Zámek Jezeří stojí na skalnatém ostrohu přímo nad těžební jámou a v 80. letech jen o vlásek unikl demolici. Kdysi platil za jednu z nejvýznamnějších barokních staveb v Evropě, dnes je děsivou připomínkou toho, jak se minulý režim choval k historickým památkám.
Foto: Flickr.com
Celá oblast v okolí Horního Jiřetína na Mostecku se od poloviny minulého století začala měnit v obří uhelnou pánev, které padly za oběť obce Ervěnice, Nové Sedlo, Komořany, Třebušice, Dřínov, Albrechtice a Dolní Jiřetín. Počátkem 80. let se mohutné těžební stroje dostaly až pod zámek Jezeří. Ten byl v té době už několik desetiletí neudržovaný a úřady počítaly s jeho likvidací. Zpochybňovaly jeho historickou hodnotu a ani na mapách se už neobjevoval. Snahy vymazat významnou památku z povědomí lidí ale vyvolávaly zcela opačný účinek. Veřejnost se začala proti bourání bouřit a příslušné orgány nakonec musely od demolice ustoupit.
Hoří, má komteso!
Předchůdcem dnešního zámku byl středověký hrad, o kterém existují zmínky už ze 14. století. Prvními majiteli byli pánové ze Rvenic, po kterých následovali Kolowratové a Smolíkové ze Slavic. V polovině 16. století za Hochhauserů byl hrad přestavěn na renesanční zámek a po roce 1621 připadl Lobkowiczům. Podle dochovaných záznamů byl v té době „od vojáků zpustošený“. Noví majitelé začali s opravami, ovšem než je stihli dokončit, objekt roku 1646 vyhořel.
K rekonstrukci došlo koncem 17. století. Tím ale dramatické zvraty nekončily. Už roku 1713 zámek znovu vyhořel a jeho obnova trvala do roku 1752. Objekt dostal současnou barokní podobu a Lobkowiczové ho vlastnili až do 30. let 20. století. Poslední majitel Maxmilián Ervín z Lobkowicz byl významným diplomatem a roku 1938 uprchl před nacisty do Velké Británie.
Zelená věznice
Hned v prvních dnech okupace se usadil na zámku štáb SS. V následujících čtyřech letech tam sídlila vojenská posádka a roku 1943 byl v objektu zřízen zajatecký tábor pro francouzské důstojníky. Do konce války tudy prošlo zhruba 240 lidí, mezi kterými byl i bratr francouzského prezidenta Pierre de Gaulle. Celý zámek dostal zelenou maskovací barvu. Kolem byly vystavěny strážní budky a široké okolí bylo uzavřeno. Jinak ale objekt nijak zvlášť netrpěl. Německý velitel ho měl totiž přislíbený jako dar, když Německo vyhraje válku.
To se ovšem nestalo a roku 1945 se zámek krátce vrátil do rukou Lobkowiczů. Hned roku 1948 byl ale znárodněn a o dva roky později předán ministerstvu národní obrany. Převzetí se uskutečnilo způsobem, který zcela odporoval zásadám památkové péče. Stočlenná posádka zámek jednoduše obsadila, pozůstalý inventář naházela do kaple a celý zámek obrazně i doslova vybílila. Interiéry byly znehodnoceny, řada místností účelově upravena a zbylý mobiliář rozkraden nebo zničen.
Veřejnost proti zkáze
Roku 1955 převzalo zámek ministerstvo vnitra, od kterého přešel roku 1959 do správy Krajského národního výboru v Ústí nad Labem. V té době nebyla na Jezeří zajištěna žádná ostraha a objekt byl ponechán na pospas vandalům. S jeho úplnou likvidací se ale ještě nepočítalo. Roku 1961 přešel do správy Okresního národního výboru v Mostě a brzy vznikl i první projekt rekonstrukce.
Na tu ovšem nedošlo. Činnost Severočeských hnědouhelných dolů se totiž počátkem 70. let rozšířila natolik, že se těžební stroje přiblížily těsně pod zámecký vrch. Zanikla ves Jezeří i někdejší zámecký park. Osud chátrajícího objektu se zdál být zpečetěn a počátkem 80. let se začaly šířit sekulace o jeho demolici. Vzhledem ke značně problematickým geologickým podmínkám ale nebylo odstranění zámku nijak jednoduché. Hrozil totiž sesuv, který by pohřbil téměř celý velkolom. Boj o záchranu Jezeří vznikl tedy z popudu geologů a vyvrcholil roku 1985, kdy se na jejich stranu připojila široká veřejnost. Hned v následujícím roce pak vznikla skupina nadšenců, která se brzy změnila v oficiální „Společnost za obnovu Jezeří“.
Zámek Jezeří
Vznikl počátkem 14. století jako středověký hrad. V 16. století byl přestavěn na zámek a po dvou požárech v letech 1646 a 1713 dostal dnešní podobu. Do roku 1938 byl v majetku Lobkowiczů. Za druhé světové války v něm byl zajatecký tábor a roku 1948 připadl státu. V 50. letech byl zdevastován armádou a po roce 1970 začaly úřady uvažovat o jeho likvidaci kvůli důlní činnosti. Proti bourání se ale postavila veřejnost a roku 1987 bylo od těchto plánů upuštěno. V současnosti je zámek postupně opravován a zpřístupňován.
Záchrana po letech
Už roku 1987 odstartovaly rekonstrukční práce. Po roce 1989 sice úřady objekt vrátily rodině Lobkowiczů a opravy na čas ustaly, roku 1996 ale Martin Lobkowicz daroval zámek státu a projekt záchrany mohl pokračovat. I přes neutěšený stav většiny budov rozhodlo vedení památkového ústavu o zpřístupnění areálu. Zpočátku byly návštěvníkům otevřeny dvě místnosti a prohlídka zahrnovala pouze výklad historie a přehrání krátkého filmu, protože zámek byl zcela bez vybavení. Brzy ale přibyla také návštěva sklepení, které ukrývalo expozici strašidel a pohádkových bytostí.
K výraznému zlomu v péči o památku došlo roku 1999, kdy zámek Jezeří vstoupil do Programu záchrany architektonického dědictví ČR. Roku 2005 byla dokončena celková rekonstrukce střech a o tři roky později také dlouholetá oprava stropů. V nejbližší době přijde na řadu obnova fasád i některých místností, především divadelního sálu, zámecké kaple a jídelny. Zámek nad nenasytným velkolomem tak patří k těm šťastným památkám, které se zatím nepromění v ruiny.
