Čínská investiční horečka, kterou má dnes celý svět, se zatím v České republice týká jen velkých firem. A jde jim to pomalu. Třeba Koh-i-noor, jak píšeme v našem tématu, zakládal kvůli administrativě svoji tamní pobočku celý rok. Ani ostatní Evropané nejsou o mnoho rychlejší.
Čínská investiční horečka, kterou má dnes celý svět, se zatím v České republice týká jen velkých firem. A jde jim to pomalu.
Třeba Koh-i-noor, jak píšeme v našem tématu, zakládal kvůli administrativě svoji tamní pobočku celý rok. Ani ostatní Evropané nejsou o mnoho rychlejší. Německý koncern Volkswagen sice otevřel svoji reprezentaci v Pekingu už v roce 1985, ale trvalo ještě dlouhá léta, než mohl v Šanghaji spustit výrobu.
Čína je obrovská příležitost, ale také řehole. Samostatné výroby zahraničních investorů nejsou povoleny, vždy se musí jednat o společný podnik s nějakou místní firmou. O všem rozhodují kontakty s vlivnými funkcionáři. A přebujelá administrativa dává šanci jen trpělivým.
Přesto jsou už teď za Čínskou zdí šance i pro malé firmy. Když jsem byl před nedávnem na novinářské cestě v Hongkongu, potkal jsem tam hned několik českých byznysmenů. Nechávají si v nedalekém Shenzhenu na zakázku vyrábět všechno možné, od hraček po tužkové baterie. Velkou módou je teď dovoz motocyklových dílů a jejich následná montáž v tuzemsku. Tak z obchodů zmizely tradiční značky jako Babetta či Manet a trh masírují stroje s názvy Kentoya nebo Keeway. A další velkou příležitostí je cestovní ruch. Vždyť podle odhadů se do Evropy ročně chystají miliony Číňanů, ale v Pekingu ani Šanghaji ještě nefunguje ani jedna pobočka našich cestovních agentur.
Erich Handl, šéfredaktor
