N ě m e c k o
Na daňového experta Joachima Langa argument o stísněné státní pokladně neplatí. SPD a Zelení podle něj promarnili jedinečnou šanci k velkému kroku.
Měli červeno-zelení v případě daňové reformy dobrý start?
Ne. Koaliční usnesení si nezaslouží označení „daňová reforma . Primární cíl, tedy snížit nezaměstnanost, zcela míjí. A pouta příliš komplikovaného, utiskujícího daňového systému nejsou zpřetrhána.
Občané však stále mají pocítit daňovou úlevu kolem deseti miliard marek.
Ale nejdříve v roce 2002. A když má určité odlehčení občan nebo podnikatel skutečně pocítit, pak je deset miliard příliš málo. Nová vláda v tomto případě propásla šanci, která už hned tak nepřijde.
SPD a Zelení říkají: Větší daňová úleva není možná, pokladny jsou prázdné.
To je žalozpěv lačného státu. Peněz je dostatek, stát musí jen snížit své přehnané nároky. Pak také může vrátit peníze občanům.
Kde se dá ušetřit?
Všude. Na dotacích, v byrokracii. Ministerský předseda Severního Porýní-Vestfálska Wolgang Clement spojil ministerstva dohromady a dal tím dobrý příklad. To by mohlo posloužit Bonnu za vzor.
Těch vrstev je až příliš: nízkým a středním příjmům se dostává úlevy, naproti tomu odpadají odpisové možnosti pro podnikatele.
Ano, financuje se zvýšený dětský příspěvek, a přitom jinde musí podnikatelé k pokladně. Cenou za tento způsob podpory rodinám je vyšší nezaměstnanost, protože podnikatelé v Německu jsou bezpochyby příliš zadluženi. Přitom je zapotřebí dále investovat, daňové zatížení přes 60 procent musí být sníženo na úroveň schopnou mezinárodní soutěže, tedy kolem 30 procent. To se má stát teprve v roce 2002, tedy pozdě. Firmy budou totiž zadluženy ještě více.
Oscar Lafontaine říká, že se po celá léta přerozdělovalo zespodu nahoru. Nyní by se muselo jít jinou cestou.
To je stranická ideologie, která nezajistí žádná pracovní místa. Největší sociální nespravedlnost je, když je člověk bez práce.
Také SPD chce vytvořit pracovní místa. Když mají „malí lidé v peněžence více peněz, argumentuje Lafontaine, pak více nakupují a roztáčejí ekonomiku.
Hospodářství musí nejprve peníze vyprodukovat, pak je teprve může vydat. A to jde jen cestou růstu. Kdybychom nyní bývali měli dostatek odvahy k daňové reformě, a tím i ke zlepšení pružnosti trhu práce, mohli bychom stlačit nezaměstnanost až pod pět procent.
Považujete za správné, že nejsou dotčeny „daňové výhody malého člověka , jako jsou kilometrové paušály či osvobození od daní u nedělních a nočních příplatků?
Kdo to neriskne, nebude mít nikdy peníze, aby radikálně snížil všechny daňové sazby. Červeno-zelená daňová politika se zabývá přerozdělováním: od nezaměstnaných, kteří nemají při reformě žádnou šanci získat znovu práci, k zaměstnancům. Co má asi nezaměstnaný z kilometrového paušálu? Je pro mě překvapením, že právě sociální demokraté trvají na tom, že hodlají z pohledu nezaměstnanosti nepříznivé období dotovat.
Vy jste už před lety předložil radikální zjednodušující návrh, podle něhož by občané už nemuseli vyplňovat žádná daňová přiznání. Na to si ale budeme muset ještě počkat.
V Chorvatsku jsme - na zakázku předešlé vlády - takový systém zavedli s velkým úspěchem. Vyvezli jsme to, co by u nás dramaticky snížilo nezaměstnanost. A tady se bude nerušeně dál vymýšlet a spekulovat. To aby se jednomu otevřela kudla v kapse!
S Joachimem Langerem hovořil redaktor Sternu Tilman Gerwien
