Za jakých okolností může být rozpuštěna Poslanecká sněmovna? Co by se stalo, kdyby k tomu došlo? Kdo by schvaloval zákony? Co když je po rozpuštění Poslanecké sněmovny potřeba přijmout zákon?
čtenář Jindřich Peterka
Prezident republiky může rozpustit Poslaneckou sněmovnu ve čtyřech případech:
- sněmovna nevysloví důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny,
- sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry,
- zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné. Celková doba, po kterou může být zasedání parlamentní komory přerušeno, přitom nesmí překročit 120 dnů v roce.
- Poslanecká sněmovna nebyla déle než tři měsíce způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno, a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi.
Vláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry, i když již dříve (bezprostředně po volbách) důvěru získala. Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru rovněž kdykoliv. K vyslovení nedůvěry vládě je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců. Jsou-li obsazeny všechny mandáty v Poslanecké sněmovně, znamená to minimálně 101 hlasů. Naproti tomu, když žádá o vyslovení důvěry sama vláda, stačí jí k úspěchu nadpoloviční většina z přítomných poslanců.
Na základě novely Ústavy České republiky, která byla schválena oběma komorami parlamentu v pátek 11. září tohoto roku, přibyla ještě další možnost. Tentokrát je však prezident přímo povinen sněmovnu rozpustit. Jedná se o situaci, kdy mu rozpuštění navrhne sama sněmovna. Musí tak učinit usnesením, s nímž vyslovila souhlas kvalifikovaná – tedy třípětinová většina všech poslanců. (Poslaneckou sněmovnu ale nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období.) Existuje tedy jeden důvod, pro který je prezident republiky povinen Poslaneckou sněmovnu rozpustit, a čtyři důvody, pro něž tak může učinit na základě svého uvážení.
Rozpuštěním sněmovny končí její zasedání a zaniká mandát (výkon funkce) poslanců. Byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do šedesáti dnů od tohoto okamžiku. Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a které by jinak vyžadovaly přijetí zákona. Zákonné opatření však nelze přijmout například ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu či volebního zákona. Zákonné opatření
Senátu je výjimečným a ve zvláštní legislativní proceduře přijímaným normativním opatřením. Jeho právní síla se rovná právní síle zákona. Posouzení toho, zda jde o věc, která nesnese odkladu, je záležitostí Senátu, tedy subjektu, který zákonné opatření přijímá, a vlády, která zákonné opatření iniciuje.
Zákonné opatření může Senátu navrhnout jen vláda. Jeho přijetí tedy nemůže iniciovat sám Senát ani nikdo jiný nadaný zákonodárnou iniciativou. Zákonné opatření Senátu musí být schváleno Poslaneckou sněmovnou na její první (to znamená nejbližší povolební) schůzi. Nestane-li se tak, pozbývá zákonné opatření další platnosti. Zákonné opatření má tedy jen podmíněnou platnost, bez takzvané ratihabice (čili dodatečného schválení) Poslaneckou sněmovnou pozbývá platnosti.
Zákonné opatření Senátu podepisuje předseda Senátu, předseda vlády a prezident republiky. Na rozdíl od zákona nemůže prezident zákonné opatření vetovat. Opatření se vyhlašuje stejně jako zákony ve Sbírce zákonů. Prezident republiky nemůže vetovat zákonné opatření ani po jeho dodatečném schválení Poslaneckou sněmovnou. Avšak zákonné opatření Senátu, které bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou, může být (stejně jako zákon) předloženo k posouzení Ústavnímu soudu s návrhem na jeho zrušení pro rozpor s ústavním pořádkem České republiky.
Zkušenosti z praxe nám ale zatím chybějí. Žádné zákonné opatření Senátu až dosud přijato nebylo. V historii České republiky totiž nebyla Poslanecká sněmovna rozpuštěna. V roce 1998 došlo jen ke zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny a následným předčasným volbám. K tomu mělo dojít i letos, avšak Ústavní soud příslušný ústavní zákon zkracující volební období Poslanecké sněmovny pro údajný rozpor s Ústavou České republiky zrušil.
Richard W. Fetter, podnikový právník
