Penzijní připojištění
Hned na dvou frontách se bude v nejbližších dnech bojovat o osud penzijního připojištění v České republice. První je řešení osudu klientů vyšetřovaného fondu Garance. Druhou projednávání novely zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem ve sněmovně.
V prvním případě jde o důvěru v produkt, který u nás zatím kvůli své konstrukci a zprofanování názvu fond i soukromých institucí vůbec nemá na růžích ustláno. Ve druhém o změnu oné konstrukce. Objevují se přitom i takové spekulace, že časová souvislost mezi děním na obou liniích není náhodná.
Policie a obvinění
Medializace případu Garance - Vzájemného PF pro Čechy, Moravu a Slezsko začala předminulý týden. Nejprve Asociace penzijních fondů upozornila, že jeho hospodaření není v pořádku. Poté ministerstvo financí oznámilo, že fondu odebírá licenci a rozhodlo o jmenování likvidátora. Důvodem byly závěry z kontroly ministerstva, ze kterých vyplynulo, že fond porušoval povinnosti stanovené zákonem o penzijním připojištění, oznámila ČTK. Od té doby se ale o chystaném osudu fondu a jeho klientů nic bližšího neví. Samotné ministerstvo financí připouští několik možností řešení situace. Od jednorázového vyrovnání se fondu s klienty či výplaty odbytného až po jejich převedení d o jiného penzijního fondu. K jaké variantě se přiklánějí ministerští úředníci, však známo není. Podle tiskové mluvčí resortu Jany Vargové totiž zatím nehodlá tento úřad podávat ohledně Garance žádné další informace. Důvodem je skutečnost, že záležitost šetří policie.
Policisté již obeslali klienty fondu a předvolali je ke svědectví. V dopise uvádějí, že vyšetřování začalo na základě podnětu ministerstva financí a členům představenstva byla sdělena obvinění pro trestné činy „porušování povinnosti při s právě cizího majetku a „porušování závazných pravidel hospodářského styku. K čemu vlastně u Garance došlo, se však zatím neví. Jde o fond se zhruba pěti a půl tisíci klienty, podle ČTK na konci předminulého roku vlastněný firma mi Medapa Praha, Kryma Krasice a Renesance Praha. To se však mohlo změnit. Penzijní fondy jsou neveřejnými akciovými společnostmi, takže jejich vlastníci nejsou uváděni ani v obchodním rejstříku, ani v hlášení Střediska cenných papírů. Podle různých neověřených a neověřitelných informací, potulujících se po trhu, v Garanci chybí třicet až čtyřicet milionů korun. Hovoří se přitom o špatném zainvestování. Komise pro cenné papíry, která má nad penzijními fondy omezený dohled v rámci jejich operací s cennými papíry, žádné šetření ve fondu neprováděla. Podle tiskové mluvčí Šárky Samkové by to v tomto případě neodpovídalo jejím pravomocím.
Pro další vývoj penzijního připojištění v České republice je nyní zásadní otázka, jak dopadnou klienti fondu, který jim měl zajistit dostatek peněz na důchodový věk. Pokud o své peníze, nebo jejich část přijdou, poškodí nepochybně důvěru v celý sektor, jenž má přitom podle představ bývalého i nynějšího vedení ministerstva práce a sociálních věcí doplňovat stávající či reformovaný penzijní systém. Důvodová zpráva k jedné z dřívějších novelizací zákonné úpravy penzijního systému v České republice, předkládané ministerstvem za šéfování Jindřicha Vodičky, výslovně počítala s připojištěním většiny občanů. Dokonce počítala s tím, že sehrají důležitou roli při dorovnání klesající re lace mezi penzemi a původními platy důchodců na úroveň z počátku devadesátých let. I přes tuto oficiální úlohu, která byla penzijním fondům přidělena, neexistuje u připojištění žádná státní garance. Státní rozpočet tak nemá důvod amožná ani právo ztráty klientů jakkoliv dorovnat.
Větší hráči na trhu a Asociace penzijních fondů proto hledají cestu, jak poškozeným nějak pomoci. Některé penzijní fondy by je byly ochotny přijmout pod svá křídla. Nešlo by přitom o nijak extra výhodnou operaci, neboť nových klientů by jim ne přibylo nijak výrazně. Transakce je však v tuto chvíli téměř neproveditelná. Fondy nemohu přijmout klienty bez peněz a ty podle všeho chybí. Kdyby jejich účty dorovnaly, poškodili by, byť minimálně, zase stávající klienty své. A to samozře jmě principiálně nelze.
Hlásil to i depozitář
Mezi fondy se proto objevila ještě jedna pozoruhodná myšlenka. Ať díru, pokud opravdu existuje, zalepí depozitář, který měl nad hospodařením fondu dohlížet. Depozitář, kterým byla v tomto případě Investiční a Poštovní banka, má totiž nejen spra vovat účty fondu, nýbrž i sledovat jeho počínání a v případě problémů či pochybností na něj upozornit dozor. Je pozoruhodné, že v případě vytunelovaných investičních a podílových fondů, kde je pozice depozitáře obdobná, zatím nikdo za výkon této funkce k odpovědnosti volán nebyl. Ale v tomto případě se však zdá, že by střela mířící na IPB mohla zasáhnout neoprávněně. Tisková mluvčí banky Barbora Tachecí v závěru minulého týdne vystavila státnímu dozoru nehezké vysvědče ní, když pro týdeník EURO prohlásila, že „depozitář ministerstvo na problémy penzijního fondu Garance včas upozorňoval .
Situace se tak dostává do slepé uličky. Pokud ve fondu skutečně chybí podstatné množství peněz a nenajde se nové řešení situace, klienti o ně prostě přijdou. A Garance se tak může stát Futurem Aurem českého penzijního připojištění. Případ může zdiskreditovat celý sektor a asociace penzijních fondů nemůže mnoho činit. V připojištění neexistuje ani něco jako garanční fond a vklady nejsou nijak pojištěny. Před časem se přitom objevila myšlenka, jak problém řešit. Kdysi se tot iž měl z části neprivatizovaných akcií privatizovaných podniků vytvořit zárodek penzijního fondu pro povinné spoření. Když idea povinného pojištění dočasně padla, objevily se názory, že by tytéž akcie mohly posloužit jako základ garančního fondu pro penzijní připojištění, když mu stát dává takovou důležitost. Žádnému z politiků ale tato idea zřejmě nepřipadala dost mediálně či jinak zajímavá na to, aby ji prosadil.
Před bitvou ve sněmovně
Osud zdánlivě nevýznamného penzijního fondu tak může nakonec svými mediálními dopady ovlivnit důvěru v penzijní připojištění jako celek. Je snad až příznačné, že se jeho případ objevuje právě ve chvíli, kdy má Poslanecká sněmovna projednávat vládní novelu zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem. V souvislosti s tím se objevuje mezi fondy spekulace, která sice není nijak zvlášť podložená a zní hodně brutálně, ovšem svojí podstatou stojí za pozornost.
Vládou navržená novela totiž současnou pozici systému fondů, jehož konstrukce nijak zvlášť nenahrává vytváření dlouhodobých úspor na stáří, vylepšuje jen minimálně. Asociace proto připravila vlastní variantu, kterou dostala do sněmovny jako poslanecký n ávrh. Na jednání rozpočtového výboru ji přednesl Vladimír Doležal z ODS. Kdyby se ji podařilo prosadit, získaly by stávající fondy mnohem lepší pozici než doposud. Ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla a odborářská lobby však cht ějí časem prosadit zřízení zaměstnavatelských penzijních fondů a řadu potenciálních výhod přihrát jen jim. Kdyby se nyní ukázalo, že stávající komerční fondy nejsou spolehlivé, lépe by se přicházelo s myšlenkou, že zaměstnavatelé se budou chova t seriózněji, neboť jde o jejich peníze a jejich zaměstnance. A aby se obavy rozptýlily úplně, neboť ze zahraničí je znám případ vykradeného Maxwellova zaměstnavatelského fondu, dohlíželi by na všechno odboráři.
Boj koncepcí
Situace v penzijním připojištění není nijak růžová především ze dvou důvodů. Za prvé zákon umožňuje neomezeně krátké pojištění. To starším lidem, splňujícím podmínku spodní věkové hranice pro čerpání dávek, umožňuje používat fondy spíše jako nástroj ke krátkodobému spoření. Za druhé, a to je větší problém, státní příspěvek je konstruován tak, že s výší připoj ištění klesá a opravdu výhodný je jen pro minimální vklady. Vše bylo totiž vytvořeno před více než čtyřmi lety a tehdy platily stokoruny více než dnes. Vláda tak nakonec přece jen vyšla fondům vstříc. Na poslední chvíli navrhla sněmovně změnu k onstrukce státního příspěvku.
Zatímco dnes je podpora první dva roky spoření o čtvrtinu vyšší než v dalších letech, podle vládního návrhu by měla být jeho úroveň stejná po celou dobu ukládání peněz do penzijního fondu, a to na úrovni právě oné dnešní o čtvrtinu z výšené dotace prvních dvou let. Účastník připojištění má tak získávat od 30 do 50 procent k vložené částce. Problém nevýhodnosti velkých úložek ale kabinet neodstranil. Příspěvek má být i nadále konstruován jako degresivní s tím, že od úložky pět set a více korun již nebude konstruován jako procentní, nýbrž dán pevnou částkou. Díky tomu zhodnocení touto dotací od 500 korun výše již není zajímavé, neboť na ni občan dostává v absolutní hodnotě stejný příspěvek jako na pětistovku.
Nelibost vyvolala i realizace snahy posílit dlouhodobý charakter připojištění. Vláda totiž přišla se zavedením dnes neexistující spodní hranice pro takzvanou pojistnou dobu, po níž teprve může klient penzijního fondu začít pobírat dávky z přip ojištění. Problém je v jisté chaotičnosti návrhu a v rozporech v něm obsažených. Ačkoliv navržená novela tuto dobu stanoví na tři až pět let, následující ustanovení použití dolní hranice znemožňují. Podle nich totiž má být pojistná doba pr o starobní penzi pět až deset, pro výsluhovou patnáct a pro invalidní pět let. Za této situace se asociace dohodla na vlastním návrhu, za nějž nyní bojuje a který by měl namísto odstranění nepřesností a dílčích nevýhod rovnou změnit celý c harakter připojištění.
Jde o daňové úlevy
Pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona, který se z iniciativy penzijních fondů objevil ve sněmovně, směřuje k zákonu o penzijním připojištění se státním příspěvkem a také k zákonu ČNR o daních z příjmů. V první řadě navrhuje odstranit omezení možnosti zaměstnavatelů přispívat na penzijní připojištění zaměstnanců pouze ze zisku po zdanění, jak je tomu doposud. Asociace žádá tuto formulaci: „Za účastníka může s jeho souhlasem platit penzijnímu fondu př íspěvek nebo jeho část třetí osoba; účastník je povinen tuto skutečnost předem písemně oznámit penzijnímu fondu. Podle předchozí věty může platit příspěvek nebo jeho část též zaměstnavatel za své zaměstnance, kteří jsou účastníky podle tohoto zákona. Podle první věty mohou rovněž zaměstnavatelé tvořící fond kulturních a sociálních potřeb hradit z tohoto fondu příspěvek nebo jeho část, též zaměstnavatel za své zaměstnance, kteří jsou účastníky podle tohoto zákona. Smysl této zdánlivě detailní úpravy spočívá v tom, aby mohly svým zaměstnancům přispívat i neziskové organizace.
V návrhu zákona o daních z příjmů se potom navrhuje nová úprava daní u klienta. Při placení příspěvků na penzijní připojištění do pěti set korun měsíčně by úprava zůstala stejná jako doposud. To znamená, příspěvek by klient hradil z příjmu po zdanění, neboť je zvýhodněn státním příspěvkem. V případě platby nad pět set korun by měl mít klient možnost do výše dvanácti tisíc korun ročně odečíst od základu daně z příjmu fyzických osob částku převyšující pět set korun.
U zaměstnavatele se navrhuje umožnit odečíst od základu daně „příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění poukázaný na účet jeho zaměstnance u penzijního fondu, maximálně však do výše pěti procent vyměřovacího základu zaměstnance na sociální a zdravotní pojištění . V odůvodnění návrhu se praví, že má odstranit dvojí zdanění, které nyní existuj e v rozporu s principem, že jeden příjem by měl být daněn pouze jednou. Příspěvek jej totiž možné platit jen z čistého zisku zaměstnavatele a poté je zdaněn zaměstnanci jako jeho příjem. Odůvodnění také zahrnuje odhad dopadu na příjmy státního rozpočtu. Ten by neměl překročit jednu miliardu korun.
