Poskytovatelé služeb nechtějí k soudům a stále častěji vyžadují arbitráž
Pro Matta Moracu z Floridy je mobilní telefon nerozlučným přítelem. Obchoduje s alkoholickými nápoji a je stále na cestách. Když mu firma Alltel minulý rok poslala nabídku na bezdrátové služby s mnohem nižší sazbou, než využíval dosud, velkoobchodník z floridského St. Petersburgu po ní s radostí sáhl. Za několik měsíců však Alltel k jeho měsíčnímu účtu ve výši 49 dolarů přirazil dalších deset. Když Moraca vyhrožoval soudem, firma ho upozornila na část smlouvy psanou drobným písmem. Zde byla stanovena povinnost řešit všechny spory arbitráží. Ze vzteku však žalobu stejně podal a nyní čeká na zahájení řízení. „Co jiného jim může zabránit, aby mi účet měsíc co měsíc zvedali o deset dolarů?“ ptá se.
Moraca se ocitl v dobré společnosti. Obchodníci s cennými papíry si smírčí řešení sporů kladou za podmínku již dlouho. Nyní se tento zvyk rychle šíří i do dalších odvětví. Využívá jej stále více firem zaměřených na spotřebitele: od AT&T přes giganta kreditních karet MBNA až po poskytovatele hypoték Country Wide Home Loans. Využívají jej však i zaměstnavatelé. Arbitráží se vyhnou nákladným soudním řízením. Všichni tak v podstatě vzali reformu občanskoprávních sporů do svých rukou, protože nutí zákazníky nebo zaměstnance, aby se vzdali práva na soudní urovnání.
Nový trend již získal řadu kritiků. Domnívají se, že smírčí řízení zbavuje zákazníky občanských práv, a proto již někteří z nich podali proti vynuceným arbitrážím žalobu. „Jsem přesvědčený republikán, ale povinnost řešit spory pouze smírně je ten největší podvod, jaký jsem kdy za své praxe viděl,“ říká John O‘Neil, jehož právní firma se sídlem v Houstonu v této věci podala již několik žalob.
Zmíněná strategie však šíření arbitráží zřejmě nezastaví. Nikdo vlastně neví, do jaké míry se tato praxe dosud rozšířila. Americká arbitrážní asociace, největší ve svém oboru, například uvádí, že sama pracuje na vypořádání zaměstnaneckých sporů ve více než 600 společnostech s celkem pěti miliony zaměstnanců. Počet jejích případů se každoročně zvyšuje o deset procent a jen loni vzrostl o dva tisíce kauz.
Na tomto prudkém vzestupu se podepsala celá řada faktorů. Společnosti v arbitráži podle svých vlastních slov hledají ochranu před obrovským nárůstem soudních výloh. Kvůli stále častějším skupinovým žalobám a dalším řízením jsou podnikové náklady příliš vysoké, i když pak firma případ nakonec vyhraje. Díky povinným arbitrážím je však možno udržet soudní výdaje na uzdě.
Zastánci smírčího řízení také tvrdí, že zjednodušuje řešení všech sporů. Americká advokátní komora v nedávném průzkumu zjistila, že pro tři čtvrtiny spotřebitelů jsou soudy nedostupné. Buď si nemohou dovolit právníka, nebo právnímu systému nerozumí. „Díky arbitráži lidé mohou otevřít i tak malé případy, že by na ně nikdy nesehnali právníka,“ upozorňuje místopředsedkyně zmíněné komory India Johnsonová .
Podle kritiků však rozhodčí doložky ve skutečnosti spíše odrazují od podání legitimní skupinové žaloby. Toto tvrzení platí zejména v situacích podobných případu Alltelu, kde odškodné pro jednotlivce může být příliš nízké na to, aby jej opravňovalo k zahájení individuálního soudního řízení. „Firmám se díky smírčímu řízení daří spotřebitelům zamknout dveře do soudní síně,“ uvádí Kathleen Fordová, právní zástupkyně v případu ze St. Petersburgu.
Jen si vzpomeňme na spor společnosti Sears, Roebuck & Co. Roku 1997 zaplatila téměř 300 milionů dolarů na urovnání skupinových žalob, na jejichž základě byla před federálním i státním soudem obviněna z nezákonného vybírání dlužných částek od nesolventních držitelů kreditních karet. O dva roky později už firma do smluv zabudovala rozhodčí doložku, která znemožňovala řešit spory pomocí žalob nebo jiných soudních řízení. Mluvčí společnosti tvrdí, že zmíněný případ a doložka spolu nijak nesouvisí.
Kritici také zpochybňují údajnou nezaujatost arbitráží. Společnosti si za smírčí soudce většinou vybírají odborníky z daného oboru a zasvěcené osoby. Jen velmi zřídka se jedná o penzionované soudce nebo právníky. Rozhodci jsou navíc na takových firmách životně závislí. „Soudce, který ve smírčím řízení neustále rozhoduje v neprospěch firmy, si žádná společnost znovu najímat nebude,“ upozorňuje Charles Craver, profesor práva na Univerzitě George Washingtona.
Zvrátit výnos arbitráže je navíc velmi těžké. Rozhodnutí se často vydávají ústně a bez jakéhokoli vysvětlení. Krom toho nejsou rozhodci nejsou vázáni federálními, respektive státními zákony. Jejich rozhodnutí mají vyšší právní sílu, takže zrušení arbitrážního výroku se dosahuje jen velmi těžko. Žalob proti arbitráži však stále přibývá. Darcy Tingové se podařilo přesvědčit federální soud v San Francisku, aby firma AT&T přestala využívat nucené arbitráže při změně podmínek v její smlouvě na meziměstské hovory. Soudce postup AT&T razantně odsoudil a rozhodčí doložku označil za „nezákonnou a nehoráznou“. Vzhledem k rostoucímu počtu nucených arbitráží tedy zřejmě stále častěji budete čítat i o úspěšných žalobách proti nim.
Je nucená arbitráž spravedlivá? Lavinové šíření smírčích řízení vyvolalo řadu námitek. Názory kritiků:
- Smírčí soudci často rozhodují ve prospěch firem, protože ty obvykle hradí náklady, a tribunály se většinou skládají z pracovníků daného odvětví.
- Federální ani státní zákony nejsou pro rozhodování závazné, a proto se smírčí soudci nemusí řídit existujícími právními precedenty.
- Arbitráž odrazuje od podání legitimní skupinové žaloby, když je odškodné pro jednotlivce příliš malé, aby jej opravňovalo k zahájení individuálního soudního řízení.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
