PRACOVNĚ-PRÁVNÍ POMĚRYDalší z mezer v novém zákoníku práce se týká zaměstnávání manželů v jedné firmě. Nejasná právní úprava může zkomplikovat život zejména drobným podnikatelům.Současný zákoník práce zakazuje, aby manžel přijal do pracovního poměru svou manželku (či opačně).
PRACOVNĚ-PRÁVNÍ POMĚRY Další z mezer v novém zákoníku práce se týká zaměstnávání manželů v jedné firmě. Nejasná právní úprava může zkomplikovat život zejména drobným podnikatelům.
Současný zákoník práce zakazuje, aby manžel přijal do pracovního poměru svou manželku (či opačně). Stejný zákaz se vztahuje i na dohodu o práci konané mimo pracovní poměr, ačkoliv pro zjednodušení budeme v dalším textu hovořit pouze o pracovním poměru.
Zákon výslovně uvádí, že pracovněprávní vztah nemůže vzniknout mezi manžely. Jestliže by mezi sebou pracovně-právní vztah uzavřely, pak by šlo o neplatný právní úkon.
Podle dosavadního zákoníku ale takový zákaz platí jen pro „vznik“ pracovně-právního vztahu, nikoliv pro jeho trvání. Týká se tedy osob, které jsou již manželé v době, kdy smlouvu nebo dohodu uzavírají.
Pokud však osoby mezi sebou nejdříve sjednaly pracovněprávní vztah, v němž jeden z manželů vystupuje jako zaměstnavatel a druhý jako zaměstnanec, a teprve poté uzavřely sňatek, nemůže tato skutečnost automaticky znamenat skončení pracovně-právního vztahu. Dosavadní zákoník práce totiž „vznik manželství“ neuvádí jako jeden ze zákonných důvodů pro skončení pracovního poměru, ani jako důvod pro možnou výpověď ze strany zaměstnavatele. Podnikatelova budoucí manželka z řad pracovníků jeho firmy tedy může i po sňatku zůstat jeho zaměstnankyní. Ostatně taková situace není v praxi výjimečná.
MEZERA V NOVÉM ZÁKONÍKU Nový zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) s účinností od 1. ledna 2007 formuluje příslušný zákaz poněkud odlišně. Paragraf 318 poněkud kostrbatě stanoví, že „pracovně-právní vztah nemůže být mezi manžely“. Zákaz je tedy širší než v dosavadním zákoníku. Dopadá nejen na uzavření pracovně-právního poměru mezi již existujícími manželi, ale i na situaci, kdy se z dosavadního zaměstnance teprve manžel(ka) stane. Ani v novém zákoníku však není existence manželství mezi zaměstnavatelem a zaměstnankyní uvedena jako důvod k rozvázání již existujícího pracovně-právního vztahu. Zákoník práce nestanoví, jakým způsobem a kdy má pracovní poměr mezi manžely skončit. Na světě je tak další legislativní zmetek. Jak se má podnikatel zachovat, aby mu nehrozil trest od úředníka, který vezme zákon doslova? I když nový šéf rezortu, Petr Nečas z ODS, za chyby ve „Škromachově“ zákoníku nemůže a chce je naopak odstranit, na ministerstvu stále působí úředníci či právníci, kteří chybný zákon připravovali. Vyjádření od ministerstva práce a sociálních věcí jsme se ale během uplynulého týdne nedočkali. JEN PRO OSVČ Uvedené omezení - jak podle současného, tak podle nového zákoníku práce - se ale prakticky týká jen osob samostatně výdělečně činných, tedy podnikatelů - fyzických osob. Zákaz totiž nebrání tomu, aby manžel přijal svou manželku do pracovně-právního vztahu například v obchodní společnosti, v níž sám působí ve funkci statutárního orgánu - například pokud je jednatelem společnosti s ručením omezeným. Pracovní poměr nebo „dohoda“ jsou pak sjednány nikoliv mezi manžely, nýbrž mezi obchodní společností a jedním z manželů. Manžel se může účastnit na podnikání druhého manžela též jako takzvaná spolupracující osoba, společník obchodní společnosti a podobně. DO KONTROLNÍCH FUNKCÍ RADĚJI NE**
Pracovně-právní předpisy tedy v zásadě nezakazují zaměstnávání manželů nebo příbuzných u jednoho zaměstnavatele (čili v jednom podniku nebo na jednom pracovišti), a to ani v postavení nadřízeného a podřízeného. Naproti tomu zcela nežádoucí je, aby příbuzenské a partnerské vazby zasahovaly do kontrolních mechanismů podniku (aby například manželka pracovala jako účetní, sekretářka nebo skladnice a manžel jako kontrolor).
Takovýto zákaz zaměstnávání manželů nebo jiných osob blízkých (zejména sourozenců a příbuzných v pokolení přímém -dětí, vnuků, rodičů, prarodičů) na jednom pracovišti nebo v určitých organizačních vazbách podniku může stanovit zaměstnavatel ve vnitřním předpisu (tedy organizačním řádu, interním pokynu, rozhodnutí, směrnici a podobně).
