Boj mezi potenciálními nástupci dlouholetého..
Boj mezi potenciálními nástupci dlouholetého šéfa firmy již začal
Po více než deseti letech v čele společnosti Siemens, ikoně německého průmyslu, se i její generální ředitel Heinrich von Pierer stal určitým symbolem. Loni jeho jméno krátce zaznělo v souvislosti s kandidaturou na německého prezidenta. Léta čelil kritice investorů, že transformace elektrotechnického konglomerátu s ročním obratem 93 miliard dolarů v předního hráče světového trhu postupuje příliš pomalu. Nyní je však von Pierer „na koni“. Zatímco jeho konkurenti, jako například nizozemský Philips, utrpěli během nedávného ekonomického poklesu ztráty, Siemens vykazuje i nadále zisky. Ceny akcií koncernu vyšplhaly za loňský rok na dvojnásobek a na newyorské burze dosáhly téměř 87 dolarů. “Odvedl dobrou práci,” uznává zástupkyně investorů Daniela Bergdoltová, mnichovská právnička, která kdysi vyzvala von Pierera na shromáždění akcionářů, aby ze společnosti odešel.
Nyní má Bergdoltová obavy, že von Pierer udělá právě to, co si dříve přála. Pracovní smlouva třiašedesátiletého generálního ředitele vyprší v září. Ačkoli se všeobecně očekává, že podepíše prodloužení na další dva roky, Německo i zbytek Evropy si stále častěji klade otázku, kdo se stane nástupcem jednoho z nejvýznamnějších kapitánů německého průmyslu. V Evropě se rychle prosazuje nová generace generálních ředitelů. Boj mezi potenciálními nástupci von Pierera se již rozpoutal, a von Pierer a členové dozorčí rady nyní bedlivě sledují hrstku kandidátů. Mezi favority patří bývalý šéf americké divize Siemensu Klaus Kleinfeld, a Thomas Ganswindt, jenž řídí výrobu telekomunikačních zařízení pro pevné linky.
V současné době se jeví příznivěji šance pro šestačtyřicetiletého Kleinfelda. Za působení ve funkci generálního ředitele americké pobočky, jenž od předloňského ledna do prosince provedla transakce v hodnotě dvaceti miliard dolarů, byl vloni v listopadu jmenován do sedmičlenného centrálního řídícího výboru firmy. Tato funkce se považuje za dobrou přípravu pro post nejvyšší. Podobně jako celosvětový Siemens je i jeho americká divize konglomerátem samostatných podniků a jejich spolupráci musí řídit pevná ruka. Jsou zde však také další pravděpodobní kandidáti včetně sedmačtyřicetiletého Johannese Feldmayera, dalšího člena centrálního výboru.
Ať již zvítězí kdokoli, nová generace šéfů se již stěhuje do nejvyšších velitelských štábů Siemensu. Podle americké banky J.P. Morgan Chase & Co. se průměrný věk špičkových manažerů snížil za jediný rok z 58 na 53 let. Přestože ani v Siemensu, kde je názorová shoda podstatným prvkem řízení, nelze s příchodem lidí nad čtyřicet čekat žádnou revoluci, možná se urychlí odklon firmy od jejích konzervativních německých kořenů. Noví špičkoví manažeři se intenzivněji zaměří na zisk, rychleji se zbaví ztrátových provozů a přesunou větší část výroby do zemí s nižšími výrobními náklady. “Vyrovnat se von Piererovi bude samozřejmě těžké,” uvedl Henning Gebhardt, šéf oddělení německých akcií v investiční společnosti DWS, dcery Deutsche Bank. “Ale po deseti letech někdy prospěje změna na nejvyšší funkci,” dodává Gebhardt.
Von Pierer prosadil výrazné změny, nicméně jeho pomalejší a stabilnější tempo někdy investory neuspokojovalo. Když v roce 1992 začal šéfovat, Siemens výrazně spoléhal na státní zakázky a nepříliš disciplinované manažery, jež nedosahovali valných úspěchů. Koncern měl jedenašedesát procent svých zaměstnanců v Německu, tedy v zemi s typicky drahou pracovní silou. A transparentnost? Nepublikovaly se žádné ukazatele ziskovosti jednotlivých divizí a často sami zaměstnanci nevěděli, zda jsou jejich oddělení výdělečná.
ZÁSAH POLITIKA
Siemens nyní předkládá každé čtvrtletí podrobné výsledky hospodaření celé společnosti i jejích divizí. Mnoho nevýkonných manažerů bylo propuštěno. Čistý zisk z tržeb se zvýšil z 2,4 procenta v roce 1993 (rok po nástupu von Pierera), na čtyři procenta v posledním čtvrtletí. Von Pierer reagoval na kritiku, že Siemens je příliš složitý a těžko řiditelný, když vyrábí všechno od lokomotiv až po rentgenové přístroje. Do samostatných firem vyčlenil desítky provozů včetně závodu na výrobu čipů Infineon Technologies, či výroby elektronických komponentů Epcos. V současnosti pracuje 60 procent zaměstnanců mimo území Německa a domácí pracovní síla se zredukovala o jednu třetinu na 167 tisíc. Von Pierer, inženýr s politickým cítěním, tento úkol zvládnul, aniž by mezi pracujícími rozpoutal výraznější nepokoje. A to je slušný výkon v zemi, kde se propouštění považuje za nedostatek vlasteneckého cítění.
Nová generace manažerů bude pravděpodobně více nakloněna snižování stavu pracovních sil. Vzpomeňme si, jak Ganswindt obrátil naruby divizi Information & Communication Network s ročním obratem 8,9 miliardy dolarů. Snížil počty zaměstnanců téměř o 40 procent neboli o dvacet tisíc lidí a náklady zredukoval o 4,4 miliardy dolarů. Výrobu přesunul do Brazílie a do Číny. Ze ztráty téměř 865 milionů dolarů ve fiskálním roce, jenž končil 30. září 2002, se divize ICN opět dostala do zisku, který v posledním čtvrtletí dosáhl 64 milionů dolarů.
Navzdory určitému zlepšení se v Siemensu stále poukazuje na průměrnost zisků. Ganswindt a ostatní mladí manažeři jsou na kritiku citliví. “Nemůžete modernizovat, jestliže nemáte peníze na investice,” upozorňuje Ganswindt.
Nastupující manažeři budou i nadále usilovat o to, aby se firma s převahou inženýrů více zaměřila na potřeby zákazníků. Budou chtít udržet zahájenou globální strategii, a to nejen investováním v Asii a na americkém kontinentu, ale také importem zahraničních přístupů k práci v samotném Mnichově.
Možnost, že by se ze Siemensu stalo něco jiného než německá společnost, je velmi nepravděpodobná. “Nový generální ředitel bude znamenat změnu, ale neočekávám, že by nastal radikální odklon od současné filozofie a strategie,” uvádí Roland Pitz, analytik mnichovské HVB Group. Zaznívají obavy, že někteří ředitelé firmy pojedou dál v německých kolejích. Dozorčí rada by proto mohla jmenovat některého méně výrazného kandidáta, jako je například Kurt-Ludwig Gutberlet, šéf prosperujícího společného podniku na výrobu domácích spotřebičů BSH (Bosch-Siemens Hausgeräte), založeného s firmou Robert Bosch. Může to být nakonec člověk, který není nejsilnější, ale mezi šedovlasými manažery získá největší konsenzus,” uvádí zdroj blízký Siemensu. Přesto je evidentní, že u Siemensu jsou šediny vidět čím dál méně.
Kdo zvítězí? Žhaví kandidáti na místo Heinricha von Pierera.
- KLAUS KLEINFELD, 46 - Člen výkonného výboru. Současný favorit, má za sebou úspěšnou transformaci americké pobočky, ale musí se osvědčit i v Mnichově.
- JOHANNES FELDMAYER, 47 - Člen výkonného výboru. Jeho kariéra v oblasti financí a účetnictví ho znevýhodňuje ve firmě, jež je tradičně ovládána techniky - inženýry.
- THOMAS GANSWINDT, 43 - Šéf divize pro výrobu telekomunikačních zařízení. Sklidil uznání za úspěchy při tvrdé restrukturalizaci, ale nadělal si nepřátele ve vlastní firmě
Pramen: J. P. Morgan Chase & Co., BusinessWeek
Generální ředitelé Mladá krev na vzestupu
Evropané dříve vzhlíželi s obdivem na mladé americké generální ředitele. Ty doby jsou pryč. Proměny Siemensu jsou typické pro současný evropský trend. Generálnímu řediteli Deutsche Telekomu, Kai-Uwe Rickemu, je pouhých dvaačtyřicet let. Šéfovi francouzského Telecomu, Thierrymu Bretonovi, je devětačtyřicet, stejně jako Henrimu de Castriesovi, řediteli francouzského pojišťovacího a finančního gigantu AXA. A osmnáctého února jmenoval DaimlerChrysler třiačtyřicetiletého Wolfganga Bernharda do čela svého závodu Mercedes-Benz. “Všude, kam se podíváte, chtějí novou krev, rozmanitost a změnu,” prohlašuje Sophie L'Héliasová, pařížská aktivistka za práva akcionářů.
L'Héliasová a ostatní institucionální akcionáři si často takovéto změny vynucují. Před dvěma lety si vymohli odstoupení ředitele Credit Suisse, Lukase Mühlemanna, a vzpoura ve společnosti Zurich Financial Services sehrála ve stejném roce klíčovou roli při odstoupení Rolfa Huppiho.
Otázkou zůstává, jak dlouho nechají zástupci akcionářů tuto mladou krev vládnout. “To je již druhá generační obměna, jakou jsem zažila,“ sdělila Brigitte Lemercierová, ředitelka pařížské pobočky personální firmy Russell Reynolds Associates. “K obnově dochází každých patnáct let.” Kolem roku 2020 by tedy evropské firmy měly opět pomýšlet na další výměnu generací. Pokud ovšem investoři nebudou požadovat, aby noví šéfové nastoupili dříve.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad Zuzana Suchá, www.langpal.com
