Souhlasíte, aby bylo poslancům zákonem zakázáno změnit během volebního období stranickou příslušnost?
- Ano 56,8 %
- Ne 27,9 %
- Je mi to jedno 15,3 %
„Dámy a pánové, byli jste zvoleni za určitou stranu a její pravidla byste měli respektovat. Pokud se přestanete ztotožňovat s jejím programem, měli byste z poslanecké funkce odstoupit.“ Takovýto vzkaz poslala českým poslancům většina respondentů Manažerského barometru. „Volím přeci politickou stranu a chci, aby její síla byla zajištěna bez ohledu na vůli jednotlivého poslance,“ upřesnil svůj postoj jeden z účastníků pravidelné ankety týdeníku EURO a jiný přidal i aspekt morální: „Jednoznačně s tím souhlasím. Je to velký nešvar a podvod na voličích, když poslanec zvolený za jednu stranu přeběhne ve volebním období k jiné straně. Považuji to za nemorální a nečestné. Že se to u nás děje, vypovídá o nevalné úrovni našich politiků a politické kultury. Proto by to mělo být zakázáno.“ Další z manažerů byl dokonce velmi konkrétní: „Ano, snad by tím skončili političtí turisté a'la pan Pilip a jemu podobní.“
Jiní ředitelé však na problém nahlédli z odlišného úhlu a preferovali osobní svobodu a právo poslance hlasovat na základě vlastního vědomí a svědomí: „Pod vlivem současného dění bych vám nejraději odpověděl ad 3, je mi to úplně jedno. To však vzhledem ke svému vnitřnímu přesvědčení udělat nemohu, protože člověk se nesmí nechat ovlivnit dílčími nedostatky, ale měl by vždy problém posuzovat systémově a z nadhledu. Proto odpovídám ad 2, tedy NE. Neumím si představit, jak by se takový zákaz srovnal s demokratickým chováním a s právem občana svobodně se rozhodnout. Jsem názoru, že by to spíše směřovalo do praxe autoritativních systémů, a to snad nechceme. Politická kultura je věcí dlouhodobého vývoje a v této souvislosti je patnáct let strašně krátký časový úsek na změnu chování člověka a nastavení tabu. Jsem optimistou, a proto si myslím, že jednou dojde k pozitivnímu zvratu v jednání našich poslanců, a to ať již samotnou změnou jejich vnitřního vědomí nebo s přispěním voličů.“ Podobné mínění obhajuje i další ze zastánců druhé varianty: „Každý poslanec má právo hlasovat dle svého vlastního vědomí a svědomí. Pluralita názorů a možnost vlastní názor svobodně vyjádřit jsou základními stavebními kameny demokracie. To, že poslanci mohou svobodně hlasovat, však na druhou stranu znamená, že mohou i přejít ke konkurenční politické straně. Chápu politické strany, že se jim nelíbí, aby investovaly do volební kampaně (a tím do konkrétních poslanců) desítky milionů korun, a poslanci pak nemusí svoji vděčnost prokazovat hlasováním na základě přání předsedů (nebo předsednictev) politických stran. Pokud by mělo být zákonem zakázáno změnit během volebního období stranickou příslušnost, z principu by mělo být přikázáno, že poslanec musí hlasovat dle not schválených svým předsedou (nedávná minulost ukázala, že stranická příslušnost není důležitá, důležité je, s kým poslanec hlasuje). Pak by ale stačilo, kdyby se sešli předsedové parlamentních stran, a každý by měl tolik hlasů, kolik jich získala jeho politická strana ve volbách. To by však bylo úplně zbytečné mít vůbec nějaké poslance a parlament…“ Jiní manažeři zvolili NE z trochu jiného důvodu: „Nesouhlasím. Souhlasil bych pouze za předpokladu, že by politickým stranám bylo stejným zákonem zakázáno v průběhu volebního období porušovat či měnit jejich volební program vyhlášený před volbami.“
Někteří z ředitelů nalezli na tento politický nešvar lék: „Poslanec může hlasovat proti své straně i bez toho, aby změnil stranickou příslušnost. Jediným řešením opakující se patové situace v našem Parlamentu je změna volebního systému. Současný systém, ve kterém vítězná strana nemá šanci uskutečnit svůj volební program, voliče silně demotivuje a pokud se v dohledné době nezmění, povede k trvalému nezájmu většiny obyvatel o politiku. Politickou scénu budou i nadále ovládat malé strany, které sice nemohou nic prosadit, ale mohou cokoli zablokovat. Výsledkem je stojatý, zapáchající politický rybníček, ve kterém se daří pouze těm, kteří preferují lov v kalných vodách.“
Našli se i respondenti, kteří již na chování svých zástupců v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky rezignovali. Jeden názor za všechny podobně smýšlející: „Na základě chování poslanců soudím, že je to jedno i jim. Když jim někdo zaplatí, udělají cokoliv. Nakonec, vždyť to někteří dokazují stále. Panu Kalouskovi a všem jeho černokněžníkům vadila komunistická minulost pana Teličky, ale pan Přibyl se svou minulostí byl pro pana Kalouska a jeho nohsledy absolutně přijatelný. Byznys je byznys.“
Odpovídalo celkem 111 manažerů.
