Po zhruba padesáti novelách již asi bylo načase: vláda schválila návrh nového trestního zákona. Je nesporné, že od roku 1961, kdy byl zákon přijat, se mnohé změnilo. A četné novely jej zřejmě nestačily přeměnit tak, aby odpovídal současné době.
I když i v tomto případě se vlastně jedná o novelu, změny jsou tak podstatné, že se běžně hovoří o novém zákonu (obdobně jako v roce 2000 o zákoníku práce), vydaném v plném znění. Potřebný tedy je. Přesto lze ale téměř s jistotou očekávat, že v Parlamentu vzbudí bouřlivé reakce. A asi nejen v něm.
Po zpřísnění trestů za závažné trestné činy se již volá delší dobu. Návrh nového trestního zákona tomuto volání vychází vstříc, když mimo jiné zpřísňuje tresty za nejbrutálnější zločiny, zavádí některé nové trestné činy nebo nové tresty. Podnikatelské sféry se nejvíce dotýká jedna ze zásadních změn - trestní zodpovědnost a možnost trestání právnických osob, tedy firem. Již nyní má právě tato část nového zákona kritiky.
Především vyjadřují obavy, že nová trestní ustanovení mohou vést ke kri-minalizaci podnikání. Další argument proti: nové možnosti pro podpásové rány v konkurenčním boji. Bude stačit jen podat účelové trestní oznámení a konkurent bude vyřazen třeba z možnosti účastnit se výběrového řízení. Obhájci těchto paragrafů namítají, že obranou proti kriminali-zaci podnikání budou dobře fungující orgány činné v trestním řízení. Obdobně to bude i v případě účelových oznámení - rychlá práce příslušných orgánů povede k odložení neoprávněných podnětů. Právě tyto argumenty obhájců se - možná nechtěně -asi více dotýkají podstaty.
Největší problém není v nedostatku či v malé přísnosti paragrafů. Ten spočívá ve zcela jiné rovině: v morálce, etice (nejen v podnikání), míře korupce, úřednické laxnosti, benevolenci a nedostatečném cítění pro právní řád a spravedlnost. Příkladů je docela dost a dostatečně známých. Jen jmenovitě ty nejkřiklavější: obchodník Bulava byl již několikrát přistižen za volantem s alkoholem v krvi a na kontě měl 34 dopravních přestupky. Přesto mohl jezdit dál, až zabil. Za tři životy dostal tři roky. Rok zajeden život. Délku jeho trestu neurčily jen paragrafy, ale výklad konkrétních lidí.
Ještě křiklavější je případ soudce Berky a posílání firem do likvidace. Takže opět: neposlaly je tam paragrafy, ale přístupy lidí. Na nich záleží, zda a jak jsou zkorumpovatelní nebo jak jsou ochotni kontrolovat své podřízené, jak vnímají etiku.
Nové paragrafy samy o sobě ničemu nepomůžou. I teďjich máme dost a viníky umožňují trestat. Prostě si jen neumíme uvědomit (nebo nejsme schopni), že ve slušné společnosti se něco nedělá. Anebo naopak dělá.
