V bezradnosti se Česko na půl roku vrací k osvědčené bionaftě
Absurdita české politiky nemohla výrobu zatím jediného provozuschopného automobilového biopaliva zasáhnout bolestivěji a v nevhodnější čas. Loni se řepky, ze které se bionafta vyrábí, urodilo až nad očekávání. Letos Česko přistoupilo na evropskou podmínku nahradit dvě procenta roční spotřeby fosilních pohonných hmot palivem rostlinného původu. Tento vzácný souběh extremní nabídky s velkou potřebou ovšem česká vláda ignorovala a na celý rok zastavila státní pomoc tomuto výrobnímu procesu. Ten se už od poloviny devadesátých let velice osvědčoval. Jen způsob dotací vadil evropským standardům. Současná úspěšná notifikace nového způsobu státní pomoci staré metodě u evropských úřadů naznačuje, že problém byl obratem řešitelný, ale z české strany pro to zřejmě scházela vůle. A možná i peníze, mezitím pružně předisponované někam jinam.
Šetří kapsu i přírodu.
Ideální stav je, když se biopalivo v malém množství přidává do veškerých pohonných hmot. Přísady do pěti procent hmotnosti spotřebitelé nepostřehnou a ani na ceně je nejspíše nepocítí. Německo už vykročilo touto cestou, v Česku má začít prodej takovéto motorové nafty od roku 2007. Německý venkov ovšem částečně vsadil na stoprocentní rostlinný olej. Sám si vysej řepku, sám si ji vylisuj, sám využij nižších nákladů na provoz. Vyžaduje to ovšem dost vysokou pořizovací cenu za úpravu vznětového motoru. Zejména má-li využívat naftu i při delších cestách a nechtějí-li řidiči tankovat v supermarketech nákupem kartonů s jedlými oleji.
Česká směsná bionafta je k uživateli mnohem vstřícnější. Nevyžaduje žádné úpravy motoru, s jedenatřicetiprocentním podílem biologické složky – metylesterem řepkového oleje – si každý vznětový motor hravě poradí. Aby však v konkurenci s běžnou motorovou naftou byla bionafta prodejná, musí být levnější. Ani při současném vzrůstu ceny ropy se výroba bionafty bez státní dotace zřejmě neobejde.
Obnova výroby tohoto druhu paliva, které po zavedení plošného přimíchávání metylesteru do motorové nafty v roce 2007 nejspíše ztratí jakoukoli perspektivu, připomíná vjezd do slepé ulice. Většina zainteresovaných to však tak nevnímá. „Už rok máme prázdné nádrže a zamčené pistole ve 150 čerpacích stanicích. Zbytečně, protože bionafta je žádaný produkt, uvádí generální ředitel Benziny David Thoma. „Bionaftu vyhledávají dva okruhy zákazníků. Samozřejmě ti, kteří jí dávají přednost před čistou motorovou naftou, protože je levnější. Silnou skupinu tvoří také lidé, kteří mají vyvinuté ekologické vědomí. Obě motivace jsou nakonec stejně pozitivní – šetří neobnovitelné zdroje,“ popisuje situaci Thoma.
Paradox číslo 2.
Když už se státní establishment konečně rozhoupal a výrobu bionafty znovu podpořil, šokoval délkou platnosti rozhodnutí – od poloviny do konce letošního roku. Než se trh s bionaftou znovu rozproudí, potrvá to čtvrt roku, odhaduje Thoma. Po dalším čtvrtroce by se však měl znovu zavřít a nádrže by se měly vyprázdnit.
David Plíštil z odboru obnovitelných zdrojů ministerstva zemědělství by uvítal, aby se výroba jednatřicetiprocentní bionafty prodloužila i na rok 2006. Existuje sice také představa, že už by se v příštím roce mohlo plošně přimíchávat na pět procent, jenže dosud pro to nikdo nic konkrétního nedělá.
Limitem letošní výroby bionafty je 50 000 tun metetylesteru řepkového oleje. Příjemcem státní podpory má být jeho výrobce. Velikost podpory se řídí třemi základními vstupy: cenou motorové nafty, řepkového semene, ale i pokrutin, které zbývají ze semen po vylisování oleje a prodávají se jako krmivo. Z komplikovaného vzorce v tuto chvíli orientačně vychází cena 7000 korun na tunu vyrobeného metylesteru. Další pomocí pro obnovení výroby mají být vratky spotřební daně na biologickou část prodané směsné bionafty.
Odrazení výrobci.
Jen zoufalec by se založenýma rukama rok čekal nad stojící technologií na výrobu bionafty, až se čeští politici uráčí. Setuza - největší český výrobce metylesteru - využila stále rostoucí ceny ropy, která umožnila na německém trhu uplatnit metylester i bez dotací. Stala se žádaným vývozcem i do dalších zemí, na trh Evropské unie. „Nemáme žádné problémy. Němečtí a rakouští odběratelé nám nabízejí dlouhodobé smlouvy. Jsou mnohem flexibilnější než naši čeští obchodní partneři,“ popisuje příznivou odbytovou situaci generální ředitel Setuzy František Janů. Jak se do obchodního kolotoče zapojí potřeby českého trhu? Janů bez obalu uvádí: „Budeme si vybírat, kde je větší efekt. Jinou šanci nemáme. Když se nám čeští úředníci zaručí, že státní podpora bude efektivnější nebo na stejné úrovni s možnostmi exportu, pak pochopitelně dám přednost českému trhu. Ale když to bude nevýhodnější, tak budu raději vyvážet.“ Svůj postoj vysvětluje: „Byl bych blázen, kdybych měl přistoupit na nevýhodné české požadavky. Bylo by to proti firmě a akcionáři by mě nepochválili. Kdybych mohl vyvážet jen o korunu za kilo dráž, při pěti tisících tunách by to dělalo pět milionů korun měsíčně.“
Dokdy se toto dilema bude muset rozseknout? Janů uvádí, že se musí rozhodovat průběžně. „Proslýchá se, že od nás chtějí kupovat maximálně za dvanáct třináct korun za litr. To je pro nás těžko přijatelné, protože exportní cena je daleko lepší. A když si udělám dlouhodobější kontrakty, budu moci prodat ještě výhodněji,“ argumentuje Janů. A to si ještě do bilancování pro a proti nepřipočítal způsob financování. V českých podmínkách by mu dlouhodobě v prodejním procesu vázlo 200 až 250 milionů korun, zahraniční zákazníci mu platí do týdne a ještě mnohem slušnější cenu. „Nepotřebuji takovou dotaci, která je nastavena nevýhodně vůči exportu,“ uzavírá tyto úvahy Janů.
Dveře pro konkurenci zabouchnuté.
Riziko, že pilíř české bionafty Setuza cele nenaplní svou dlouholetou roli, je velké. Je to ovšem důsledek cynismu, s nímž byli čeští výrobci i míchači směsných paliv na rok odstaveni od výroby a ponecháni svému osudu.
Strach, že tím Setuza otvírá dveře své konkurenci, František Janů nemá. V Česku nejsou nové kapacity a s těmi existujícími se tak jako tak počítá. A konkurence zahraniční? Janů vysvětluje: “Když vyvážím metylester do Německa, přijde mě doprava na 1,50 Kč za litr. Přesto prodám výhodně pro sebe i pro odběratele. Cena metylesteru je v Německu vyšší. Kdyby ho do Česka přesto někdo chtěl dovážet, zvýší se mu náklady ještě o tři koruny za dopravu.“
S naplňováním evropských limitů to čeští politici a úředníci nebudou mít tak lehké, jak jim připadalo, když lehkovážně rozbourali fungující systém. František Janů se necítí být ničím vázán ani limitován. Dokud bude výhodnější vyvážet, bude v tom pokračovat. A to udělají i mnozí menší výrobci. Na českém trhu nebude po jistý čas nikdo, kdo by metylester prodával. „Pak by se měla vyrovnat nabídka s poptávkou. Tím že tu nebude metylester, nebude ani bionafta a nastane po ní hlad,“ soudí Janů. Má i scénář pro další růst ceny motorové nafty, zpevnění eura nebo dolaru. „Pak se míchačům bionafty vyplatí kupovat za lepší ceny, než jsou ceny exportní. A ani já nebudu mít problém prodat metylester českým míchačům. Trh je volný. Dnes je úplně jedno, zda prodávám Frantovi Vocáskovi do Berouna nebo Fritzi Mühlerovi do Drážďan. Rozdíl je v tom, že na Vocáska dostanu dotaci, ale musím mu to prodat levněji. On musí přidat DPH, zaplatit distributorovi, míchači, má i svoji marži a ještě to musí celé být levnější, než je motorová nafta u pumpy,“ vypočítává Janů.
Tím, že se metylester rok nevyráběl a úroda byla slušná, odhaduje Janů, že z loňska zbude extrémních 150 000 tun řepky. K tomu přibude 750 000 až 800 000 tun nové úrody. „Suma 950 000 tun vyvolá další tlak na ceny. Pak se teprve ukáže krátkozrakost vlády, která to celé postavila na hlavu,“ uzavírá Janů.
