jeden z návrhů, u druhého posoudila pouze filozofii a nikoli paragrafované znění. Takže nakonec by vláda měla rozhodovat o dvou návrzích, z nichž ale ani jeden nebyl jako celek projednán v legislativní radě. Jeden z těchto návrhů byl přitom právě legislativní radou a její komisí pro soukromé právo podroben velmi silné kritice. Existující záznam z jednání této komise to jednoznačně dokládá. Legislativní rada dokonce kabinet upozornila, že zákoník práce může být v některých ohledech dokonce v rozporu s ústavou a Listinou základních práv a svobod. Není možné, aby tento fakt byl v podstatě ignorován.

* O co konkrétně tedy jde?

Dnes se tvrdí, že zákon je o střetu mezi zaměstnavateli a odboráři. Není to pravda. Jde o střet mezi zaměstnavateli a odbory plus jejich zástupci ve státní správě či ve vládě. Pan náměstek ministra Šimerka je bývalý odborář, ministr Škromach rovněž, pan senátor Štěch je stávající odborář, na ministerstvu zákoník připravovali bývalí členové Ústřední rady odborů. Myslím si, že předseda vlády není ani dostatečně informován o všech aspektech a podrobnostech přípravy zákoníku práce. Je vůbec nutné přijímat zákoník práce jako zvláštní kodex? Nestačila by určitá ustanovení občanského zákoníku? Po zkušenostech, které mám, se domnívám, že by skutečně v té nejobecnější formě stačila ustanovení občanského zákoníku, než extra právní norma. Ještě před rokem jsem na to nahlížel jinak. Ale po všech diskuzích, které od té doby uplynuly, jsem přesvědčen, že nejlepší cesta, jak lidi chránit před nekorektními zaměstnavateli, je dát jim možnost jednoduché a srozumitelné obrany v rámci občanského zákoníku. Víra, že odbory někoho budou ze zákona chránit, je iluzí. Je otázkou, kdy tato moc se začne sama starat o své vlastní zájmy. To se nakonec markantně ukázalo na případu odborových bossů v Německu. Znám dokonce případy, kdy jsou odboroví předáci ve firmách dosazeni přímo zaměstnavateli a lidé v nich pracující jsou tak na tom daleko hůře, než kdyby si své zájmy hájili sami právní cestou přes občanský zákoník.

* Ministr Škromach tvrdil, že nový zákoník práce bude liberální, že stát se zřekne direktivní role. Nenahradil ale vliv státu v nové normě vliv odborů? Myslím si, že heslo ministra Škromacha, že co není zakázáno, bude v novém zákoníku povoleno, zůstalo pouze na papíře. Navržená norma totiž zavádí na tři sta osmdesát povinností pro zaměstnavatele. Ukazuje se, že byl pouze přepsán dosavadní zákoník práce, ještě více zkomplikován, a jako zastírací manévr se používá zastírací teze ministra Škromacha, kterou po něm opakují i odborářští bossové. Kdyby platilo, co říká, pak by stačilo napsat, jak má vypadat pracovní smlouva, jaké náležitost má obsahovat, a to je vše. Veškeré náležitosti pracovněprávního vztahu si totiž mohou zaměstnanci se zaměstnavatelem dohodnout právě v pracovní smlouvě. * Nic jiného?

V zákoně by mělo být rovněž řečeno, že zaměstnanci mají právo na právní zastoupení. Jsem ale přesvědčen, že právní kancelář by je mohla zastupovat často daleko kvalifikovaněji a efektivněji než odbory. Navržená verze podle mne má vyhovět těm odborovým předákům, kteří nemají přirozenou autoritu, ztrácejí půdu pod nohama a zákon jim má tuto autoritu vrátit cestou příkazů a zákazů. Pak nakonec tato norma vypadá tak, že v případech, v nichž se stát odporoučel, pouze na své místo nastrčil odbory.

JE ZÁKONÍK PROTIÚSTAVNÍ?

„Legislativní rada dokonce kabinet upozornila, že zákoník práce může být v některých ohledech dokonce v rozporu s ústavou a Listinou základních práv a svobod.“

FINANČNÍ DOPAD ZÁKONÍKU PRÁCE Podle propočtu Svazu průmyslu a dopravy by zvýšené finanční náklady firem kvůli novému zákoníku práce měly dosahovat částky od 120 tisíc do jednoho milionu korun ročně na jednoho zaměstnance. A to podle velikosti firmy, druhu její činnosti a počtu zaměstnanců. Celkové dopady do hospodaření firem by se pohybovaly od zhruba 120 tisíc korun až do 100 milionů korun. Příklady nákladů: zrušení pracovní pohotovosti na pracovišti a zvýšení odměny za pohotovost mimo pracoviště - až 2,5 milionu korun ročně zvýšení příplatku za práci v noci - 4,2 milionu korun ročně odborové funkce - 650 tisíc korun ročně změna personálního software a tiskopisů - 1 milion korun ročně Konkrétní dopady na firmy podle počtu zaměstnanců: * do 250 zaměstnanců - 120 tisíc korun * 250 až 500 zaměstnanců - 1,2 milionu korun * 500-1000 zaměstnanců - 800 tisíc až sedm milionů korun * nad 1000 zaměstnanců - osm až 100 milionů korun ZÁKONÍK PRÁCE NA STRÁNKÁCH PROFITU

Přílišná ochrana se obrátí proti zaměstnancům - rozhovor se stínovou ministryní práce ODS Alenou Páralovou (Profit 30/2005)