Pozoruhodné na celé kauze je to, že ze zveřejněných odposlechů lze sice zjistit, že čelní polští představitelé v soukromých hovorech používají tatáž slovíčka jako jejich řadoví voliči a říkají si i to, o čem se jaksi v době politické korektnosti na veřejnosti mluvit nesluší, ale to je všechno. A přesto je to nejen pro opozici důvod, proč by měla vláda jinak úspěšného premiéra Donalda Tuska sbalit kufr a vzdát se moci.
Svět se přitom dočetl, že guvernér polské centrální banky v hovoru s ministrem vnitra vysvětloval, že centrální banka nemůže dělat silnější prorůstovou politiku, když je ministrem financí takový packal. A že pro nastolení správného mixu měnové politiky banky a fiskální politiky vlády by bylo nejlepší, kdyby ze své funkce prostě vypadl.
Je to vůbec skandál
Na tom není vůbec nic skandálního a naopak to dokazuje, že Belka dělá svou práci zodpovědně a nezávisle na vládě, jak mu ukládá příslušný polský zákon, a místo skandalizování by měl být plácán po ramenou, protože je to chlap na svém místě.
A ministr zahraničí Sikorski zase zpochybnil zahraničně politickou kompetenci britského premiéra Camerona, či konstatoval, že pověstně těsné spojenectví posla s USA nemusí být ve všech situacích zrovna v polském zájmu. Kromě několika slovíček, které se obvykle vytečkovávají, zase jen věci, o nichž se každý ministr zahraničí prostě čas od času baví se svými vládními kolegy uzavřen za dveřmi a mezi čtyřma očima.
Těžko říci, jak si prostí Poláci a nakonec evidentně i prostý lid dalších zemí v regionu představuje, že probíhá politická správa země a diskuse o záležitostech k akutnímu řešení, nebo, jak by asi měla probíhat. Ale zdá se, že i prostý Polák tak nějak podvědomě používá optiku Iva Ištvana, tolik rozšířenou v české veřejnosti.
Ale z uvedeného zadržení polského uhlobarona to vypadá, že ve využívání odposlechů jsou Poláci stále za Českou republikou. Tam si podnikatelské party musí při těchto špinavých hrách se soukromými hovory ony nahrávky pořizovat sami a policie jim k tomu zatím pořád ještě neslouží.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
