P o s l a n e c k á s n ě m o v n a
Čeští zákonodárci o sto šest podnikají, někteří dokonce ve více společnostech najednou. V průměru se dá říci, co poslanec, to jeden zápis do obchodního rejstříku.
Top Ten nejpodnikavějších českých poslanců:
DRDA Jiří (ODS)
Výnosný investiční fond, a. s. v likvidaci
Zájmové sdružení měst a obcí regionu Liberec - Jablonec nad Nisou pro zneškodnění tuhých komunálních odpadů
Teplárna Liberec, a. s.
Letiště Liberec, a. s.
TERMIZO, a. s.
Liberecké výstavní trhy, a. s.
BENDL Petr (ODS)
PRaK, a. s.
Energie Kladno, a. s.
Karbonia Kladno, a. s.
ECK Generating, s. r. o.
Středočeská plynárenská, a. s.
LOBKOWICZ Jaroslav (KDU-ČSL)
PILSKABEL TV, a. s.
DART, s. r. o.
Plzeňské štěrkopísky, s. r. o.
LOBKOWICZ - KŘIMICE, s. r. o.
Š & L DRŮBEŽÁRNA VEJPRNICE, s. r. o.
HOJDAR Josef (ČSSD)
DUVY, s. r. o.
První mostecká, a. s.
BILBO, a. s.
CELIO, a. s.
VOJÍŘ Oldřich (ODS)
První mostecká, a. s.
Dopravní podnik měst Mostu a Litvínova, a. s.
Krušnohorská investorská, a. s.
EKOKART, s. r. o.
GREGA Andrej (ČSSD)
STUFA, s. r. o.
VENTAX, s. r. o.
„UNIOR“, s. r. o.
NĚMEC Stanislav (ODS)
Němcova selská mlékárna Radonice, s. r. o.
Regionální agrární komora Praha - západ a východ
Farmář, s. r. o.
Pražská agrární komoditní burza v likvidaci
OUZKÝ Miroslav (ODS)
AXIS Hospital, s. r. o.
AXIS, s. r. o.
ARC - MED, s. r. o.
SCHLING Jaromír (ČSSD)
BOHEMIA CRYSTAL JIHLAVA, a. s.
„JUNIOR - bytové družstvo“
HOUDEK A SPOL.
tiskárna TELČ, s. r. o.
BUBNÍK Augustin (ODS)
IMEXCON, s. r. o.
IMEXCON GOLF MANAGEMENT, s .r. o.
Poslanců, kteří figurují ve dvou firmách či společnostech, je celkem sedmnáct. Augustin Bubník je abecedně prvním z nich (pozn. red.). V obchodním rejstříku figuruje ve dvou firmách i ministr bez portfeje Jaroslav Bašta, který podle zákona podnikat nesmí. Podle sdělení svého sekretariátu již zažádal o výmaz.
Členů Poslanecké sněmovny jsou dvě stovky. Šedesát tři z nich podnikají, přičemž jejich jména figurují ve sto šesti firmách a společnostech. Jména dvaadvaceti zákonodárců se sice v obchodním rejstříku objevila, ale posléze se ukázalo, že už podnikání pověsili na hřebík. Takže, celkem jména současných poslanců figurují v orgánech více než dvou set společností.
Člověk by se až divil, kolik se toho dá, i při údajně velkém pracovním nasazení v českém sněmu, stihnout. Zhruba polovina poslanců má totiž navíc funkce v komunální politice, někteří se úplně nevzdali ani zaměstnání a věnují se mu alespoň na částečný úvazek, třetina Poslanecké sněmovny podniká. Mnozí přitom tyto činnosti i kombinují.
V době, kdy se diskutuje o výši a počtu poslaneckých platů či o zneužívání institutu imunity, by se zákonodárci možná měli zamyslet i nad tím, zda by nebylo dobré nějakým způsobem omezit také mimoposlanecké aktivity. Zákonodárci, jen proto, že jimi jsou, mají přístup k obrovskému kvantu informací. A ty - jak známo - se dnes ve společnosti cení nejvíce. Samozřejmě nelze uhlídat, zda poslanci někomu poskytují informace třeba jen ze známosti, zda na jejich mandátu profitují firmy, v nichž figurují, ale alespoň částečná kontrola jistě možná je a byla by na místě. Čeští poslanci ovšem nejsou v podnikatelských aktivitách nijak omezováni. Jediné, co musí, je předložit každoročně v Parlamentu přiznání, v němž uvedou, v jaké firmě či společnosti jsou. A pokud sněmovna projednává problematiku, kde by se poslanec podle svého vlastního uvážení mohl dostat do střetu zájmů, měl by o tom plénum veřejně informovat. Spočítat ty, kteří se tímto způsobem za poslední tři roky zachovali, lze na prstech jedné ruky.
Poslanci jsou osoby veřejné, a měli by se tedy snažit, aby o jejich činnosti nemohly vzniknout sebemenší pochybnosti. Jenže, pro běžného občana je kontrola toho, zda se náhodou jeho zástupce v Parlamentu nedostal do střetu zájmů, velmi těžká. „Alespoň to, zda a jak podnikají, by poslanci mohli přiznávat průběžně, aby si člověk informace tohoto typu mohl kdykoliv vyhledat třeba na stránkách internetu a ne se po nich někde složitě pídit,“ míní politolog Jiří Kabele. V současné době ovšem musí zájemce o činnost zákonodárců podstoupit cestu do Poslanecké sněmovny, kde si každé první pondělí v měsíci odpoledne může potřebné informace vyhledat.
Z obchodního rejstříku na internetu požadovaná data dostane jen tehdy, když zná poslancovu adresu.
Pod tlakem morálky
Ať mají firmu, nebo ne, do pozice lobbistů se poslanci dostávají tak jako tak - schvalováním různých zákonů vždy prosazují něčí zájmy, a je to legitimní. Přitom však nelze vyloučit, že za všeobecně prospěšné cíle lze schovat ryze osobní zájmy. O to spíš, že dikce zákona o střetu zájmů je velmi mlhavá. Co například znamená věta, že veřejný činitel nesmí využívat svého postavení? Záleží asi jen na morálce toho kterého poslance. „Je otázka, jestli poslanec může někde při nějakém jednání vyvinout vyšší tlak než jiný člověk, i když nepřichází ve veřejné, ale v osobní věci, zvažuje lidovec Pavel Severa. Zákonodárci si výhodu svého postavení možná neuvědomují. Společnosti, v nichž působí, z něj však mohou někdy profitovat. Soubor informací, který díky poslancům mohou získat, by asi jinak nesehnaly. Navíc v takovém předstihu, že jim umožní i přežití. „Samozřejmě toho, že je u nás zastoupen poslanec nebo komunální politik nezneužíváme, ale je dobré vědět, že máme v případě potřeby úzké propojení na sněmovnu a na zastupitelstvo,“ říká jeden z čelních představitelů akciové společnosti Energie Kladno.
Výhodou, kterou s sebou nese získání mandátu, je i jednodušší komunikace s úřady na všech úrovních. Poslanec má také zajištěn úzký kontakt s ministry. Úředníci ani ministři přitom nekontrolují, zda za nimi poslanec přichází se záležitostí, v níž zastupuje své voliče nebo sám sebe. To připouští i exministr průmyslu a obchodu Karel Kühnl (US). „Poslanci za mnou chodili s různými věcmi, ale spíše to byly záležitosti komunálního charakteru. Jestli tam měli nějaký osobní zájem, to jsem nezjišťoval,“ tvrdí.
Sami poslanci jsou ovšem přesvědčeni, že úvahy o zneužívání funkcí nejsou opodstatněné. „Ne každý, kdo podniká, musí být hned podezřelý. A navíc, když je něco víc osobní než veřejné, tak je to krátkodobé,“ tvrdí Ivan Langer (ODS). Stejně jako většina jeho kolegů se totiž domnívá, že volič se o práci svého zástupce ve sněmovně a případném konfliktu zájmů dozví a příště si rozmyslí, komu dá hlas.
Podniká se i ve světě
Zda mají poslanci podnikat, či ne, a co je to vůbec střet zájmů, se řadu let snaží vyřešit legislativci všude na světě. Žádná právní norma není ve dvou zemích stejná. Někde poslanci podnikat smějí, ale musí o tom kolegy informovat, někde nemohou figurovat v žádné soukromé společnosti. Jinde zase mají podobnou činnost zákonem omezenou. Ve všech zemích však platí oznamovací povinnost.
K nejpřísnějším patří rakouský model - pokud se týká zaměstnání, poslanec po dobu výkonu mandátu nesmí vykonávat žádnou funkci v orgánu burzovní společnosti, v soukromých firmách, bankovních, obchodních, průmyslových, veřejných, pojišťovacích a spořitelních společnostech. Výjimkou jsou subjekty, v nichž má podíl stát, obec nebo město - i v takové funkci ale poslanec může být jen bezplatně a až po rozhodnutí příslušného výboru komory. V Rakousku, stejně jako i v některých jiných zemích, také není jediným trestem pouhé zveřejnění hříšníkova jména.
Například ve Francii může být neposlušný poslanec zbaven mandátu. Francouzský zákonodárce nesmí být mimo jiné generálním ředitelem či náměstkem, nemůže být poradcem či členem výkonného orgánu v podnicích, v nichž má nějakou účast stát. Tabu jsou pro něj i podniky, které mají se státem smlouvu o dodávce veřejných služeb, nebo ty, v nichž stát nějakým způsobem intervenuje. Stejné funkce nemůže poslanec mít v realitních kancelářích. Pokud se objeví podezření, že poslanec jedná ve střetu zájmů, sejde se Ústavní rada a určí, zda se jedná o činnost slučitelnou s poslaneckým mandátem. Pokud je verdikt záporný a poslanec do patnácti dnů své postavení neupraví, musí parlament opustit.
Američané jsou benevolentnější. Zákon o etice zakazuje, aby kongresmani měli vedlejší zaměstnání, z něhož by jejich příjem přesáhl patnáct procent platu, a nesmí ani dostat žádný honorář. Pokud člen Kongresu předloží Senátu lživé přiznání, hrozí mu pokuta až do výše deseti tisíc dolarů.
Účast ve firmách asi poslancům zakázat nejde. Bylo by však dobré rozlišovat, zda poslanec podniká sám za sebe, a tudíž kvůli zisku, nebo zda v nějakém podniku zastupuje zájmy státu či obce. V případě prvním - v okamžiku, kdy se někdo rozhodne kandidovat do sněmovny, mělo by to být i rozhodování o konci podnikání. Nejde o to eliminovat z politiky lidi, kteří mají majetek, ale o vyloučení situací, kdy se poslanec víc stará o chod vlastní firmy než státu.
Různý náhled je i na druhý případ - účast poslanců v dozorčích radách a představenstvech podniků. Vedle připomínek, že by se poslanci měli věnovat hlavně práci ve sněmovně a neplýtvat časem na zasedání akciových společností, zní i myšlenka, že účastí ve státních podnicích si rozšiřují vlastní obzory a sami v praxi zjišťují, kde je potřeba zasahovat do legislativy. „Na rozdíl od lidí, kteří o energetice hovoří, tak já i jiní kolegové, kteří jsou v jiných dozorčích radách, o ní poměrně hodně víme,“ tvrdí například poslanec Miroslav Beneš (ODS), který je v dozorčí radě Jihočeských elektráren. Jiní mu ale oponují. „Je sice dobře, že veřejní činitelé zastupují stát v různých podnicích a společnostch, na druhou stranu máme dostatek ekonomů na různých ministerstvech, tvrdí lidovec Pavel Severa. „Když to beru podle sebe, činnost ve sněmovně mě zaměstnává natolik, že nějaké podnikání by byl prostě problém, dodává poslanec, jehož firma Stavopres před lety zkrachovala a dodnes nezaplatila některým věřitelům.
Členy statutárních orgánů se poslanci většinou stávají ještě před tím, než získají mandát, do podniků s účastí státu jsou totiž obvykle delegováni z postů komunálních politiků. To je i případ Miroslava Beneše. V Poslanecké sněmovně je předsedou výboru pro regionální politiku, nepřestal být jihočeským primátorem a místopředsedou ODS. Na jednání sněmovny si tak musí brát z magistrátu dovolenou, z poloviny zasedání výboru se omlouval. „Funkce v komunální politice většinou předchází funkci ve vysoké politice. A je nutné počítat s tím, že se někde střetnou,“ tvrdí Beneš.
Změna zákona nic neřeší
Zákon, který by poslancům zakazoval podnikání a další aktivity, by zřejmě nic neřešil. Není nic snazšího, než ve firmách působit prostřednictvím manželky, přátel nebo jako tichý společník. Měl by ovšem existovat orgán, který by rozsoudil, zda se zákonodárci v určitých případech nedostali do konfliktu zájmů. A pochopitelně, také uděloval sankce. „Zdá se ale, že to u nás nikdo nebere nijak vážně. Já jsem nezažil, aby někdo nějakého poslance skandalizoval za to, že procedurálně selhává,“ míní Kabele. Razantní ochrana proti zneužití funkce, a vlastně i kompetence trestat, v české legislativě zatím chybí. Jedinou ochranou proti zneužití funkce tak zůstává strach z odhalení médii nebo politickým konkurentem.
