Právníci říkají, není možno pravomocné rozhodnutí ÚOHS nerespektovat
Zčásti mohou mít pravdu, ale zdá se, že obhajují neobhajitelné. Řeč je o Karlovarských minerálních vodách (KMV), které tvrdošíjně odmítají vzít na zřetel verdikt Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Největší český výrobce minerálních a stolních vod, známý značkami Mattoni, Magnesia a Aquila, se už od roku 2001 snaží pozřít konkurenční firmy Poděbradka a Hanácká kyselka. Na jeho jednání by nebylo nic vadného, kdyby k faktickému spojení už nedošlo, a to bez úředního glejtu, který je pro takto velké fúze nezbytně nutný. Případ dělá ostudu antimonopolnímu úřadu, protože jej ukazuje jako regulátora slabého, neschopného vynutit si výkon vlastních rozhodnutí.
Dvakrát ne, soud mlčí.
Brněnskému úřadu řízeném Josefem Bednářem byla už 4. května 2001 doručena žádost o povolení spojení tria soutěžitelů. K fúzi mělo dojít tak, že KMV získají kontrolu nad Poděbradkou nákupem všech jejích akcií a současně nabudou majoritního podílu v Hanácké kyselce. V moravském podniku už před správním řízením ovládaly 35 procent, jelikož odkoupily firmu DK Invest, která uvedený podíl dlouhodobě držela. V průběhu řízení (14. května) koupily i 100 procent Poděbradky.
Antimonopolní úřad 27. září žádost o povolení fúze zamítl. Nebylo prý prokázáno, že újma, která narušením soutěže může vzniknout, bude převážena hospodářskými výhodami, které spojení přinese. Proti rozhodnutí podaly KMV rozklad, ale Josef Bednář jej 6. března 2002 opět zamítl. Nesouhlasil ani s dodatečným návrhem, aby součástí fúze byly jenom KMV a Poděbradka. Karlovarští se ani po dvou negativních verdiktech nevzdali a v květnu 2002 podali správní žalobu. Ta dodnes čeká na vyřízení na Nejvyšším správním soudu.
Problémem je, že ačkoliv úřad spojení nepovolil, karlovarský výrobce s podniky fúzoval. V Poděbradech už sice nevlastní sto procent, ale „jenom“ 51 (49 loni přenechal šéfovi představenstva Jaroslavu Pečenkovi), ovšem kontrolu nad konkurentem neztratil. Faktický majitel KMV, Antonio Pasquale, je předsedou dozorčí rady Poděbradky. KMV nadále drží přes DK Invest třetinu v Hanácké kyselce a do jejich vodního impéria patří i firma HBSW, výrobce Dobré vody, kterou Pasquale prostřednictvím holandské firmy Ronaldsay vlastní ze čtyř pětin.
Pokuta a další rozklad.
Jelikož Bednářovo rozhodnutí o nepovolení fúze s Poděbradkou KMV nerespektovaly, udělil jim předseda ÚOHS nyní (po dvou letech) v novém správním řízení desetimilionovou pokutu. Kromě toho jim nařídil převést akcie Poděbradky na takového nabyvatele, který je na KMV zcela nezávislý. KMV opět podaly rozklad. „Nejde jen o pokutu, ale o bezprecedentní způsob, jakým ÚOHS oslabuje domácí producenty před vstupem ČR do EU,“ prohlásil Antonio Pasquale. „Nevěřím, že by si ÚOHS neuvědomoval negativní dopady svých kroků. Vždyť obdobné fúze soutěžitelů se stejným i vyšším podílem na trhu v minulosti povolil,“ dodal. Naráží tím asi na povolené spojení tří pivovarů pod hlavičkou Plzeňského Prazdroje, které reprezentovalo polovinu trhu. Argument je to pádný, ale jedna věc je odborná analýza, druhá výkon pravomocného rozhodnutí.
Lze jistě polemizovat s tím, jak regulátor vymezil relevantní trh, a to jak z hlediska produktového, tak geografického. Za bernou minci vzal „pouze“ Českou republiku, přičemž dospěl k závěru, že firmy působí na dvou samostatných trzích – trhu balených přírodních vod minerálních a stolních a na trhu balených ochucených vod minerálních a stolních. Zdůraznil přitom, že spojení nepovolil především na základě analýzy trhu přírodních vod, kde by podle dostupných údajů KMV a Poděbradka po spojení získaly 54 procent (u ochucených vod jen 36 procent).
Mimořádně nebezpečné jednání.
Pohled právníků, které týdeník EURO oslovil, se zdá být jednoznačný. „Pokud úřad dospěl k nějakému názoru, vydal rozhodnutí, rozhodl o rozkladu, má povinnost činit veškeré kroky, aby si rozhodnutí vynutil. To znamená ukládal pokuty a jiné sankce. Není možné akceptovat nerespektování rozhodnutí, které nemá odkladný účinek. Subjekty jsou povinny je plnit. Samozřejmě se mohou soudně bránit, a pokud soud rozhodne v jejich prospěch, mohou se dožadovat náhrady škody,“ říká Karel Muzikář z advokátní kanceláře Weil, Gotshal & Manges. Radek Pokorný z kanceláře Pokorný, Wagner & spol. je ještě razantnější. „Považuji to za mimořádně nebezpečné jednání, které zpochybňuje celou regulaci a znevýhodňuje v hospodářské soutěži firmy, jež rozhodnutí ÚOHS respektují. Očekával bych, že úřad využije veškerých prostředků, aby si rozhodnutí vynutil. Sankce mohl začít ukládat mnohem dříve. V úvahu přichází i trestní právo, protože jde de facto o maření úředního rozhodnutí,“ míní advokát. „Je to ojedinělý případ v celé historii našeho úřadu během, níž jsme řešili asi tisícovku fúzí. Bezprecedentní je i v tom, že Městský soud v Praze spojení podniků zapsal do obchodního rejstříku, aniž by fúze byla námi schválena,“ podotýká ale šéf ÚOHS Josef Bednář.
