Zamřížovali Louise Vuittona

Dekorace pařížského obchodního domu vyrobila česká firma

Na říjnové otevření největšího obchodního domu Louise Vuittona cestoval do Paříže kromě Dagmar Havlové, Karoliny Kurkové a dalších českých celebrit také Leopold Bareš. Majitel společnosti Sipral se show na Champs-Elysées ovšem účastnil z jiného důvodu než tuzemská smetánka. Jel se podívat na výsledek své roční práce. Pro proslulou luxusní značku vyrobila jeho firma ozdobnou mříž. Skládá se ze120 tisíc pozlacených hliníkových dílků, které by dohromady zabraly plochu větší než 1200 metrů čtverečních. Sipral je první českou společností, která v takovém rozsahu spolupracovala se značkou Louis Vuitton. „O Francouzích se traduje, že uznávají jen domácí produkty. Generální dodavatel interiéru, francouzská firma Alpha International, neměl odvahu nás vybrat přímo. Rozhodnutí si nechal posvětit zástupci Louise Vuittona. Řekli, že když si jejich kabelky kupuje celý svět, oni mohou kupovat to nejlepší třeba v Česku,“ vypráví Bareš. Sipral svým technickým řešením a postupem výroby zaujal natolik, že se o mříži točí dokument, který odvysílá francouzská a zřejmě i Česká televize.

Sipral kam se podíváš.

Zlatý Anděl, Technologický park společnosti AIG Lincoln, Sazka Arena, Muzo, Lighthouse nebo Danube House. Tyto výrazné pražské budovy mají společné právě to, že jejich zevnějšek vytvořil Sipral. „Fasáda budov je nejvíce vidět, u náročnějších projektů tvoří až 25 procent ceny budovy. My v podstatě zhmotňujeme myšlenky architektů. Jako projektově orientovaná kancelář nenabízíme jen produkt, ale také jeho technické řešení,“ vysvětluje Bareš. Jak se ale firma, která se specializuje na dodávky prosklených konstrukcí a obvodových plášťů, dostala k pařížské zakázce na ozdobnou mříž? Do výběrového řízení ji doporučili francouzští architekti a inženýři ze společnosti RFR, která projektovala obří atrium pražské budovy Danube House. „Myslím, že si na předchozí spolupráci považovali naší invence, kreativity, umění zdravě riskovat a jít do technologií, které nejsou prozkoumané. Dekorativní mříž pro Vuittona byla právě takovým projektem,“ vzpomíná Bareš. Výběrové řízení trvalo jen měsíc, úkolem firem bylo předložit nabídku s vzorkem mříže, na kterém by bylo vidět technické řešení spojů a kvalita pokovení. „Asi jsme byli i levnější než naši francouzští konkurenti, ale rozhodující, myslím, nebyla cena. Podařilo se nám přesvědčit vzorkem mříže. Na základě zadání měl být povrch měděný. My jsme díly pozlatili, v konečné podobě nebyly o tolik dražší a vypadaly o několik tříd lépe,“ uvažuje Bareš. Věděl, že pokud zakázku vyhraje, musí rozjet „brutální sériovou výrobu“ 120 tisíc dílů mříže a přitom přistupovat ke každému kousku jako ke šperku. Spočítal, že na výrobu a opracování jednoho odlitku vychází časový limit minuta a dvacet vteřin. Firmě se podařilo narychlo zakoupit japonský stroj na výrobu součástek pro automobilový průmysl. V nepřetržitém provozu se rozjel v únoru a zastavil až koncem září. Bez poruchy. Součástí smlouvy s klientem bylo i ustanovení, že pokud se zpozdí kvůli mříži slavnostní otevření obchodního domu, veškeré finanční škody hradí Sipral.

Zvučný seznam.

Pařížská zakázka je pro Sipral zatím nejvýznamnější, ale zdaleka ne první zahraniční objednávkou. Firma si působení v cizině vyzkoušela už před deseti lety. Tehdy pracovala pro německého dodavatele fasád v Berlíně. Dnes uvádí jako svou poslední zahraniční referenci opláštění celého objektu Bank of Scotland v Manchesteru. Podíl zahraničních zakázek na současném objemu prací Sipralu dosahuje zhruba čtvrtiny. Bareš by rád dvojnásobek. Společnost, která letos plánuje obrat přes 800 milionů korun, proto usiluje o další projekty v Anglii, Rumunsku, na Slovensku a v Polsku. Právě v Polsku Bareš připsal na seznam významných světových architektů, se kterými Sipral spolupracoval, vedle jmen Richard Meier, Ricard Bofill nebo Jean Nouvel také Daniela Liebeskinda. „Pochodoval jsem po ulici a najednou mi zvoní telefon s číslem začínající jedničkou. Na druhé straně se ohlásila paní Liebeskindová. Řekla mi, že připravují projekt pro velkou skupinu v Polsku a chtějí, abychom na něm s nimi spolupracovali,“ vypráví Bareš. Hned druhý den odletěl do Varšavy, potom do New Yorku. Architekt se svým návrhem projektu 180 metrů vysokého varšavského mrakodrapu uspěl a Bareš se nyní připravuje do soutěže na dodavatele fasády budovy. Sipral by se v budoucnu rád uchytil i mimo Evropu. „Velice slibným trhem je Čína. Číňané ale nečekají na naše fasády. Jsou hrozně učenliví, dnes už si staví všechno sami a stojí jen o know–how, projekt nebo výkresovou dokumentaci. A ty bychom jim chtěli prodávat,“ říká Bareš.

S půjčeným šroubovákem.

O tom, že bude za obchodem cestovat do Asie, se Barešovi před třinácti lety ani nesnilo. Se dvěma spolužáky ze stavební fakulty začali po revoluci podnikat se silikonovými tmely, kterými utěsňovali paneláková okna. Tato práce je přivedla k použití silikonu při strukturálním lepení skel a odtud už byl jen krůček k celých fasádám. První větší zakázku za dva miliony získali v roce 1992. Pro dostavbu dopravního dispečinku hotelu Forum si tehdy museli půjčit i šroubováky, ale hned další rok dostali nabídku na opláštění pražské budovy Transgasu za padesát milionů. V roce 1995 se společníci rozhodli postavit vlastní administrativní budovu a továrnu, ve které vyrábějí prefabrikované díly fasád. Netradiční objekt v pražských Malešicích, který navrhl architekt Stanislav Fiala, získal několik ocenění. Dnes plánuje Bareš výstavbu další fabriky v Jirnech u Prahy. Tentokrát již sám. V roce 2001 totiž od společníků odkoupil podíly ve firmě. Rok poté firma málem skončila. Při zasklívání budovy Charles Square na Karlově náměstí použil Sipral novou technologii německého výrobce, která nefungovala. Skla se chovala jako vakuová pumpa, do prostor mezi sebou nasávala vodu. Projektantům Sipralu se nakonec podařilo chybu odstranit, na zakázce ale firma přišla o mnoho milionů. „Konkurence už nás odepisovala. Velký problém ale firmu mobilizuje a stmelí lidi dohromady jako přírodní katastrofa,“ komentuje událost Bareš, který dnes zaměstnává 190 lidí s věkovým průměrem 27 let. Zdá se, že čeká na další výzvu podobnou pozlacené pavučině pro Vuittona. „Chceme jít dvěma směry podnikání. Jednak vyrábět hektary fasád, zároveň se chceme věnovat i speciálním projektům, vymýšlet nové věci, jít neprozkoumanými cestami. Proč nevyrábět zborcené fasády, jedinečné mříže nebo třeba avantgardní šperky?“ říká Bareš.

Dekorace pro Vuittona. Sipral v souvislosti s pařížskou zakázkou spolupracoval s mnoha tuzemskými dodavateli. Umělečtí skláři z Nového Boru vyráběli výplně dílků, takzvané. inzerty z českého křišťálu, další porcelánové výplně se vypalovaly v Dubí u Teplic. Zhruba dvacet tisíc kožených inzertů dodali sedláři z Hošťálkové na Moravě, kteří jinak vyrábějí postroje pro koně, inzerty z tropického dřeva se vyráběly v Třešti.