Výčet nedostatků zákona o finanční kontrole svědčí o potřebě novelizace
Neefektivnost, nehospodárnost a korupce ve veřejném sektoru jsou předmětem neustálých debat jak laické, tak i odborné veřejnosti. Zásadní řešení těchto problémů je závislé na změně morálních předpokladů a manažerských schopností politiků i úředníků. Jak toho dosáhnout, je v tuto chvíli velkou neznámou. Jisté je, že existují i další faktory, které mohou vést ke zlepšení situace. Například vytvoření vhodné legislativy a předpisů upravujících řízení veřejnoprávních organizací a hospodaření s veřejnými prostředky nebo nastavení nezávislého dohledu nad fungováním organizací veřejného sektoru.
Na hliněných nohou
Hlavním právním předpisem pro nastavení vnitřního řídicího a kontrolního systému ve veřejné správě je Zákon o finanční kontrole (320/2001 Sb). Tento zákon by měl jasně definovat povinnosti politiků a úředníků hospodařících s penězi občanů, stejně jako povinnosti orgánů, jež na ně dohlížejí. Měl by, bohužel tomu tak ale není.
Zásadním problémem je, že zákon „klouže po povrchu“ a nejde k jádru věci – nestanovuje hierarchii odpovědnosti a rolí při kontrole hospodaření s veřejnými prostředky, nesprávně definuje role volených politiků a dostatečně je neodlišuje od odpovědnosti manažerů jmenovaných do funkce na základě výběrového řízení – tedy odbornosti.
Politik volený veřejností není volen pro své manažerské schopnosti, a nemá tedy mít zásadní vliv na nastavení vnitřního řídicího a kontrolního systému v organizacích veřejného sektoru. To má být definováno předpisy a v praxi uplatňováno odborníky – manažery těchto organizací, kteří za to budou hodnoceni. V zákoně by měla být stanovena kritéria pro hodnocení hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti výkonu veřejné správy. Ta zatím chybí, a je tedy složité hodnotit politiky a úředníky za jejich práci. Zákon ponechává definici těchto kritérií na politicích, což je nevhodné a v praxi zcela nefunkční.
Potíž je také s terminologií. Zákon používá výraz „finanční kontrola“ v řadě různých kontextů, a to zcela chaoticky, což v praxi způsobuje zmatek ve vnímání odpovědnosti za různé typy činností. Na jednom místě se tu říká, že vnitřní kontrolní systém je součástí finanční kontroly, a jinde se objevuje opačná logika. Bylo by vhodné jasně oddělit prvky vnitřního kontrolního systému organizací, nezávislé působení interního auditu organizace a externí prověrky hospodaření s veřejnými prostředky ze strany kontrolních orgánů. Cestou do budoucna je mnohem jasnější definice minimálních požadavků na vnitřní kontrolní systém, které budou diferencovány dle velikosti organizace, respektive ročního rozpočtu.
Aspoň novelu
Při dohledu nad řízením veřejného sektoru má zvoleným zástupcům pomáhat interní audit. Zákon ovšem stanoví, že plán interního auditu schvaluje vedoucí organizace – ve většině případů tedy politik, který nemusí mít zájem o zacílení auditu na rizikové oblasti. Správně by měl být do schvalování plánu a kapacit interního auditu zapojen kontrolní orgán nebo nezávislý výbor dohlížející na fungování organizace. Zákon kromě toho stanovuje, že interní audit podává zprávy z provedených auditů vedoucímu organizace – politikovi. Bohužel už není stanovena nezávislá komunikační linka mezi interním auditem a kontrolním orgánem nebo kontrolním výborem pro případy, kdy jsou identifikována významná zjištění nebo kdy se vedoucí pokouší omezit práci interního auditu.
Poměrně detailně se zákon věnuje kontrolám čerpání veřejných prostředků z dotací, jde zřejmě o jeho nejlépe propracovanou část. Zcela nevhodně ovšem umožňuje veřejnoprávní kontrolu spojit s výkonem interního auditu. Prověřování čerpání dotací má být součástí vnitřního kontrolního systému, který má interní audit testovat, nikoli provádět.
Jistě by bylo možné ukázat i na další problémy. Celkově jejich závažnost a rozsah vedou k závěru, že bez zásadní novely nebo úplně nového zákona není možné vnitřní kontrolní prostředí ve veřejném sektoru ČR dále kultivovat. V řadě okolních zemí prošly nedávno podobné předpisy novelizacemi, a některé z nich jsou velmi zdařilé. Doufejme, že ministerstvo financí se jimi bude při novelizaci zákona nebo přípravě nového zákona o finanční kontrole inspirovat a zapojí do této iniciativy také odbornou veřejnost.
