Kdo alespoň zpovzdálí sledoval finále projednávání nového telekomunikačního zákona, těžko již může věřit, že poslanci hájí zájmy občanů. Fakt, že nepodpořili ani nepatrné půlroční zkrácení lhůt pro zavedení volby operátora a přenositelnosti čísla, svědčí o tom, že lidé, kteří ani netuší, nakolik přijde měsíčně telefon a internet, protože sami užívají služebních aparátů, se řídí jinými pohnutkami. Politický kartel ČSSD-ODS pozdržel výsadní postavení Českého Telecomu nejen kvůli maximalizaci výnosu z prodeje firmy, ale i protože za zkrácením cítí tlak osob, které mu nevoní.
Rovnice uvažování je jednoduchá: Zkrácení exkluzivity = Contactel & Aliatel = Unie svobody & Josef Zieleniec & Patria Finance & Impuls 99 & Václav Havel. Samozřejmě že kolem sněmovny se točilo spousta lobbistů z různých firem, ostatně jako u každého zákona. Člověk však nemusí být členem prezidentova fanklubu a obdivovatelem bývalého ministra zahraničí, aby dokázal rozlišit, na čí straně je nyní pravda. „Jistě bychom to přežili, ale samozřejmě to zvyšuje riziko pro nás i pro uživatele, že se to neudělá pořádně, uvedl před hlasováním v Hospodářských novinách generální ředitel Českého Telecomu Přemysl Klíma. Pokud i šéf instituce, které se opatření bezprostředně dotýká, připouští zvládnutelnost kratších termínů, potom nelze pochopit, že politici hájí opak.
Velkým zklamáním je absurdní výrok nového ministra dopravy a spojů Jaromíra Schlinga, že je lepší ponechat lhůty delší, protože případné nedodržení těch kratších by mohlo být napadeno Bruselem. „Mohu slíbit, že jak ministerstvo, tak nezávislý regulátor – a jsem přesvědčen, že i Český Telecom – budou usilovat o to, aby maximální lhůty nebyly využity, dává naději Schling. Jakými pákami k tomu chce firmu nutit? Jedině snad vydíráním, protože zákon mu žádné nástroje nedává.
Lidé si tedy budou moci pomocí krátké předvolby svobodně zvolit operátora, který zprostředkuje hovor, až od poloviny roku 2002 a pomocí pevného nastavení na ústředně od ledna 2003. Do té doby zůstanou ti, kteří nemohou jako alternativu využít vedení kabelové televize nebo bezdrátových přístupových sítí, odkázáni na služby dosavadního operátora (nové kabely se budou pokládat jen k velkým klientům). Že zůstanou od alternativních operátorů odříznuty hlavně malé firmy a bytové stanice, je nabíledni. Hezký dárek státu na cestě k informační společnosti a zpřístupnění internetu širokým vrstvám.
Naštěstí právě kabelová televize a bouřlivý rozvoj mobilní komunikace umožní, aby ještě před rokem 2002 tisíce lidí a firem hlasovaly o ukončení nesvobody nohama. Bohužel to bude právě Český Telecom, který tím bude nejvíce poškozen.
