Penzijní fondy
Téměř žádný finanční produkt nemůže získat a udržet si masový zájem klientů, pokud mu lidé nebudou rozumět. To platí i o penzijním připojištění. Odhaduje se, že dnes je u nás využívá okolo 2,5 milionu klientů. Vzhledem k budoucímu demografickému vývoji je to málo. Většina obyvatel si stále ještě nezvykla na to, že se musí postarat o svoji vlastní budoucnost. A protože jim to politici nemohou říkat příliš natvrdo, musí je k takové péči o sebe sama přitáhnout zvýhodněním nějaké dlouhodobé formy investic. Penzijní připojištění existuje v České republice od roku 1994. Za tu dobu pochytali jeho provozovatelé spoustu nenávisti. Od nedůvěřivců v soukromý finanční sektor i od těch, které připojištění zklamalo. K tomu, aby zklamaných ubylo a důvěra v systém stoupla, by měla napomoci i kniha s jednoduchým názvem Penzijní připojištění. Šéf Asociace penzijních fondů a generální ředitel Vojenského otevřeného penzijního fondu v jedné osobě Petr Illetško ji napsal spolu se svým poradcem, mimo jiné bývalým redaktorem týdeníku Profit Jaroslavem Šulcem. Tito dva muži se na trhu, o němž je řeč, pohybují téměř od jeho vzniku. Zažili období strachu z toho, zda se neobjeví nějaký velký tunel, i nebezpečí, že přijdou o byznys kvůli zavedení povinného spoření se zcela novými subjekty. Svého času byla například ve hře idea takzvaných penzijních pojišťoven přidružených k velkým bankám, kterou vymysleli na ministerstvu práce a sociálních věcí – tento návrh se ale nikdy neuskutečnil. Historická paměť je cítit z každého řádku. Stejně tak jako přesvědčení, že penzijní fondy dokážou vyřešit budoucí krizi systému, pokud se připojistí dostatek lidí. Stejně důležité jako úvahy, které snad někoho přimějí, aby se skutečně pojistil, jsou praktická vysvětlení toho, co zajímá klienty penzijních fondů. Autoři tvrdí, že chtějí svým dílem hlavně odpovídat na jejich potenciální i skutečné dotazy. Přesto se nevyhnuli úvodnímu školení o systému a subjektech. Nutno ale říct, že pro osoby neznalé finančního světa to může mít svůj význam. Například se konečně dozvědí, že slovo fond, opatřené různými přídavnými jmény, může označovat zcela různé subjekty (tady se obava z minulosti vybarvuje jako duha). V čem se liší penzijní fondy od ostatních, autoři nepopisují jen na základě právního zakotvení a principů fungování, ale také jejich určení. Konkrétně se čtenář dočte, „že investiční ani podílový fond nejsou formou pravidelného spoření, jakým je penzijní připojištění, ale formou určité odložené spotřeby a „účastník penzijního připojištění nenabývá žádné majetkové podíly na penzijním fondu, ale uzavírá s ním smlouvu o penzijním připojištění (strana 29). Publikace samozřejmě osvětluje všechna fakta známá těm, kteří se zajímají o připojištění, avšak možná nejasná těm, kteří je „pouze chtějí uzavřít. Tedy co jsou to příspěvky, dávky, penze, penzijní plán či pojištěná doba. Ale také přesně vypočítává daňové úlevy a snaží se naznačit, pro koho má připojištěni zásadní význam. Doporučuje každému „reálně posoudit, zda obor, ve kterém má člověk kvalifikaci nebo kde hodlá pracovat, má či nemá nadějnou budoucnost; zda region, v němž žije, je na vzestupu či v útlumu (strana 69). Jinými slovy, naznačuje známou, ne všem jasnou pravdu, že penzijní připojištění má pro každého jinou důležitost. „Lidé s nízkými pracovními příjmy další snížení příjmů pocítí nejméně, protože bude relativně nejnižší – o 30 až 40 procent. Jestliže byli celý život zvyklí žít střídmě, pak je velmi pravděpodobné, že se naučí vyžít i s nízkým starobním důchodem, říkají autoři (strana 71). Vše praktické je doprovozeno grafy a tabulkami, ne vždy jen ilustračními. Stejně tak kniha obsahuje návody, jak postupovat. Na „instruktážní část možná trochu nesourodě navazují úvahy o budoucnosti penzijního systému v České republi–ce. Zřejmě mají vysvětlit, že bez pojištění to nepůjde. Otázkou je, ke komu toto přesvědčování doběhne. Pro občana je to poněkud složitější literatura (byť se v Šulcovi nezapře bývalý pedagog v dobrém slova smyslu), o jejíž existenci se navíc asi hned tak nedozví. Na učebnici je kniha přece jen trochu moc praktická. A tak se zdá, že asi může ze všeho nejvíce zaujmout a přesvědčit zaměstnavatele, kteří by chtěli přispívat svým zaměstnancům. Není divu, právě o firmy jde dnes penzijním fondům nejvíc.
Šulc J., Illetško P.: Penzijní připojištění. Grada Publishing, spol. s r. o., 2000, 163 stran. Cena neuvedena.
