Jenže onen Gajdoš věnoval na Zemanovu kampaň rovný milion korun. Milion korun nevěnuje jen tak do rizikového politického projektu, jako je prezidentská kampaň ani většina českých miliardářů. Každý z nich přemýšlí, jestli se mu ten prezident jednou opravdu může hodit.
Zde to udělal člověk, který stojí o práci za pětačtyřicet hrubého? To by musel být pěkný spořílek zamilovaný do jezevce z Vysočiny jako pubescent do krásné třídní učitelky.
Nebo to je člověk, který ví, jak si k platu přihrnout nějaký ten bonus v igelitce. A na to inspektor práce v době dosti rozšířené práce na černo zrovna na Ostravsku nemusí být zrovna genius zločinu. Ale i další agenda inspektorátů může při kreativním přístupu sypat.
Pak je zde další varianta, že pěkný flek je odměnou za to, že dotyčný skryl identitu skutečného dárce, který měl nějaký důvod, aby nevystrkoval veřejně nos. Nebo ten důvod měl pokladník Milošovy kampaně.
To vše jen dokazuje, jak málo platné jsou všechny transparentní účty a nejrůznější legislativní opatření, když se všechno dá obejít. Samozřejmě pokud se to vyplatí. A řekněme si, že ani v případě, kdy by politické strany mohly být financovány výhradně ze státní kasy, by se nepodařilo úplně zpřetrhat všechna nežádoucí propojení byznysu a politiky. K tomu vede jen dlouhá a trpělivě odšlapaná cesta za lepší morálkou a politickou kulturou. Ta se ovšem týká všech, zdaleka ne jen politiků.
Od autora se dočtete více zde:
