Pod tlakem premiérova dopisu se litvínovskému starostovi podlomila kolena
Člověk by se ustrnul nad premiérovým rozhořčením nad útoky poslance Bursíka, kdyby neměl možnost nahlédnout do premiérova dopisu starostovi města Litvínova. Jan Fischer buď v Parlamentu neříkal pravdu, že se do protržení limitů neangažuje, nebo neměl potuchy, co podepsal. Nicméně v dopise z 27. ledna se jednoznačně staví za neschválenou energetickou koncepci, která „navrhuje přednostní využití všech dostupných tuzemských zásob energetických surovin …, včetně možného využití části zásob hnědého uhlí i za územními ekologickými limity“.
Litvínovský starosta Daniel Volák (ODS) se po premiérově dopise podlomil v kolenou. Zapomněl na solidaritu s občany Horního Jiřetína a začal si klást finanční požadavky, za nichž by byl ochoten podpořit prolomení limitů. Miliardu pro obec, deset tisíc ročně pro každou rodinu. Zafouká větříček a starosta je ochoten za pár šupů prodat budoucnost města.
Co jsou platné Fischerovy výroky, že jeho vláda územní ekologické limity neprolomí, když dělá všechno pro to, aby se po příchodu regulérní vlády zřítily samy. Lídr ústecké kandidátky ODS Petr Gandalovič ujišťuje, že jeho strana nebude usilovat o prolomení limitů dřív, než budou vyřešeny všechny střety zájmů mezi těžebními společnostmi na jedné a občany, obcemi a krajem na druhé straně. Mezi sociálními demokraty jsou na věc rozdílné názory, ale věří ve schválení zákona o krajském referendu. Stínový ministr životního prostředí Petr Petržílek ujišťuje, že postoj ČSSD se bude řídit rozhodnutím občanů v referendu.
Jenže rozhodovat by chtěl kapitál. Nepočítají se zásoby uhlí v zemi, ale vytěžených peněz v bance. Řeči o energetické soběstačnosti jsou pouhou pohádkou. Kdyby na ni vládě opravdu záleželo, neměla by usilovat o bourání Jiřetína, ale snažit se regulovat vývoz. Celá třetina vyrobené elektřiny se vyváží bez ohledu na udržení strategických zásob.
Nemůže-li nebo nechce-li tato vláda regulovat takřka monopolního výrobce elektřiny, v němž je největším akcionářem, co učiní s privátním monopolním vlastníkem českého uhlí? Ozvěny ze společnosti Czech Coal naznačují, že veškeré uhlí za limity by měl brzy ovládat jeden jediný muž – Pavel Tykač. Ekonomická moc v energetice se stále víc soustřeďuje. Po Skupině ČEZ by tu mělo vyrůst druhé mocensko-ekonomické energetické centrum. Přičinlivý premiér mu jde vědomě či nevědomě na ruku. Proč neodvařit křiklouna Bursíka, jenž tu nirvánu kazí?
Na Bursíka vyrukovala Czech Coal, a tím vlastně přiznala do té doby jen tušené vazby na vládní aktivity prosazující pád limitů. Zřejmě přes osobu premiérova poradce Vladimíra Mlynáře. „Bursík nám za jeden a půl milionu radil v projektu vysídlení Horního Jiřetína a Černic,“ prohlásil předseda dozorčí rady firmy Czech Coal Jan Dobrovský, letité Mlynářovo „dvojče“. Té jeho povídce mohli naletět jen lidé bez rozhledu nebo ti, kteří naletět chtěli, protože jim Bursíkova zelená energie a obrana Jiřetína leze krkem. Každopádně to svůj účel splnilo – odpoutalo to pozornost od horního zákona a limitů těžby a zaměřilo ji na „dvojitého agenta“ Bursíka. Ten chyboval prý tím, že v době, kdy stál mimo vlády i mimo politiku, prodával služby své konzultantské firmy jak soukromníkům, tak ministerstvu životního prostředí. Služebnost uhlobaronům mu však jde těžko přilepit. Neboť právě v době spolupráce s firmou Czech Coal vypracoval pro Libora Ambrozka variantu energetické koncepce bez prolomení limitů, kterou pak Ambrozek prosadil.
Bursík vracející se na politické kolbiště na sebe strhl ostrým napadením premiéra pozornost. Kdo měl zájem ji zmařit? Nějaký konkurent usilující rovněž o přízeň středového voliče. Před pronikavou zvídavostí Barbory Tachecí se Mlynářovi nepodařila skrýt slabost pro TOP 09, přestože svoje angažmá v této straně prý neplánuje. Nelze nikoho vinit, přestože kolečka do sebe podezřele zapadají. Jen Jan Dobrovský může říct, proč se k tomuto kroku snížil.
