DopisyDopis, který se mi dostal do ruky - rozeslal jej e-mailem svým zaměstnancům majitel jednoho pražského vydavatelského domu - vypadá na první pohled cynicky. Zamyslíme-li se však nad jeho obsahem, vidíme, že na něm je mnoho logického:Milí spolupracovníci, stejně jako v celé ČR, také v naší společnosti se neustále zvyšuje počet dnů, které méně zdraví jedinci tráví doma.
Dopisy
Dopis, který se mi dostal do ruky - rozeslal jej e-mailem svým zaměstnancům majitel jednoho pražského vydavatelského domu - vypadá na první pohled cynicky. Zamyslíme-li se však nad jeho obsahem, vidíme, že na něm je mnoho logického:
Milí spolupracovníci, stejně jako v celé ČR, také v naší společnosti se neustále zvyšuje počet dnů, které méně zdraví jedinci tráví doma. V ypadá to, že opravdu není doktor, který by nemocnému nevyhověl a nezneschopnil ho podle jeho přání. Takový často nemocný zaměstnanec bude upozorněn srážkou z odměn na skutečnost, že lepší je být zdravý a bohatý než nemocný a chudý. Pokud zaměstnanec dostává ke svému platu odměnu, je to za dobře odvedenou práci a tento fakt provází spokojenost nadřízeného s jeho pracovním výkonem. Bohužel, když pobývá doma, spokojenost nadřízeného s jeho prací klesá a zaměstnanec nemůže ukázat, jaké nadání v něm dříme. Z tohoto důvodu budou mít srážky z odměn u často nemocných pracovníků povzbuzující vliv a dotyčný bude přímo dychtit, aby mohl v práci rychle pokračovat a přesvědčit nadřízeného o svých kvalitách. S přáním trvalého zdraví
Váš šéf Antonín
Odbory jistě budou tento dopis prezentovat jako ukázku zaměstnavatelovy zvůle. Bude se uvádět jako argument proti tomu, aby se výplata nemocenské dostala do rukou zaměstnavatelů. Já však nevidím důvod, proč ten, kdo je často nemocen, by měl brát stejné odměny jako ten, který za něho musí práci dělat. Přiznávám však, že takhle otevřeného útoku na stonavé zaměstnance bych se asi neodvážil.
