Import uhlí do České republiky se dlouhodobě zvyšuje. Od roku 2010 vzrostl o
35 procent, jak vyplývá z nejnovějších dat z Trade Map. Uhlí se však nevozí jen
z Polska, které je evropskou těžařskou velmocí, ale výrazně vzrostl i dovoz z
USA a Kanady. Z Ameriky míří do Česka 25 procent z celkového importu. Na cestě
do české pece tak americké uhlí urazí přes 10 tisíc kilometrů. Proč dovážíme
uhlí zdaleka, když ho sami těžíme?
Podle hlavního ekonoma skupiny Czech Fund Lukáše Kovandy je jedním z
hlavních důvodů tlak na využívání environmentálně šetrnějších zdrojů a tlak na
hospodárnější využívání energií. „V Česku naposledy zavřel ostravsko-karvinský
důl Lazy, útlum těžby se týká ale i Polska. Z tohoto důvodu se musí uhlí více
dovážet ještě ze zemí, jako jsou Rusko, USA či Kanada,“ vysvětluje Kovanda.
Rozhoduje cena
Produkce energetického uhlí, ale i toho koksovatelného, jde v Česku naopak rapidně dolů. Kvalitní uhlí vhodné ke koksování se těžilo například v dole Paskov nebo v Polsku v dole Jas-Mos. Tyto těžební lokality jsou však již několik let zavřené, a tak spotřeba zahraničního koksovatelného uhlí, ale i uhlí určeného k výrobě elektřiny a tepla výrazně vzrostla. Za posledních pět let se dovoz této komodity do Česka zvýšil o 13 procent.
Dalším faktorem je tlak na snížení ceny. To je naceňováno dle indexů, které určují přibližnou cenu, za kolik bude uhlí obchodovatelné. Proto se českým zpracovatelským firmám stále častěji vyplatí dovézt uhlí z Kanady a zde ho smíchat s místním. Sázka (neboli mix, který se používá k roztápění pece) je pak kvalitativně vyrovnaná a cenově dostupná.
Ekonomicky je to jasné, pro firmy výhodné a logické, ekologická stopa je
však obrovská. Vytěžené uhlí z Ameriky cestuje přes oceán. Podle posledních dat
Evropské agentury pro životní prostředí se podílí zaoceánská doprava až 30
procenty na celkovém objemu CO2. Uhlí z Ameriky se dopravuje do evropských
přístavů, jako jsou polský Gdaňsk, slovinský Koper nebo belgické Antverpy. V
Evropě pak cestuje většinou po železnici, která je brána za nízkoemisní
dopravu.
Otazník nad českým mixem
Proč v Česku klesá produkce energetického uhlí? V letošním roce byl
zaznamenán výrazný propad jeho hodnoty. „Producenti jsou od konce roku 2019 na
svých nákladových cenách, někteří i pod nimi, je proto pravděpodobné, že
zavírání uhelných dolů, a to nejen v Česku, bude pokračovat,“ říká zdroj
týdeníku Euro blízký firmě Metalimex, která patří mezi největší obchodníky s
nerosty v Česku.
Jen pro doplnění kontextu: k letošnímu 30. červnu byla odstavena uhelná elektrárna Prunéřov I, která k výrobě elektřiny spotřebovala 138 532 416 tun uhlí. Trend zavírání uhelných elektráren a tepláren bude pokračovat. Například v sousedním Rakousku před třemi měsíci odstavili poslední uhelnou elektrárnu.
Evropská unie jde stejným směrem, v rámci takzvaného Green Dealu se
připravuje speciální uhlíková daň, kterou by platily státy neplnící kritéria
nízkoemisní výroby elektřiny.
Česko je teď na křižovatce a musí se rozhodnout, zda bude investovat do
výstavby nových jaderných bloků, nebo začne podporovat obnovitelné zdroje. „Náš
cíl by měl být ukončit export elektřiny vyráběné z uhlí nejpozději do roku
2025, zavřít uhelné elektrárny do roku 2030 a začít konečně využívat potenciál
tuzemských obnovitelných zdrojů,“ vyjádřil se k této problematice Jan Rovenský,
člen Uhelné komise Greenpeace. Podle dat Evropské agentury pro životní
prostředí však už dochází každým rokem ke snížení CO2 při výrobě elektřiny i
při průmyslové výrobě.
Dvě třetiny z Polska
Hlavní důvod dovozu uhlí z velkých vzdáleností (nejvíce z Ameriky) je potřeba koksovatelného uhlí pro ocelářský průmysl. Energetické uhlí se z takovýchto vzdálenosti nedováží, jelikož to není rentabilní. Proto se uhlí na výrobu elektřiny nebo tepla dováží zejména z Polska. Nákup uhlí od našich severních sousedů je stále obrovský, vykrývá 61 procent celkového importu do ČR v celkovém objemu 7,3 miliardy korun.
Koksovatelné uhlí se v České republice vyrábí v drtivé většině ve firmě OKK
Koksovny v Ostravě, která spadá pod společnost Metalimex. „Zde je vyprodukováno
odhadem milion tun uhlí ročně. Z toho okolo 30 procent produkce je ze zdrojů
mimo Evropu. Dalším typem uhlí, které Metalimex vyrábí, je takzvaný nízkoemisní
multiprach, který se používá jako ekologičtější náhrada zemního plynu,“
přiblížil zdroj z vedení společnosti Metalimex, která patří mezi největší
zpracovatele uhlí v Evropě.
V současné době se navíc stále více klade důraz na odklon od energetického uhlí, které je pro spalování neekologické. To chápou i velcí producenti. Spor se ale dál vede o odklon od koksovatelného uhlí, které se svými parametry dá hodně zjednodušeně popsat jako uhlí kvalitnější a výhřevnější.
Autor je spolupracovníkem redakce
