Dokončení komentáře zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ,aměstnanosti (tzv. doprovodný zákon). Zákon mění 54 zákonů.
Dokončení komentáře zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ,aměstnanosti (tzv. doprovodný zákon). Zákon mění 54 zákonů.
8. Nad označením § 39 se doplňuje nadpis, který zní: 1Převedení zaměstnance na původní pracovní místo“ a nadpis pod označením § 39 se zruąuje.
9. Nad označením § 40 se doplňuje nadpis, který zní: „Převedení a přeloľení na ľádost zaměstnance“ a nadpis pod označením § 40 se zruąuje.
10. Nad označením § 41 se doplňuje nadpis, který zní: „Účast odborových orgánů při převádění“ a nadpis pod označením § 41 se zruąuje.
11. V § 47 odst. 2 se slova „se změněnou pracovní schopností“ nahrazují slovy „se zdravotním postiľením4b)“.
12. V § 48 odst. 1 písm. d) se slova „trvale pečují alespoň o jedno dítě mladąí neľ tři roky“ nahrazují slovy „čerpají rodičovskou dovolenou“.
Komentář k § 48:
Toto novelizované ustanovení zakazuje zaměstnavateli dát výpověď z pracovního poměru zaměstnanci z důvodu § 46 odst. 1 písm.c) zák. práce, pokud pečuje o dítě na rodičovské dovolené. Dřívějąí úprava vztahovala tento zákaz i na rodiče, který sice nebyl na rodičovské dovolené, ale o dítě pečoval např. tím, ľe řádně plnil své rodičovské povinnosti.
13. V § 73 odst. 2 se za slova „Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,“ vkládá: „České správy sociálního zabezpečení a okresních správ sociálního zabezpečení“.
14. V § 108 odst. 1 se na konci věty první tečka nahrazuje čárkou a doplňují se slova „pokud dále není stanoveno jinak“.
15. V § 109 odst. 2 se doplňují věty: ÓNeurčí-li zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou podle věty druhé ani do 31. října příątího kalendářního roku, je dnem nástupu zaměstnance na tuto nevyčerpanou dovolenou nebo její část první následující pracovní den, pokud zaměstnanci v nástupu dovolené nebrání překáľky v práci uvedené v § 108¬odst. 3 větě první. Nevyčerpá-li zaměstnanec dovolenou podle věty druhé ani do konce příątího kalendářního roku, nárok na tuto dovolenou zaniká. Pokud zaměstnanec nemohl z důvodů uvedených ve větě první vyčerpat dovolenou, která přesahuje 4 týdny, ani do konce příątího kalendářního roku, můľe být s jeho písemným souhlasem tato část dovolené vyčerpána do konce daląího kalendářního roku.“
16. V § 110b odstavec 2 zní:
„(2) Náhradu mzdy za 4 týdny nevyčerpané dovolené je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci pouze v případě skončení pracovního poměru. Náhradu mzdy za tu část nevyčerpané dovolené, která přesahuje 4 týdny, je zaměstnavatel povinen poskytnout nejen v případě skončení pracovního poměru, ale i v případě, ľe zaměstnanec nemohl tuto dovolenou vyčerpat do doby uvedené v § 109 odst. 2 větách první a páté.“
17. V § 110b odstavec 3 zní:
„(3) Pokud vznikne zaměstnanci nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada přísluąí ve výąi průměrného výdělku.“
Komentář k § 109,110b:
Směrnice č. 93/104/EC v čl. 7 stanoví, ľe namísto minimální doby roční placené dovolené nesmí být vyplacena peněľní náhrada, s výjimkou případů skončení pracovního poměru. Úmluva MOP č. 132 o kaľdoroční placené dovolené stanoví, ľe ta část kaľdoroční dovolené, která přesahuje stanovenou minimální výměru, můľe být se souhlasem zúčastněné zaměstnané osoby čerpána v omezeném časovém období i po uplynutí 18 měsíců od konce roku, za který nárok na dovolenou vznikl. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy se v ustanovení § 109 odst. 2 rozliąují situace související s čerpáním dovolené: a) v rozsahu čtyř týdnů, b) přesahující čtyři týdny.
Pokud jde o čerpání dovolené v rozsahu čtyř týdnů, i nadále platí povinnost zaměstnavatele určit zaměstnanci, jehoľ pracovní poměr trval po celý kalendářní rok, tuto výměru. Nově se vąak stanoví, ľe pokud zaměstnavatel neurčil zaměstnanci čerpání alespoň
4 týdnů dovolené v kalendářním roce, má moľnost mu ji určit do 31. října příątího kalendářního roku, s termínem čerpání do konce tohoto příątího kalendářního roku. Situace, kdy zaměstnavatel určil zaměstnanci nesprávnou délku dovolené (niľąí výměru dovolené), se posuzuje jako neurčení čerpání dovolené s důsledky uvedenými v § 109 odst. 2, věta první zákoníku práce.
Pokud zaměstnavatel neurčí dovolenou v ýozsahu čtyř týdnů tak, ľe do konce října příątího kalendářního roku bude stanovena konkrétní doba čerpání dovolené tak, aby byla vy‹erpána nejpozději do konce tohoto příątího kalendářního roku, nástup dovolené je určen ze zákona – prvním pracovním dnem v měsíci listopadu; výjimky přichází v úvahu pouze v případě, ľe zaměstnanec v této době vykonává vojenskou činnou sluľbu nebo civilní sluľbu, v případě pracovní neschopnosti a v případě čerpání mateřské nebo rodičovské dovolené. I tady platí ustanovení § 110 odst.1 zákoníku práce o přeruąení dovolené. Pokud zaměstnanci v čerpání dovolené ze zákona po 31. 10. příątího kalendářního roku brání některá z překáľek v práci uvedených v ń 110 odst. 1 zákoníku práce, dovolená se přeruąuje. Kdyľ zaměstnanec nevyčerpá 4 týdny dovolené ani do konce tohoto příątího kalendářního roku, nárok na tuto dovolenou zaniká. Čerpání dovolené přesahující čtyři týdny – nově se stanoví, ľe v případě nevyčerpání této části dovolené ani do konce příątího kalendářního roku, můľe být s písemným souhlasem zaměstnance tato část dovolené vyčerpána do konce daląího kalendářního roku. Na rozdíl od dosavadní úpravy se umoľňuje čerpání dovolené přesahující čtyři týdny o daląí rok.
V souladu se směrnicí ES se v § 110b odst. 2 stanoví, ľe náhradu mzdy za čtyři týdny dovolené nevyčerpané v přísluąném kalendářním roce je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout pouze v případě skončení pracovního poměru. V ouvislosti s tou částí dovolené, která přesahuje čtyři týdny, se stanoví, ľe náhradu mzdy za tuto část dovolené je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout nejen v )řípadě skončení pracovního poměru, ale i v případě, ľe zaměstnanec nemohl dovolenou vyčerpat ani do konce příątího kalendářního roku, případně do konce daląího kalendářního roku. Mění se také § 110b odst. 3, jehoľ současné znění je v souvislosti s návrhem na zákaz poskytnutí náhrady mzdy za 4 týdny dovolené nepřesné. Vzhledem k zániku nároku na čtyři týdny dovolené nevyčerpané ani do konce příątího kalendářního roku patří ustanovení § 109 odst. 2 mezi taxativně vyjmenované případy prekluze v § 261 odst. 4.
Poznámka:nKomentář je čerpán z odůvodnění této části novely, která byla pozměňovacím návrhem k zákonu č. 436/2004 Sb.
18.–20. V § 133 odst. 3; v § 148 odst. 1; v § 148 odst. 2 a 3 se slova „se změněnou pracovní schopností“ nahrazují slovy „se zdravotním postiľením“.
21. V § 150 odst. 2 věta první zní: „®eny nesmějí být téľ zaměstnávány pracemi, které ohroľují jejich mateřství.“
22. V § 206 se slova „se změněnou pracovní schopností“ nahrazují slovy „se zdravotním postiľením4b)“.
23. V § 261 odst. 4 se za slova „§ 64“ vkl
