Týdeník Euro patřil tradičně ke skeptikům, pokud jde o hodnocení schopnosti Řecka úspěšně zvládnout fiskální konsolidaci. Hlavním důvodem tohoto skepticismu byla především struktura řecké ekonomiky, už mnoho let zaklesnutá v prostředí dvojích deficitů (veřejných účtů a platební bilance), což v praxi neznamená nic jiného než zadlužování.
Odvětví vyrábějící obchodovatelné zboží jsou v Řecku velmi málo konkurenceschopná, což nejlépe demonstruje jen zhruba desetiprocentní podíl zbožového exportu k řeckému HDP, který je nejnižší v EU. I po zahrnutí sektoru exportně orientovaných služeb (turistika a námořní doprava) se podíl vyšplhá jen mírně za hranici 22 procent HDP (pramen: Světová banka 2010; v Česku téměř 80 procent). Řecká námořní doprava a s tím související logistika má extrémně dlouhou historii a dodnes i nejzřetelnější komparativní výhodu, jenže návaznost na „zbytek“ řecké ekonomiky je velmi malá a těžko se může rychle zvýšit. Obdobnou komparativní výhodu najdeme v cestovním ruchu, jenže pro něj platí staré hoteliérské moudro: lůžko, které si neprodal včera, už neprodáš nikdy. A o extrémní citlivosti mezinárodní poptávky na stávky a politický neklid je zbytečné povídat.
Že uzavírání takhle „rozjetých“ nerovnováh při dané struktuře bude pro Řecko extrémně bolestivý proces, o tom jsme v týdeníku Euro také psali opakovaně. Nenávist vůči rozpočtovým úsporám vyústila ve volební pat. Zároveň ale Řekové neponechávají věci náhodě: depozita domácností a nefinančních korporací v místních bankách klesla od roku 2009 do konce února asi o 65 miliard eur, z toho převody do zahraničí odplulo nějakých 16 miliard. Kdo z toho má radost, jsou privátní bankéři v londýnských a švýcarských bankách – ti si mnou ruce a nabírají řecky mluvící personál. Jejich byznys bude v příštích týdnech zcela určitě vzkvétat.
Ironií osudu řecká centrální banka přestala letos v březnu, po uplynutí desetiletého přechodného období, vyměňovat staré drachmy. Ve světle posledních událostí se skoro zdá, že Řekové brzy dostanou nové série…
