Trestní stíhání radních a zastupitelů se stává realitou, se kterou si zatím nevědí příliš rady politici, právníci ani policie
Policie se nesmí zastavit před branami politiky a volení zástupci lidu nesmějí mít pocit, že jsou za své jednání nepostižitelní.
Starostové, radní a zastupitelé nejsou pokusní králíci, aby se na nich detektivové a státní zástupci učili, kam až mohou zajít. Oba tyto postoje mají své zastánce. Každopádně je už dnes jasné, že se čas od času bude policie věnovat představitelům samospráv a činit je odpovědnými za jejich hlasování.
A patrně bude ještě nějaký čas trvat, než se dva extrémy – nestíhat nic a stíhat téměř cokoli – dostanou do nějaké normálnější polohy.
Opisoval od studenta Martin Richter napsal v prvním ročníku práv práci o trestní odpovědnosti radních a zastupitelů. Jeho otec – bývalý pražský radní – je jedním z těch, kteří nyní čekají, zda státní zástupkyně vznese na návrh policie obžalobu v kauze Opencard. Pokud ano, Pavel Richter poprvé v životě stane před soudem a bude obhajovat to, že před třemi roky hlasoval pro prodloužení smlouvy na provoz kartového centra prostřednictvím jednacího řízení bez uveřejnění. Stejně jako kolegové se tehdy Pavel Richter na dobu, kdy začal chodit podávat vysvětlení na policejní služebnu. I dnes ho – zpravidla kolem druhé ráno – napadá znepokojivá myšlenka: „Jestliže naše rozhodnutí vidí policie a státní zastupitelství jako zločin, neuvidí to tak i soud?“
Z prvotního šoku se paradoxně vzpamatoval v okamžiku, kdy zjistil, že podplukovník, který psal sdělení obvinění, jeho podstatnou část okopíroval z práce jeho syna Martina. Zúčastnil se s ní studentské soutěže a byla volně přístupná na internetu. „Tehdy se táta spolehl na odborný posudek najaté advokátní kanceláře, který tvrdil, že město nemůže zakázku otevřeně soutěžit. „Byl to šok a překvapení. Zpočátku jsem si myslel, že jde o nedorozumění, které se rychle vysvětli,“ vzpomíná dokázal po dlouhé době poprvé zasmát,“ vzpomíná Martin s úsměvem. Kdo by čekal, že z něj vyrůstá právník, který bude zuby nehty hájit volené zástupce lidu před policejní zvůlí a státem, jejž ovládají státní zástupci, bude zklamaný. „Je dobře, že se policie konečně věnuje i komunálním politikům. Myslím si, že si po několika kauzách dávají větší pozor. V některých případech, včetně Opencard, jim ale ujela ruka “ soudí budoucí právník. Výsledek jeho studentské práce, jejíž část policista použil, byl totiž v rozporu se závěry policie.
„Za vysoce odborné a sporné záležitosti by měl nést odpovědnost především předkladatel materiálu. Jak můžete chtít po gynekologovi nebo stavaři, aby se detailně vyznal v IT licencích? Policie může mít důvodnou pochybnost, zda vše proběhlo tak, jak mělo. To samo ale bez dalšího o úmyslu způsobit městu škodu, jejž dovozuje policie, nesvědčí,“ vysvětluje Martin Richter. Pokud totiž zastupitel nebo radní nehlasoval se záměrem a s vědomím o protiprávnosti usnesení, tak ho zpravidla nelze vinit z úmyslného trestného činu. A pokud vynaložil odpovídající úsilí protiprávnost odhalit, tak vyloučil i nedbalostní trestný čin.
Vedle toho ale stojí zvýšená odpovědnost předkladatele usnesení. Právě ta by mohla být u složitější problematiky, kterou nemají laici šanci obsáhnout, řešením dvou možných extrémů. Jedním z nich je paralýza samospráv v případech, kdy se budou bát zastupitelé rozhodnout ve věcech, kterým dokonale nerozumějí, a druhým je absolutní neodpovědnost, která prohlubuje klientelismus a korupci na regionální úrovni.
Tématu trestní odpovědnosti představitelů samospráv se Martin Richter věnuje dál. Mapuje dosavadní judikaturu a toto téma přednáší pro komunální politiky. Ti už dnes většinou tuší, že když hlasují v radě nebo na zastupitelstvu, nejsou nepostižitelní. Kde je ale hranice mezi politickou a právní odpovědností včetně té trestní, mají představu jen velmi mlhavou. A vypadá to, že na to, jak se k živým případům postaví soudci, čekají i policisté. Komunální politici řeší pocit ohrožení po svém: někteří chodí v citlivějších otázkách hlasovat do kuchyňky, aby policie případně nezjistila, kdo byl pro. Je asi jen otázkou času, kdy začnou tajně hlasovat i zastupitelé. I pro tuto kličku by mohla být odpovědnost předkladatele materiálu zásadní. Dalším manévrem je přenášení odpovědnosti za citlivá rozhodnutí na management akciových společnosti ve vlastnictví měst. Což aktuálně předvádí hlavní město v případě Pražských služeb.
Udělejme s tím něco Přišel jsem o pár let života, o část soukromí a rodinné úspory padly na advokáta. Zjistil jsem, že existují prášky na spaní. Tak popsal na semináři k trestní odpovědnosti zastupitelů svou zkušenost Zdeněk Zídek, který 23
let starostuje v jihočeské obci Lipno. Z pětisethlavé vísky vybudoval jedno z nejoblíbenějších rekreačních středisek, obec dnes hospodaří s padesátimilionovým rozpočtem.
Policii zaujala poměrně složitá transakce s restitučními nároky z roku 2007, díky níž získal starosta pro obec část pozemků.
Tu potřeboval pro vybudování cyklostezky a plynovodu. Další část ale připadla soukromé firmě, která v Lipně investovala v průběhu času stovky milionů do rekreačního zázemí. Spolumajitel této firmy ovšem zároveň kreslil pro obec územní plán, který pár měsíců po vyšetřovaném obchodu změnil nestavební parcely na stavební, čímž jejich cena výrazně vzrostla. „Prý jsem nejednal s péčí řádného hospodáře. Policie měří jen okamžipolitika tý profit, my ale přemýšlíme, co bude pro obec dobré v horizontu let. Někdo taková rozhodnutí činit musí, jinak se život v obci zastaví.
Touto optikou je snadné obvinit každého starostu,“ soudí Zídek. Prvoinstanční soud jej osvobodil. „Obžalovaný není žalován za to, že něco udělal a bylo to špatně. Je žalován za to, že něco udělal, bylo to dobře, ale mohl to udělat (možná, teoreticky) ještě lépe a výsledek, který je pro obec už tak velmi pozitivní, mohl být (možná, teoreticky) ještě lepší,“ stojí v rozsudku.
Poslanec Stanislav Polčák (TOP 09), pod jehož záštitou se výše zmiňovaný seminář s podtitulkem Má parlament zasáhnout? konal, je v hodnocení práce policie nesmlouvavý. „Případy trestního stíhání, které znám, se mi jeví jako přepjatý právní formalismus, který nedokážou státní zástupci dostatečně korigovat. Starostové a zastupitelé přece nejsou pokusní králíci. Trestní stíhání je nejvyšší zásah do osobní svobody, mělo by se jím tedy šetřit,“ říká. Do zákona o obcích by se měl podle něj vložit odstavec, který by zohlednil, že starostové a zastupitelé nejsou ani realitní kancelář nebo developer. „Pokud přijde policie a nechá si mechanicky udělat posudek, který vyčíslí například cenu pozemků v místě a čase obvyklou, může dojít k závěru, že představitelé obce způsobili škodu. Jenomže takový posudek nepostihne například motivaci zachovat dobré sousedské vztahy v obci nebo její plány na budoucí rozvoj,“ vysvětluje Polčák.
Téma trestní odpovědnosti komunálních politiků se jej osobně dotýká jako starosty, právníka i jako člena mandátového a imunitního výboru. Nedávno prostudoval případ Opencard, když sněmovna řešila vydání poslance a pražského exprimátora Bohuslava Svobody k trestnímu stíhání. Čerstvě se seznámil s kauzou v Ústí nad Labem. Poslankyně Zuzana Kailová měla podle policie jako ústecká radní způsobit městu milionovou škodu, když schválila projekt na propagaci vítání občánků. Zatímco u pražské karty policie obvinila celou městskou radu, v případu ústeckých dětí pouze tři radní, u kterých dovodila, že hlasovali pro. Z úředních záznamů se detektivům totiž nepodařilo spolehlivě zjistit, kdo jak hlasoval. „Tady je vidět, jak je postup policie roztříštěný,“ podotýká Polčák.
Budou kandidovat jen sebevrazi?
Počet trestně stíhaných komunálních politiků subjektivně vzato roste. Nejvyšší státní zastupitelství má podrobnější statistiky, které zohledňují přímo případy komunálních politiků, pouze za minulý rok, takže kvalifikovaně není s čím srovnávat. Vloni začala policie vyšetřovat 45 případů, trestní stíhání zahájila v 16 kauzách. Každopádně i pár mediálně známých kauz vyprovokovalo výroky o tom, že kandidovat v komunálních volbách budou jen teflonoví sebevrazi nebo takoví, kteří riziko trestního popotahování vyváží tím, že půjdou do politiky „vydělávat“. Výjimkou nejsou ani nápady na imunitu zastupitelů nebo postih státních zástupců, jejichž případy smetou soudy ze stolu. „Nesouhlasím s vytvářením odpovědnosti státních zástupců za výsledek soudního řízení. Potom by státní zástupce v podstatě rezignoval na svoji úlohu v rámci veřejné žaloby. Hrozila by naprostá konzervace stavu, kdy by byly stíhány jen věci právně a skutkově jasné,“ varuje před takovými myšlenkami nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman.
„Pokud veřejnost v případě politiků vychází z presumpce viny, stává se policie se státním zastupitelstvím rozhodujícím hráčem v politické soutěži. To přirozeně může u politiků vyvolávat snahu dostat policii a státní zastupitelství pod kontrolu. A to třeba i prostřednictvím zavedení jejich odpovědnosti za trestní stíhání. Tím ale jen v jejich řadách vyvolají strach pracovat, kterým nyní politici trpí sami,“ soudí Martin Richter. Jeho otec potvrzuje, že i obvinění, které je obecně vnímáno jako absurdní, přivírá dveře v politické kariéře. „Někteří spolustraníci používají takové argumenty. Třeba Eva Vorlíčková (další obviněná radní v kauze Opencard) nemohla na sněmovní kandidátku,“ říká Pavel Richter. Přesto jeho syn považuje současný stav za lepší než v minulosti, kdy se policie vůbec nezajímala o to, co se děje za dveřmi radnic. „Kdybychom se naučili u věcí, kde nejde o zjevnou lumpárnu, bez předčasných závěrů vyčkat rozhodnutí soudu a trestní řízení by netrvalo roky, asi bych i tleskal,“ říká Richter mladší. l
Za vysoce odborné a sporné záležitosti by měl nést odpovědnost především předkladatel materiálu. Jak můžete chtít po gynekologovi nebo stavaři, aby se detailně vyznal v IT licencích? „Starostové a zastupitelé přece nejsou pokusní králíci. Trestní stíhání je nejvyšší zásah do osobní svobody, mělo by se jím tedy šetřit,“ říká Stanislav Polčák. Premiéra v Krumlově a v Liberci Mýtus o beztrestnosti za hlasování v radách a zastupitelstvech, pokud se týkají majetkových záležitostí, zbořil při posuzování odpovědnosti českokrumlovských zastupitelů a jejich kolegů z Liberce Ústavní soud a posléze i Nejvyšší soud. V Krumlově si zastupitelé vykoledovali pozornost policie a justice, když schválili, aby město převzalo náklady spojené s právním zastupováním starosty a několika úředníků stíhaných za přidělení dotace na rekonstrukci sportovní haly. Soudy konstatovaly, že se nemůže politická podpora vyjadřovat penězi k tíži města. Zprošťující rozsudek nakonec padl jen díky tomu, že peněžitá podpora byla zúřadována formou přistoupení k závazku, takže město o ni nezchudlo.
Dvacet tři zastupitelů Liberce na konečný verdikt stále čeká. Trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku se měli dopustit hlasováním pro prodej pozemku za 1,5 milionu korun, když jeho cena v místě a čase obvyklá byla zhruba pět milionů korun. Nedbali přitom námitek proti nízké ceně, které opozice a občané podpořili konzultacemi a názory realitních makléřů. Zastupitelé se spolehli na podklady, z nichž nebylo zřejmé, že by se cenou obvyklou někdo zabýval, a zpracoval je odbor, který tak běžně nečinil. Nejvyšší soud poslal v tomto případě věc k novému projednání poté, co soudy nižší instance trestní stíhání zastavovaly. l
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz
