Komunisté alibizují svůj hlas pro rekordní schodek tím, že naplňuje jejich program. Je-li to pravda, pak to znamená, že schodek státního rozpočtu je souborem podpor a dotací pro všechny, kdo nejen po koronakrizi potřebují pomoct, a že je tedy projevem státněkapitalistického socialismu, který KSČM vnutila ANO.
Měla vláda sestavit rozpočet s nižším deficitem?
Rozdíl mezi babišovským korporativismem a centralizovaným socialismem komunistů se skutečně smývá, takže je trochu jedno, kdo komu co vnutil, základní problém je přece v tom, že ani jedna z těchto v parlamentu momentálně dominujících stran nemá sebemenší představu, jak jinak zvýšit výkon ekonomického stroje, než je prostá spotřeba všech. Jako bychom se ze současného propadu měli k lepšímu prokonzumovat, což možná není špatná strategie na pár měsíců, rozhodně ne na roky.
Schválený schodek je spíše politickým polštářem, na nějž si má česká
společnost do konce roku lehnout a počkat, až se zlepší situace. Investičně a
rozvojově jde o jalový rozpočet, což ale není v případě současné vlády žádná
novinka.
O konec světa ani pád do propasti nejde: celkové zadlužení státu se díky
poklesu dluhu v posledních šesti letech zvedne na hranici 40 procent HDP, což
je ve srovnání s mnohem více zadluženým světem vlastně luxusní úsporná pozice.
Uplatit nový dluh půjde snadno, když ovšem pokryje ekonomický růst, což se
vzhledem k investičně slabému rozpočtu stane jedině tehdy, rozjede-li se
evropská ekonomika, na niž je ta česká životně napojená.
Tak tedy počkáme, až co Němci a ostatní, a uvidíme. Geniální a vychytralé! Uložte
se tedy, milí spoluobčané, na vládní polštář a čekejte, až to jiní venku
rozjedou za nás. A nebojte se – určitě bude líp!
