Zákon o dani z přidané hodnoty - v odkazech a komentářích, II. část
Zákon o dani z přidané hodnoty – v odkazech a komentářích, II. část
Miloš Hovorka, daňový poradce
Citace: 235/2004 Sb.
Částka: 78/2004 Sb.
Rozeslána dne: 23. dubna 2004
Datum přijetí: 1. dubna 2004
Datum účinnosti: dnem vstupu do EU, s výj. viz § 113
Předpis ruší: 588/1992 Sb.; 321/1993 Sb.; 258/1994 Sb.; 133/1995 Sb.; 208/1997 Sb.
Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona a kterou se zrušují některé vyhlášky upravující osvobození od dovozního cla a nepreferenční původ zboží
Citace: 199/2004 Sb.
Částka: 66/2004 Sb.
Rozeslána dne: 26. dubna 2004
Datum přijetí: 13. dubna 2004
Datum účinnosti: dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.
Předpis ruší: 252/2002 Sb.; 43/2003 Sb.; 243/2003 Sb.; 448/2003 Sb.; 138/2004 Sb.; 69/1989 Sb.; 94/1993 Sb.; 313/1998 Sb.; 247/2002 Sb.
Vyhláška o statistice vyváženého a dováženého zboží a způsobu sdělování údajů o obchodu mezi Českou republikou a ostatními členskými státy Evropských společenství
Citace: 200/2004 Sb.
Částka: 66/2004 Sb.
Rozeslána dne: 26. dubna 2004
Datum přijetí: 15. dubna 2004
Datum účinnosti: dnem vstupu Smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost
Předpis ruší: 253/2002 Sb.
Zákon o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů
Citace: 254/2004 Sb.
Částka: 83/2004 Sb.
Rozeslána dne: 30. dubna 2004
Datum přijetí: 13. dubna 2004
Datum účinnosti od: 1. července 2004
Předpis mění: 337/1992 Sb.
první část komentovaného znění zákona o dph jsme přinesli
v minulém čísle profitu. podrobně se věnovala úvodním ustanovením zákona, která jsou pro stanovení podstaty zdanitelného plnění určujícími.
Druhá část volně komentuje zbývající ustanovení zákona.
Kompletní znění zákona najdete na www.profit.cz
Znění zákona je vytištěno tučně
Část 2
Daňové doklady
Problematika vystavování a uchovávání daňových dokladů je obsažena v § 26 až § 35 zákona.
Daňový doklad je nezbytným dokumentem pro prokázání uplatněného nároku na odpočet daně u plátce, pro kterého je zdanitelné plnění uskutečňováno.
Plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, je obecně povinen na vyžádání za každé zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu, která není založena nebo zřízena za účelem podnikání, vystavit daňový doklad, a to:
- nejpozději do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně s nárokem na odpočet daně a
- do 15 dnů ode dne přijetí platby, pokud k přijetí platby došlo před uskutečněním zdanitelného plnění.
Nové je to, že:
1. plátce nemá automatickou povinnost vystavit pro druhého plátce daňový doklad, ale má povinnost jej vystavit až na jeho vyžádání (v praxi je třeba si toto u svých dodavatelů zabezpečit),
2. daňový doklad bude plátce vystavovat také při přijetí platby, pokud k jejímu přijetí došlo před uskutečněním zdanitelného plnění. Na základě takového dokladu si bude moci jeho příjemce za stanovených podmínek uplatnit nárok na odpočet daně, uvedené v tomto dokladu.
Pokud bude plátce uskutečňovat pro jednu osobu několik samostatných zdanitelných plnění nebo plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně, tak může za těchto několik samostatných zdanitelných plnění vystavit souhrnný daňový doklad a ulehčit tak své administrativě. Pokud se k tomuto rozhodne, tak je povinen vystavit tento doklad nejpozději do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo první zdanitelné plnění nebo byla přijata první platba za plnění uvedená na tomto souhrnném dokladu.
V dalších ustanoveních zákona je potom stanoveno co je daňovým dokladem a jaké jsou jeho náležitosti při:
- dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby,
- dovozu a vývozu zboží,
- poskytnutí služby osobou registrovanou k DPH v jiném státě EU,
- poskytnutí služby zahraniční osobou,
- poskytnutí služby,
- dodání zboží do jiného členského státu,
- pořízení zboží z jiného členského státu.
Daňový doklad při dodání zboží, převodu nemovitosti
nebo poskytnutí služby
Daňovými doklady jsou zejména běžný daňový doklad, zjednodušený daňový doklad, souhrnný daňový doklad, splátkový kalendář, opravný daňový doklad, daňový dobropis nebo daňový vrubopis.
Náležitosti běžného daňového dokladu jsou obdobné s dosavadní právní úpravou, ale některé z nich se upřesňují a nově doplňují tak, že má být na něm uvedeno:
- datum uskutečnění plnění nebo datum přijetí platby, a to ten den, který nastane dříve,
- jednotková cena bez daně, a dále sleva, pokud není obsažena v jednotkové ceně,
- základ daně nebo výši platby,
- základní nebo snížená sazba daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně, a odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona,
- výše daně uvedená v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlená na desítky haléřů nahoru.
V případě vystavování zjednodušených daňových dokladů se rozšiřuje možnost jejich použití a vystavení, na rozdíl od dosavadní praxe, i při poskytování služeb prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků, kdy je jejich poskytnutí podmíněno zaplacením a platba za tyto služby je prováděna bankovním převodem. Jejich použití nepřichází do úvahy v případě prodeje zboží, které je předmětem spotřební daně z lihu a tabákových výrobků za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitele a je dále omezeno jen pro zdanitelná plnění v ceně včetně daně do celkem 10 000 Kč.
Doklad o použití
Pro případy použití obchodního majetku plátcem pro jeho osobní spotřebu nebo jeho zaměstnanců, a použití obchodního majetku bez úplaty, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně a v dalších zákonem stanovených případech se vystavuje nám už z dřívějšího zákona o DPH známý doklad o použití.
Daňové doklady při dovozu a vývozu zboží
Daňovým dokladem při dovozu zboží do tuzemska je:
a) rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu, ve kterém vzniká daňová povinnost, nebo rozhodnutí o ukončení celního režimu dočasného použití, vydané celním orgánem na tiskopisu písemného celního prohlášení,
b) i jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním orgánem, pokud je daň zaplacena.
Při vrácení zboží zpět do tuzemska je daňovým dokladem rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním orgánem, pokud je daň zaplacena.
Daňovým dokladem při vývozu zboží je rozho
dnutí o propuštění zboží do režimu vývozu, pasivního zušlechťovacího styku a tranzitu vydané na tiskopisu písemného celního prohlášení nebo rozhodnutí o propuštění zboží do režimu vývozu vydané na tiskopisu písemného celního prohlášení s celně schváleným určením umístění do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu.
Daňový doklad při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou, daňový doklad při pořízení zboží z jiného členského státu
Protože se jedná o nová plnění, v zákoně specificky definovaná, tak zákon pro každé z nich stanoví, jaké náležitosti musí příslušný daňový doklad obsahovat (jedná se o obdobné náležitosti jako u běžného daňového dokladu).
Protože u těchto plnění nezatěžuje tato plnění daní ani poskytovatel služby a ani dodavatel zboží, nýbrž příjemce služby nebo zboží, tak musí sám doplnit na obdrženém daňovém dokladu:
a) základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně, a odkaz na příslušné ustanovení zákona (v případě poskytnutých služeb),
b) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na desítky haléřů nahoru a
c) základ daně v české měně.
Obdobně se postupuje i v případě dodání zboží s instalací nebo montáží osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou povinnou k dani, pokud je místo plnění v tuzemsku.
Daňový doklad při dodání zboží do jiného členského státu
Plátce, který dodává zboží do jiného členského státu, je povinen vystavit za každé dodání zboží pro jinou osobu, která je registrována k dani v jiném členském státě, daňový doklad s předepsanými náležitostmi, a to nejpozději do 15 dnů od data uskutečnění dodání zboží do jiného členského státu nebo přijetí platby, pokud platba předchází dodání zboží.
Náležitosti daňového dokladu jsou obdobné jako u běžného daňového dokladu, s tím, že na daňovém dokladu musí být ještě uvedeno sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně, a odkaz na příslušné ustanovení zákona.
Daňový doklad při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko
I v případě, že plátce poskytuje službu s místem plnění mimo tuzemsko, to znamená, že nepodléhá české DPH, je povinen vystavit za každé plnění daňový doklad obsahující stanovené náležitosti, a to nejpozději do 15 dnů od data uskutečnění služby nebo přijetí platby, pokud platba předchází uskutečnění služby.
Náležitosti daňového dokladu jsou obdobné jako u běžného daňového dokladu, s tím, že na daňovém dokladu musí být ještě uvedeno:
- odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, podle kterého je místo plnění mimo tuzemsko,
- pokud je daň ve státě, ve kterém se nachází místo plnění, povinna přiznat a zaplatit osoba, které je služba poskytována, sdělení o této skutečnosti.
Obdobně se postupuje i v případě dodání zboží s instalací nebo montáží s místem plnění mimo tuzemsko.
Základ daně
Této problematice se věnují § 36 až § 46 zákona.
Základ daně je stanoven v těchto ustanoveních dvojím způsobem:
1. v § 36 pro :
a) zdanitelná plnění v tuzemsku,
b) obdobně pro případy:
- kdy poskytuje službu osoba registrovaná k DPH v jiném státě EU a zahraniční osoba,
- případy pořízení zboží z jiného členského státu EU a
- případy pořízení zboží z jiného členského státu EU, které je v tuzemsku umístěno do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně (spotřební daň se v tomto případě do základu daně nezahrnuje),
2. v § 38 pro:
a) dovoz zboží,
b) dovozu zboží, které je propuštěno do celního režimu volný oběh s následným umístěním do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně (v tomto případě se spotřební daň do základu daně nezahrnuje).
Problémy s pochopením problematiky základu daně mohou nastat již při četbě textu prvních dvou odstavců § 36, kde je uvedeno následující:
„(1) Základem daně je peněžní částka snížená o daň, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce, za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby.
Příklad:
Obchodní společnost se sídlem v Praze prodala firmě se sídlem v Plzni zboží, za které má obdržet celkem 100 000 Kč bez DPH (dodané zboží podléhá 19% sazbě DPH).
DPH se v tomto případě vypočte podle § 37 odst. 1 zákona takto:
100 000 x 19/100 = 19 000 Kč.
Cena včetně DPH se potom rovná 119 000 Kč (100 000 + 19 000).
(2) Pokud plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, přijme platbu před uskutečněním zdanitelného plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečňováno, nebo od třetí osoby, je povinen z této přijaté částky přiznat daň. Tato částka je součástí základu daně podle odstavce 1 a daň za uskutečněné zdanitelné plnění se vypočítá podle § 37 z peněžní částky podle odstavce 1, která je snížena o přijatou platbu před uskutečněním zdanitelného plnění, ze které byla přiznána daň.“
Příklad:
Pokud by v návaznosti na výše uvedený příklad obchodní společnost přijala od odběratele zálohu ve výši 50 000 Kč, tak je z této částky povinna podle § 36 odst. 2 přiznat daň, která se v návaznosti na výše uvedené vypočte podle § 37 odst. 2 zákona takto:
50 000 x 19/119 = 50 000 x 0,1597 = 7 985 Kč.
Částka platby bez daně je 50 000 - 7 985 = 42 015 Kč
Po dodání zboží, kdy je uskutečněno vlastní zdanitelné plnění, se daň vypočítá takto:
119 000 (peněžní částka včetně daně za uskutečněné zdanitelné plnění) - 50 000 (přijatá záloha ze které byla přiznána daň) x 0,1597 = 69 000 x 0,1597 = 11 019,3 Kč
Peněžní částka bez daně = 69 000 - 11 019,3 = 57 980,7 Kč
Protože DPH jsme vypočítávali z přijaté zálohy pomocí koeficientu směrem dolů, tak jsme museli stejným způsobem vypočítat daň i po uskutečnění zdanitelného plnění.
Kdyby však bylo smluvně domluveno, že v přijaté záloze bude činit:
- DPH 7 985 Kč a
- záloha bez DPH bude činit 42 015 Kč,
tak se bude DPH po uskutečnění zdanitelného plnění vypočítávat směrem nahoru takto:
100 000 - 42 015 = 57 985 x 0,19 = 11 017,15 Kč.
Peněžní částka včetně daně = 57 985 + 11 017,15 = 69 002,15 Kč.
Co se také do základu daně zahrnuje
Velmi důležitá jsou také další ustanovení § 36 odst. 3, ve kterých je stanoveno:
„(3) Základ daně také zahrnuje
a) clo, dávky nebo poplatky,
b) spotřební daň, pokud zákon nestanoví jinak v § 41,
c) dotace k ceně,
d) vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění při jeho uskutečnění,
e) při poskytnutí služby i materiál přímo související s poskytovanou službou,
f)při dodání staveb i stavební a montážní práce spojené s výstavbou, rekonstrukcí, modernizací a opravami, konstrukce, materiál, stroje a zařízení, které se do stavby jako jejich součást montážními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují.
(4) Za vedlejší výdaje se považují zejména náklady na ba
lení, přepravu, pojištění a provize.“
Příklad:
Za poskytnutou službu chce řemeslník účtovat 2 000 Kč za svou práci, za materiál použitý při poskytování služby 5 000 Kč a za cestovní výlohy 500 Kč. Všechny tyto částky musí zahrnout do základu daně, který tak bude činit 7 500 Kč (cestovní výlohy ani materiál pro opravu není možno účtovat odběrateli mimo základ daně).
Co se do základu daně nezahrnuje
Podle § 36 odst. 5 platí, že
„(5) Základ daně nezahrnuje
a) částku obdrženou plátcem od osoby, pro kterou se uskutečnilo zdanitelné plnění, na úhradu výdajů, u kterých nebyl uplatněn nárok na odpočet daně, a to maximálně do výše úhrady,
b) slevu z ceny, pokud je poskytnuta k datu uskutečnění zdanitelného plnění.“
Příklad:
Pokud obdrží advokát od klienta částku na úhradu kolků, které za něj zaplatil, tak tuto částku do základu daně jím poskytnuté služby zahrnovat nebude.
Ustanovení písm. b) je napsáno trochu nesrozumitelně, ale v podstatě znamená, že pokud je sleva z ceny poskytnuta k datu uskutečnění zdanitelného plnění a nikoliv až po něm, tak je základ daně o tuto slevu nižší.
Příklad:
Podnikatel prodává své výrobky v ceně 100 Kč bez DPH za kus. Při odběru 1 000 kusů a více poskytuje slevu z ceny ve výši 10 %. Jednotková cena po slevě potom bude činit 90 Kč a při odběru 1 000 kusů bude základ daně činit 90 000 Kč bez DPH.
V § 36 je dále stanoveno, kdy bude základem daně cena podle zákona o oceňování majetku (např. v případě přijetí úplaty za zdanitelné plnění, která není vyjádřena v penězích, při použití hmotného majetku nebo poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce apod.).
Stanovení základu daně a výpočet DPH pro specifická zdanitelná plnění
Zákon o DPH v § 38 až 41 upřesňuje jak se stanoví základ daně a vypočte DPH v případě:
- dovozu zboží (§ 38),
- při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě EU a zahraniční osobou (§ 39),
- při pořízení zboží z jiného členského státu EU (§ 40),
- u zboží, které je v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně (§ 41).
Příklad:
Pro pořízení zboží z jiného členského státu je uvedeno v § 40 následující:
„(1) Základ daně při pořízení zboží z jiného členského státu se stanoví obdobně podle § 36.
(2) Pokud je pořizovateli vrácena spotřební daň zaplacená v členském státě, ze kterého bylo zboží odesláno nebo přepraveno, dodatečně po pořízení zboží z tohoto členského státu, provede se oprava základu daně podle § 42.
(3) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 písm. a).“
Pokud by např. firma se sídlem v Brně zakoupila od rakouského plátce DPH zboží, tak základem daně bude částka, kterou má dodavateli uhradit, nebo kterou mu uhradila. Tato částka je bez rakouské DPH, protože naše firma je plátcem DPH a toto před uskutečněním dodávky dodavateli prokázala a zároveň zboží bylo rakouským dodavatelem přepraveno do skladu české firmy v Brně.
Pokud by tato částka činila po přepočtu 100 000 Kč a zboží podléhalo 19% sazbě daně, tak česká firma vypočte DPH takto:
100 000 x 19/100 = 19 000 Kč.
Tuto částku musí uvést v daňovém přiznání jako DPH na výstupu a při splnění podmínek nároku na odpočet, si ji v témže daňovém přiznání může uplatnit jako daň na vstupu.
Je třeba ještě zdůraznit, že specifický způsob stanovení základu daně je stanoven:
- při poskytování cestovních služeb, který najdeme jej v § 89 zákona u „Zvláštního režimu pro cestovní službu“,
- pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi, který najdeme v § 90 zákona u „Zvláštního režimu pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi“,
- pro plátce, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu a je jim podle § 91 zákona správcem daně stanoven individuální způsob stanovení daňové povinnosti.
Oprava základu daně a výše daně
Zákon o DPH umožňuje v § 42 a násl. základ daně a výši daně opravit a v některých případech to stanoví přímo jako povinnost plátce.
Plátce může opravit výši daně:
a) při zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění,
b) při snížení základu daně na základě sjednaných podmínek u zdanitelného plnění, ke kterému dojde po datu uskutečnění zdanitelného plnění,
c) při vrácení spotřební daně podle § 40 odst. 2 zákona.
Pokud dojde po datu uskutečnění zdanitelného plnění ke zvýšení základu daně, tak má plátce povinnost opravit výši daně.
Stejně tak je plátce povinen opravit výši daně, pokud dojde k vrácení platby, u níž ke
dni jejího přijetí vznikla povinnost přiznat daň a jestliže se zdanitelné plnění neusku-
tečnilo.
Oprava základu daně a výše daně je samostatným zdanitelným plněním, které se považuje za uskutečněné
a) ve zdaňovacím období, ve kterém byl daňový dobropis doručen plátci, pro kterého se uskutečnilo zdanitelné plnění, pokud jde o opravu výše daně podle písm. a), b) a c) nebo
b) ve zdaňovacím období, ve kterém byla oprava výše daně provedena, pokud jde o opravu výše daně, ke které je plátce povinen.
Pokud dojde k opravě základu daně a výše daně, tak plátce, který uskutečnil původní zdanitelné plnění, je povinen vyhotovit pro plátce, pro kterého uskutečnil zdanitelné plnění, daňový dobropis nebo daňový vrubopis, a to ke dni, kdy byla provedena oprava základu daně.
Oprava základu a výše daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou a oprava základu a výše daně při pořízení zboží z jiného členského státu
Oprava základu a výše daně se v těchto případech provádí za výše uvedených podmínek.
Platí však, že:
a) při poskytnutí služby opravu provádí plátce na základě dokladu, ve kterém je odkazováno na původní daňový doklad, který vystavila osoba, která poskytla službu,
b) opravu provádí při pořízení zboží pořizovatel na základě dokladu, ve kterém je odkazováno na původní doklad, na základě kterého bylo zboží pořízeno z jiného členského státu.
Sazby daně
Jaké sazby se uplatňují u zdanitelného plnění je stanoveno v § 47 a § 48 zákona.
U zdanitelného plnění se uplatňuje:
a) základní sazba daně ve výši 19 %, nebo
b) snížená sazba daně ve výši 5 %.
Zboží
U zboží se uplatňuje základní sazba ve výši 19 %. U zboží uvedeného v příloze č. 1 zákona, tepla a chladu se uplatňuje snížená sazba ve výši 5 %.
Služby
U služeb se uplatňuje základní sazba ve výši 19 %. U služeb uvedených v příloze č. 2 zákona se uplatňuje snížená sazba ve výši 5 %.
Převod nemovitosti
U převodu nemovitosti se uplatňuje základní sazba ve výši 19 % pokud:
a) není tento převod podle ů 56 osvobo
zen od daně nebo
b) nejde o převod bytového domu, rodinného domu nebo bytu, kde se uplatní snížená sazba daně ve výši 5 %.
Dodání stavby
U dodání stavby včetně nedokončené stavby, stavebních a montážních prácí spojených s jejich výstavbou, rekonstrukcí, modernizací a opravami včetně konstrukcí, materiálů, strojů a zařízení, které se do stavby jako jejich součást montážními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují se uplatní základní sazba daně ve výši 19 %.
Dodání bytového domu, rodinného domu a bytu
U dodání bytového domu, rodinného domu a bytu jako součásti těchto domů, a to i nedokončených, včetně stavebních a montážních prácí spojených s jejich výstavbou, rekonstrukcí, modernizací a opravami včetně konstrukcí, materiálů, strojů a zařízení, které se do nich jako jejich součást montážními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují, se uplatní snížená sazba daně ve výši 5 %.
Bytovým domem je stavba pro bydlení, v níž z úhrnu podlahových ploch všech jejich místností a prostorů připadá víc než polovina na byty. Rodinný dům je stavba pro bydlení, v níž je více než polovina podlahové plochy místností a prostorů určena pro bydlení. Rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní podlaží a jedno podzemní podlaží a podkroví. Bytem je místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení, včetně podílu na společných částech domu podle zákona o vlastnictví bytů.
Ubytování
Podle bodu 17. přechodných ustanovení zákona o DPH platí, že u služeb ubytovacích zařazených v SKP 55 se uplatní v období od 1. května do 31. 12. 2004 snížená sazba ve výši 5 %.
Dovoz uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností
U dovozu uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností uvedených v příloze č. 4 zákona se uplatňuje snížená sazba daně ve výši 5 %.
U dovozu zboží, u kterého se uplatňuje jednotná celní sazba a které zařazením patří
do různých podpoložek Harmonizovaného systému, se uplatňuje základní sazba ve výši 19 %, pokud alespoň jeden druh zboží podléhá této sazbě daně.
U části základu daně vztahujícímu se k vratným zálohovaným obalům podle § 36 odstavce 11 zákona se použije sazba daně platná pro tento obal.
Při uplatňování sazeb podle nového zákona nastane v praxi celá řada problémů.
Tak např. pokud provede řemeslník opravu omítky rodinného domu, tak uplatní na svou službu včetně použitého materiálu sazbu daně ve výši 5 %.
Pokud bude provádět opravu omítky provozovny, skladu, výrobní haly apod., tak uplatní na svou službu včetně použitého materiálu sazbu daně ve výši 19 %.
Pokud bude provádět opravu omítky u objektu, ve kterém jsou byty a v přízemí nebytové prostory, tak se mu někdy podaří odhadnout, že ve stavbě připadá více než polovina podlahové plochy všech místností a prostorů na byty a že jde tak o bytový dům, kde uplatní na svou službu včetně použitého materiálu sazbu daně ve výši 5 %.
Někdy to však nebude schopen řemeslník odhadnout a navíc má důkazní povinnost vůči správci daně. Proto lze doporučit, aby si např. nechal před vlastním zahájení prací na objektu ve smlouvě potvrdit, že se jedná nebo nejedná o bytový dům ve smyslu definice dle zákona o DPH.
Obdobné problémy mohou také nastat v případě, kdy v objektu, který vypadá jako rodinný dům, jsou např. kanceláře. Jestliže totiž více než polovina podlahové plochy místností a prostorů nebude určena pro bydlení, tak o rodinný dům ve smyslu definice zákona vůbec nejde a řemeslník musí uplatnit 19 % sazbu daně.
Oprava sazby daně a výše daně
Plátce je povinen provést opravu sazby daně a výše daně, pokud po vyměření daně z daňového přiznání zjistí, že uskutečnil plnění nebo přijal platbu, přičemž u tohoto plnění uplatnil jinou než platnou sníženou nebo základní sazbu daně, nebo osvobození od daně a snížil tím svou daňovou povinnost. Opravu sazby daně provede plátce v dodatečném daňovém přiznání.
Pokud však plátce zjistí po vyměření daně z daňového přiznání, že uskutečnil plnění nebo přijal platbu, přičemž u tohoto plnění v tomto daňovém přiznání uplatnil jinou než platnou sníženou nebo základní sazbu daně, nebo osvobození od daně a zvýšil tím daňovou povinnost, tak nelze opravu sazby daně a výše daně provést.
Pro opravu sazby daně a výše daně v důsledku uplatnění jiné než platné snížené nebo základní sazby daně nebo osvobození od daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou nebo při pořízení zboží z jiného členského státu platí výše uvedené obdobným způsobem.
Pokud plátce zjistí po vyměření daně při dovozu zboží, že uplatnil nárok na odpočet daně ve výši daně vyměřené celním orgánem, přičemž došlo k nesprávnému uplatnění sazby daně, je povinen tuto skutečnost oznámit celnímu orgánu, který daň původně vyměřil. Pokud dojde k dodatečnému vyměření daně celním orgánem, má plátce nárok na odpočet daně za podmínek podle § 72 až 75 zákona. Pokud dojde k vrácení daně, je plátce povinen snížit dříve uplatněný nárok na odpočet daně o částku vrácené daně, a to v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla daň vrácena.
Plátce může vystavit opravný daňový doklad při opravě sazby daně jestli je povinen opravu sazby daně provést a dále v případě, že opravu sazby daně provede správce daně na základě vlastního zjištění a dodatečně vyměří daň za plnění, na které plátce vystavil daňový doklad, přičemž u tohoto plnění plátce uplatnil jinou než platnou sníženou nebo základní sazbu daně, osvobození od daně bez nároku na odpočet daně, popřípadě osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, a snížil tím svou daňovou povinnost.
Pokud byl za uskutečněné plnění vystaven jiný daňový doklad než běžný daňový doklad, při opravě sazby daně a výše daně u plnění vystaví plátce doklad odpovídající účelem a obsahem opravnému daňovému dokladu s náležitostmi odpovídajícími původně vystavenému daňovému dokladu.
Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně
Zákon osvobozuje od DPH řadu plnění. Tato plnění se člení do dvou skupin:
1. na plnění, u kterých není nárok na odpočet DPH u přijatých zdanitelných plnění (v plné výši nebo je na základě stanoveného poměru nárok na odpočet krácen),
2. plnění, u kterých nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění je (např. dodání zboží do jiného státu EU nebo vývoz zboží).
Podle § 51 zákona platí, že při splnění podmínek stanovených v § 52 až 62 jsou od daně bez nároku na odpočet osvobozena tato plnění:
a) poštovní služby (§ 52),
b) provozování rozhlasového a televizního vysílání (§ 53),
c) finanční činnosti (§ 54),
d) pojišťovací činnosti (§ 55),
e) převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších zařízení (§ 56),
f) výchova a vzdělávání (§ 57),
g) zdravotnické služby a zboží (§ 58
h) sociální pomoc (§ 59),
i) provozování loterií a jiných podobných her (§ 60), uvedených v ustanovení § 2 písm. b), e),
i), j) a k) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (pozn. toto pozbude platnost dnem 31. 12. 2004),
j) provozování loterií a jiných podobných her (§ 60) (pozn. toto nabyde účinnost dnem
1. ledna 2005),
k) ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (§ 61),
l) dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně (§ 62).
U plnění, která jsou osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane dříve. Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění.
V praxi jsou nejčastěji vyskytujícími se plněními finanční činnosti a nájem pozemků, staveb bytů a nebytových prostor.
Finanční činnosti
Finančními činnostmi se podle § 54 zákona rozumí:
a) převod cenných papírů,
b) přijímání vkladů od veřejnosti,
c) poskytování úvěrů a peněžních půjček,
d) platební styk a zúčtování,
e) vydávání platebních prostředků, zejména platebních karet nebo cestovních šeků,
f) poskytování bankovních záruk podle zvláštního právního předpisu (33),
g) otevření, potvrzení a avizování akreditivu podle zvláštního právního předpisu (34),
h) obstarávání inkasa podle zvláštního právního předpisu (35),
i) směnárenská činnost,
j) operace týkající se peněz,
k) dodání zlata České národní bance a přijímání vkladů ČNB od bank nebo od státu,
l) organizování regulovaného trhu s investičními nástroji (36),
m) přijímání nebo předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů na účet
zákazníka, (36)
n) provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů na cizí účet (36),
o) obchodování s investičními nástroji na vlastní účet pro jiného (36),
p) obhospodařování majetku zákazníka na základě smlouvy se zákazníkem, pokud je součástí majetku investiční nástroj (36), s výjimkou správy nebo úschovy v oblasti investičních nástrojů,
q) upisování nebo umísťování emisí investičních nástrojů (36),
r) vedení evidence investičních nástrojů (36),
s) vypořádání obchodů s investičními nástroji (36),
t) obchodování s devizovými hodnotami na vlastní účet nebo na účet zákazníka,
u) úplatné postoupení pohledávky postoupené jiným subjektem; osvobozeno od daně není poskytování služeb jejichž předmětem je vymáhání dluhů a faktoring,
v) obhospodařování investičních fondů nebo podílových fondů podle zvláštního právního předpisu (37),
w) vybírání rozhlasových nebo televizních poplatků (38),
x) výplata dávek důchodového pojištění (zabezpečení) nebo vybírání opakujících se plateb obyvatelstva,
y) sjednání nebo zprostředkování činností uvedených v písmenech a), b), c), e) a t).
(33) § 313 obchodního zákoníku.
(34) § 682 obchodního zákoníku.
(35) § 692 obchodního zákoníku.
(36) Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.
(37) Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů.
(38) Zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor
Pro nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor zase platí, že podle § 54 odst. 4 zákona je osvobozen od daně. Osvobození se však nevztahuje na krátkodobý nájem (není zde definice), nájem prostor a míst k parkování vozidel, nájem bezpečnostních schránek nebo trvale instalovaných zařízení a strojů. Trvale instalovanými zařízeními a stroji se rozumí zařízení nebo stroje, které jsou pevnou součástí stavby, ale podle zákona o daních z příjmů jsou zařazeny do jiné odpisové skupiny než stavba.
Plátce se ale může rozhodnout, že u nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor jiným plátcům pro účely uskutečňování jejich ekonomických činností bude uplatňuje daň. Potom je povinen oznámit správci daně nejpozději do 30 dnů ode dne uzavření nájemní smlouvy uplatňování daně u tohoto nájmu.
Poštovní služby
Poštovními službami se podle § 52 zákona rozumí:
a) dodání poštovní zásilky (28),
b) poštovní poukazy (28).
(28) Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění zákona č. 517/2002 Sb. a zákona
č. 225/2003 Sb.
Poštovní služby jsou však osvobozeny od daně pouze v případě, že jsou provozovány držitelem poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence podle zákona o poštovních službách.
Zdravotnické služby a zboží
Zdravotnickými službami se podle § 58 zákona rozumí služby zdravotní péče a související služby poskytované oprávněnými subjekty (45) pacientům a osobám, jimž je taková péče určena, a vymezené zvláštními právními předpisy (46). Za zdravotnické služby se nepovažují zdanitelná plnění uskutečňovaná očními optiky.
(45) Zákon č. 548/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 161/1993 Sb.
Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.
(46) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Od daně je osvobozeno dodání zboží, které je spotřebováno v rámci výše uvedených zdravotních služeb. Od daně je osvobozeno dodání lidské krve a jejích složek k přímému klinickému využití, lidských orgánů, tkání nebo mateřského mléka. Od daně je osvobozeno též dodání stomatologických výrobků, které jsou zdravotnickými prostředky podle zvláštních právních předpisů, stomatologickými laboratořemi včetně oprav tohoto zboží.
Od daně není osvobozen výdej nebo prodej léčiv, potravin určených pro zvláštní výživu nebo zdravotnických prostředků na lékařský předpis i bez lékařského předpisu.
Dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně.
Podle § 62 zákona platí, že plněním osvobozeným od daně je dodání zboží plátcem, u kterého při pořízení plátce neuplatnil nárok na odpočet daně podle § 75 odst. 1. Od DPH je tak osvobozeno dodání zboží, při jehož pořízení nemohl plátce fakticky nárokovat odpočet DPH, protože uvedené zboží mu sloužilo k uskutečňování plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně.
Plněním osvobozeným od daně je také dodání zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně podle § 75 odst. 2 a 3. Jde např. o dodání osobního automobilu, u kterého nemá plátce nárok na odpočet podle § 75 odst. 2 zákona.
Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně
Podle § 63 zákona platí, že od daně s nárokem na odpočet daně jsou osvobozena dále uvedená osvobozená plnění za podmínek stanovených v § 64 až 71:
a) dodání zboží do jiného členského státu (§ 64),
b) pořízení zboží z jiného členského státu (§ 65),
c) vývoz zboží (§ 66),
d) poskytnutí služby do třetí země (§ 67),
e) osvobození ve zvláštních případech (§ 68),
f) přeprava a služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží (§ 69),
g) přeprava osob (§ 70),
h) dovoz zboží (§ 71).
U plnění, která jsou osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění.
Dodání zboží do jiného členského státu EU
Dodání zboží plátcem do jiného členského státu EU je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně pokud:
1. je zboží dodáno osobě registrované k DPH v jiném členském státě a pořízení tohoto zboží je v tomto státě předmětem daně,
2. zboží je odesláno nebo přepraveno z tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou.
Dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu plátcem, osobě v jiném členském státě, který je odeslán nebo přepraven z tuzemska plátcem nebo osobou, která nový dopravní prostředek pořizuje, nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně.
Dodání zboží, které je předmětem spotřební daně, do jiného členského státu plátcem, osobě povinné k dani, která není registrovaná k dani v jiném členském státě nebo
právnické osobě, která není registrovaná k dani v jiném členském státě, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud odeslání nebo
přeprava zboží je uskutečněna podle zákona o spotřebních daních, a povinnost platit spotřební daň vzniká pořizovateli v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží.
Přemístění obchodního majetku plátce z tuzemska do jiného členského státu pro účely jeho podnikání podle § 13 odst. 6 zákona je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud plátce prokáže, že zboží bylo přemístěno do jiného členského státu a bylo předmětem daně při pořízení zboží v tomto členském státě.
Dodání zboží do jiného členského státu musí plátce být schopen prokázat. Protože se dodání zboží již nebude prokazovat za pomoci JCD, tak zákon stanoví, že dodání zboží do jiného státu EU lze prokázat písemným prohlášením pořizovatele nebo zmocněné třetí osoby, že zboží bylo přepraveno do jiného členského státu, nebo jinými důkazními prostředky.
Vývoz zboží
Vývozem zboží se podle § 66 zákona rozumí dodání zboží z tuzemska, které bylo odesláno nebo přepraveno na místo určení ve třetí zemi nebo na území podle § 3 odst. 2, pokud jsou součástí celního území Evropského společenství, na Normanské ostrovy a do San Marina.
Vývoz zboží je osvobozen od daně, pokud je odeslání nebo přeprava uskutečněna vývozcem nebo jím zmocněnou osobou. Vývoz zboží je také osvobozen od daně, pokud je odeslání nebo přeprava uskutečněna kupujícím nebo jím zmocněnou osobou, jestliže kupující nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, popřípadě místo pobytu nebo místo, kde se obvykle zdržuje. Vývoz zboží není osvobozen od daně, pokud kupující přepravuje pohonné hmoty a potraviny pro vlastní potřebu.
Pro účely zákona o DPH je vývoz zboží uskutečněn, pokud:
1. je zboží propuštěno do některého z celních režimů (vývoz, pasivní zušlechťovací styk, tranzit) nebo umístěno do svobodného celního skladu nebo pásma,
2. zboží vystoupilo do třetí země a na daňovém dokladu prokazujícím vývoz zboží podle § 30 odst. 4 je celním orgánem uveden údaj o datu výstupu vyváženého zboží z území Evropského společenství nebo je potvrzeno umístění zboží do svobodného celního skladu nebo pásma. Pokud není výstup zboží z území Evropského společenství potvrzen celním orgánem, tak prokazuje plátce splnění podmínek pro osvobození od daně jinými důkazními prostředky.
Osvobození od daně při vývozu zboží je plátce oprávněn přiznat nejdříve ke dni výstupu vyváženého zboží z území Evropského společenství do třetí země.
Vývoz zboží je plátce povinen uvést do daňového přiznání, a to nejdříve za zdaňovací období, ve kterém byl oprávněn přiznat osvobození od daně. Plátce může uvést vývoz zboží do daňového přiznání pouze, pokud má doklad prokazující vývoz zboží podle § 30 odst. 4.
Plátce nemá nárok na vrácení daně u zpět vyváženého zboží z režimu aktivního zušlechťovacího styku v systému navracení.
Poskytnutí služby do třetí země
Poskytnutí služby do třetí země osobě, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, s místem plnění v tuzemsku, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně.
Takovou službou jsou práce na movitém majetku, který je pořízen nebo dovezen za účelem provedení těchto prací v tuzemsku a následně je odeslán nebo přepraven do třetí země osobou, která tyto služby poskytla, nebo osobou, pro kterou jsou tyto služby poskytnuty, nebo zmocněnou třetí osobou.
Přepravy a služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží
Přeprava zboží při vývozu je v tuzemsku osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně.
Služby přímo vázané na dovoz, včetně přepravy zboží při dovozu, jsou v tuzemsku osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně, pokud jsou náklady na tyto služby zahrnuty do základu daně podle § 38 (to znamená do základu daně pro výpočet DPH při dovozu zboží).
Osvobození od daně při uskutečňování přepravy při dovozu a vývozu zboží je plátce, který přepravu při dovozu a vývozu zboží uskutečňuje, povinen doložit správci daně přepravním dokladem potvrzeným pohraničním celním úřadem členského státu, který je vstupním státem při dovozu zboží nebo výstupním státem při vývozu zboží. Přepravním dokladem se rozumí doklad, který je používán pro dopravní prostředek, jímž je přeprava zboží při dovozu a vývozu uskutečňována. Plátce, který uskutečňuje přepravu při dovozu a vývozu zboží na základě postoupení závazku dalších osob, je povinen prokázat nárok na osvobození od daně přepravním dokladem, smlouvou o přepravě věci nebo jinými důkazními prostředky.
Za přepravu zboží vázanou na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a vývoz zboží se nepovažuje přeprava z místa v tuzemsku do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma a naopak a mezi dvěma svobodnými celními sklady nebo svobodnými celními pásmy.
Služby, které jsou přímo vázány na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a vývoz zboží, s výjimkou služeb uvedených v § 51, jsou osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně. Osvobození od daně je p
látce, který tyto služby uskutečňuje, povinen doložit správci daně dokladem o zaplacení, popřípadě jinými doklady prokazujícími splnění podmínek pro osvobození od daně.
Přeprava osob
Přeprava osob mezi jednotlivými členskými státy a dále mezi členskými státy a třetími zeměmi je v tuzemsku osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně.
Tato přeprava je osvobozena, i když je prováděna osobami, které jsou registrovány k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou povinnou k dani.
Zpáteční přeprava se považuje za samostatnou přepravu.
Nárok na odpočet daně
Nárok na odpočet daně má plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti.
Nárok na uplatnění odpočtu daně vzniká:
a) dnem uskutečnění přijatého zdanitelného plnění nebo
b) dnem přijetí platby, pokud platba je přijata plátcem, který uskutečňuje zdanitelné plnění, přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění.
Plátce má nárok na uplatnění odpočtu daně u přijatých zdanitelných plnění, která použije k uskutečnění:
a) zdanitelných plnění, u kterých vzniká povinnost přiznat daň na výstupu,
b) plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně,
c) plnění v rámci své ekonomické činnosti s místem plnění mimo tuzemsko, pokud u těchto přijatých zdanitelných plnění by plátce měl nárok na odpočet daně, pokud by se zdanitelná plnění uskutečnila s místem plnění v tuzemsku, nebo
d) plnění uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) až j) a l) až u) a v § 55 pro zahraniční osobu, která neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku, nebo pokud jsou taková plnění přímo spojena s vývozem zboží,
e) plnění uvedených v § 13 odst. 10 (např. u poskytnutí reklamního nebo propagačního předmětu v ceně do 500 Kč bez DPH) a § 14 odst. 5 (např. při prodeji podniku).
Plátce má nárok na odpočet daně v plné výši u přijatých zdanitelných plnění, která použije výhradně pro uskutečnění výše uvedených plnění.
Pokud plátce přijatá zdanitelná plnění použije jak k uskutečnění výše uvedených plnění, tak i plnění tak i plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, tak je povinen stanoveným způsobem krátit odpočet daně.
Pokud plátce přijatá zdanitelná plnění použije jak pro uskutečnění své ekonomické činnosti, tak pro účely s ní nesouvisející, má nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro ekonomickou činnost. Pokud plátce u těchto přijatých zdanitelných plnění uplatní nárok na odpočet daně v plné výši, považuje se část přijatých zdanitelných plnění, kterou použije pro účely nesouvisející s jeho ekonomickou činností, za dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. a) nebo za poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 písm. a), u kterých uplatní daň na výstupu.
Plátce daně má nárok na uplatnění odpočtu daně při vykoupení vratných zálohova-
ných obalů od osoby, pro kterou není dodání vratných zálohovaných obalů zdani-
telným plněním, pokud je podle zvláštního právního předpisu povinen tento obal
vykoupit, vratné zálohované obaly přijal a cenu, za kterou byly vratné zálohované obaly vykoupeny, uhradil. Pro nárok na odpočet daně a podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně platí přiměřeně ustanovení § 72 až 79 zákona s výjimkou povinnosti prokazovat nárok na odpočet daně daňovým dokladem. Odpočet daně se vypočítá podle § 37 písm. b) z ceny, za kterou byly vratné zálohované obaly vykoupeny, nejvýše však ze zvláštní peněžní částky vztahující se k vykoupeným vratným zálohovaným obalům. Pro výpočet odpočtu daně se použije sazba daně pro vratné zálohované obaly platná v den jejich vykoupení.
Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně
Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem a byl zaúčtován podle zákona o účetnictví, popřípadě evidován podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví. V případě splátkového nebo platebního kalendáře je tato podmínka splněna zaúčtováním platby ve prospěch plátce uskutečňujícího zdanitelné plnění, popřípadě jejím zaevidováním podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví.
Nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve:
a) v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění nebo
b) ve kterém byla přijata platba plátcem, který uskutečňuje zdanitelné plnění, pokud k přijetí došlo před uskutečněním zdanitelného plnění.
Nárok na odpočet daně má plátce u přijatých zdanitelných plnění, u kterých byla vyměřena daň při dovozu zboží. Nárok na odpočet daně při dovozu zboží lze uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla daň vyměřena. Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl zaúčtován podle zákona o účetnictví, popřípadě evidován podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví.
Pokud není dovezené zboží propuštěno do celního režimu, ve kterém vznikla povinnost vyměřit daň při dovozu zboží, nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve za zdaňovací období, ve kterém bylo doručeno rozhodnutí celního orgánu o vyměření daně. Nárok na odpočet daně lze uplatnit, pokud je daň při dovozu zboží zaplacena, údaj o zaplacení daně při dovozu zboží je celním orgánem na rozhodnutí uveden a bylo toto rozhodnutí zaúčtováno podle zákona o účetnictví, popřípadě evidováno podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví.
Pro uplatnění nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, u kterých byla vyměřena daň při dovozu, musí mít plátce daňový doklad s vyznačeným datem propuštění zboží, s výjimkou, kdy daňovým dokladem je jiné rozhodnutí celního orgánu. Pokud je daň dodatečně vyměřena podle § 44 odst. 1, lze odpočet daně uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla daň dodatečně vyměřena.
Plátce má nárok na odpočet daně u dovezených osobních automobilů propuštěných do režimu dočasného použití, za podmínek stanovených v § 73 odstavci 3, pokud je tento režim ukončen jejich zpětným vývozem do třetí země.
Nárok na odpočet daně má plátce při pořízení zboží z jiného členského státu, pokud mu při tomto pořízení vznikla povinnost přiznat daň. Plátce při pořízení zboží z jiného členského státu prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem podle § 35, který byl zaúčtován podle zákona o účetnictví, popřípadě evidován podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví, a který byl vystaven osobou registrovanou k dani v jiném členském státě. Nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém plátci vznikla povinnost přiznat daň podle § 25.
Nárok na odpočet daně má plátce při poskytnutí služby podle § 15, pokud mu při tomto poskytnutí vznikla povinnost přiznat daň. Plátce při poskytnutí služby podle § 15 prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem podle § 31 nebo 32, který byl zaúčtován podle zákona o účetnictví, popřípadě evidován podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví, a který byl vystaven osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou povi
nnou k dani. Nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém plátci vznikla povinnost přiznat daň podle § 24.
Pokud u plnění vznikla povinnost přiznat daň na výstupu ke dni přijetí platby plátcem, který uskutečňuje zdanitelné plnění, a zdanitelné plnění se přitom neuskuteční, nemá plátce nárok na odpočet daně. Jestliže již plátce uplatnil nárok na odpočet daně, je povinen podat dodatečné daňové přiznání na zvýšení daňové povinnosti, pokud již neprovedl opravu odpočtu daně na základě daňového dobropisu.
Nově platí, že u plátců, kteří uskutečňují zdanitelná plnění společně na základě smlouvy o sdružení, které není právnickou osobou nebo jiné obdobné smlouvy, uplatňuje nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých k činnosti sdružení určený účastník, který vede evidenci za sdružení podle § 100 odst. 3. Plátci podnikající společně na základě smlouvy o sdružení mohou uplatňovat nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro činnost sdružení jednotlivě, pokud uskutečňují zdanitelná plnění, ke kterým použijí tato přijatá zdanitelná plnění. Uskutečněná zdanitelná plnění plátci uvádějí ve svých daňových přiznáních. Jestliže je uplatňován nárok na odpočet daně jednotlivými účastníky sdružení, musí být těmito účastníky uplatněna daň na výstupu ve vztahu k určenému účastníkovi sdružení, který přiznává daň na výstupu za činnost celého sdružení.
Nárok na odpočet daně lze uplatnit v řádném daňovém přiznání nejpozději za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém mohl být nárok na odpočet daně uplatněn. Po uplynutí této lhůty lze nárok na odpočet daně uplatnit v dodatečném daňovém přiznání. Nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém mohl být nárok nejdříve uplatněn.
Daňový doklad pro prokázání nároku na odpočet daně musí obsahovat všechny náležitosti stanovené tímto zákonem. Pokud doklad neobsahuje všechny náležitosti daňového dokladu, prokazuje se nárok podle zákona o správě daní a poplatků.
Přijatá plnění, u nichž nemá plátce nárok na odpočet daně
Nárok na uplatnění odpočtu daně nemá plátce u přijatých zdanitelných plnění, která použije k uskutečnění plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, a to včetně uskutečnění plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně v rámci své ekonomické činnosti s místem plnění mimo tuzemsko, pokud zákon o DPH nestanoví jinak [§ 72 odst. 2 písm. d)].
Plátce nemá dále nárok na odpočet daně při pořízení osobního automobilu, a to i při pořizování formou finančního pronájmu a při technickém zhodnocení osobního automobilu podle zákona o daních z příjmů. Zákaz odpočtu se nevztahuje na nákup osobních automobilů plátcem za účelem jejich dalšího prodeje a finančního pronájmu. Zákaz odpočtu se nevztahuje rovněž na pořízení osobních automobilů určených na vývoz plátcem. Plátce však nemá nárok na odpočet daně, pokud osobní automobil pořízený za účelem dalšího prodeje, a to i v případě jeho pořízení formou finančního pronájmu, použije pro účel, u kterého nemá nárok na odpočet daně.
Plátce nemá nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro reprezentaci, která nelze podle zákona o daních z příjmů uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů.
Způsob krácení odpočtu daně
U přijatých zdanitelných plnění, u kterých je plátce povinen krátit odpočet daně podle § 72 odst. 4 (dále jen „krácená plnění“), se poměrná část nároku na odpočet daně vypočte jako součin daně na vstupu u krácených plnění za příslušné zdaňovací období a koeficientu.
Koeficient se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je součet částek bez daně za veškerá plátcem uskutečněná plnění s nárokem na odpočet daně uvedená v § 72 odst. 2 písm. a) až d) a ve jmenovateli celkový součet údajů v čitateli a součet veškerých plátcem uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně uvedených v § 75 odst. 1, popřípadě upravený podle odstavce 3. Do součtu částek bez daně za uskutečněná plnění s nárokem na odpočet daně se pro účely tohoto ustanovení započítávají také přijaté platby, pokud z těchto přijatých plateb plátci vznikla povinnost přiznat daň podle § 21 odst. 1. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na dvě desetinná místa nahoru.
Do výpočtu koeficientu se nezapočítávají
a) prodej dlouhodobého hmotného nebo dlouhodobého nehmotného majetku, který plátce používal pro svou ekonomickou činnost,
b) finanční činnosti podle § 54, a to pouze v případě, že tato plnění jsou příležitostnou nebo vedlejší činností plátce,
c) příležitostný převod nebo nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor podle § 56.
Pokud je součet uskutečněných plnění bez nároku na odpočet daně, která se započítávají do jmenovatele koeficientu kladný a celkový součet údajů v čitateli koeficientu je nulový nebo záporný, potom se koeficient považuje za roven nule. Pokud je součet uskutečněných plnění bez nároku na odpočet daně, která se započítávají do jmenovatele koeficientu nulový nebo záporný a celkový součet cen v čitateli koeficientu je nulový nebo kladný, potom se koeficient považuje za roven jedné.
Pokud je koeficient roven 0,95 nebo vyšší, považuje se za roven jedné a plátce za příslušné zdaňovací období u krácených zdanitelných plnění má nárok na uplatnění odpočtu daně v plné výši.
Ve zdaňovacím období běžného kalendářního roku provede plátce krácení odpočtu daně koeficientem vypočteným z údajů za zdaňovací období předcházejícího kalendářního roku při vypořádání odpočtu daně (dále jen „zálohový koeficient“). Pokud údaje pro výpočet koeficientu za předcházející kalendářní rok neexistují, stanoví si výši zálohového koeficientu plátce podle předběžného odhadu.
Po skončení kalendářního roku provede plátce vypořádání nároku na odpočet daně u krácených plnění za všechna zdaňovací období příslušného kalendářního roku (dále jen „vypořádávané období“). Vypořádání uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku. Vypořádání se vypočte jako rozdíl mezi vypočteným nárokem na odpočet daně u krácených plnění z údajů za celé vypořádávané období a součtem uplatněných nároků na odpočet daně u krácených plnění v jednotlivých zdaňovacích obdobích zahrnovaných do vypořádání. Vypočtený nárok na odpočet daně u krácených plnění je součtem daně na vstupu za tato krácená plnění za celé vypořádávané období vynásobený koeficientem, který je vypočten z údajů o uskutečněných plněních za celé vypořádávané období (dále jen „vypořádací koeficient“).
Zvláštní režim pro cestovní službu
V § 89 zákona se stanoví, že zvláštní režim je povinen použít poskytovatel cestovní služby, který jedná se zákazníkem vlastním jménem, při poskytnutí cestovní služby zákazníkovi. Zvláštní režim není oprávněn použít poskytovatel cestovní služby při poskytnutí služby za účelem obstarání cestovní služby jménem a na účet jin
é osob
