Pokud si někdo po suchém pátečním večeru myslel, že do Ostravy se vrací léto, v sobotu odpoledne jej optimismus přešel. Pršet přestalo až chvíli před půlnoci a byl to jeden z největších zážitků sobotních Colours of Ostrava.
Večerní program třetího dne festivalu odpálili domácí Monkey Business. Už z dálky bylo jasné, že kdo nepřišel dřív, před pódium se nedostane. Tisícovky promočených lidí se potřebovaly zahřát tancem a do téhle chvíle příliš možností neměly. Diskotéka gradující s popěvkem hitu „Saturday night is over“ připomněla první ročníky Colours of Ostrava, kdy ještě nebyly peníze na zahraniční hvězdy a návštěvníci se museli spokojit s domácími headlinery.
Úkryt před podzimním počasím nabídla Electronic Stage ve stanu, kde chvíli před desátou načal svůj houpavý set Victor Ferreira aka Sun Glitters. Autorské vystoupení plné lehce zapamatovatelných melodií, rovných beatů a skromných elektronických lupanců přesně splnilo požadavky na chytrou taneční párty. Komu déšť kazil náladu, tady nabral energii.
A nakopávací byl i stadiónový set jednočlenného projektu Boys Noize. Skrývá se za ním Alexander Ridha z Hamburgu, který se do Ostravy přesunul z německého festivalu Melt!, kde prý jeho muzika den předtím málem rozhýbala rezavějící korečková rýpadla. Skvěle nazvučené techhouseové šílenství doplněné o mosntrózní světelnou, kouřovou a vizuální show aspiruje na nejhlasitější koncert v historii Colours.
Na pódiu jakoby se prali kluboví Kraftwerk s mainstreamovým Bennym Benassim, čehož se zřejmě zalekly i mraky, protože během Ridhova setu přestalo pršet. Konečně! Když ale stále víc zabředával do hitparádových vychytávek jako třeba narůžovělých tónů klavíru či líbivého ženského vokálu, bylo načase poděkovat za rozehnání mraků a odejít jinam.
Čtěte předchozí díl zápisníku:
Zápisník z Ostravy: Sejdeme se u langošů
Rozdílnou tvář současné taneční muziky nabídl projekt Throwing Snow, který servíroval breakbeatové rytmy kořeněné elektronickými zlepšováky. To tříčlenná skupina Jana Blomqvista z Berlína přišla přesně s tím, co se od nich čekalo. V tom nejlepším slova smyslu - teskné Blomqvistovy vokály položené na současném německém soundu kombinujícím abstrakci a to nejlepší z houseu a techna.
Nadšení z prvních patnácti minut ovšem postupně zchladila setrvačnost a kolovrátkovitost koncertu. Každá nová skladba byla k nerozeznání od té předchozí, jediné, čeho se člověk mohl chytit, byla taneční platforma písniček. Možná kdyby se Blomqvist za laptopem a jeho dva doprovodní hudebníci občas pustili do experimentů a nedrželi se pouze zajeté mantry, která rozhodně neurazí, ale po půlhodině už zní vyčpěle, neodešel bych.
V tanečním stanu se mezitím připravoval Darren Cunningham aka Actress, vyslanec britské stáje Ninja Tune. A tohle vystoupení bylo především o skvělé projekci z dílny kolektivu Lunchmeat. Introvertní Darren, který se stále díval pod stůl a na svůj monitor, stál za síťovinou, na níž prorůstala jeho tvář a barevné obrazce. Bublající muzika s množstvím náladových experimentálních odboček bavila, ale mohla zaznít mnohem dřív než o půl druhé ráno.
Na hlavní scéně mezitím třetí den Colours of Ostrava uzavírala legenda downtempové muziky Thievery Corporation. Jejich dřevní taneční show si vyzobala to nejlepší z přelomu tisíciletí a připomněla éru, kdy pořadatelé Colours stavěli dramaturgii na jménech jako Trans-Global Underground či Zion Train.
O Colours of Ostrava dále čtěte:
Rone: Stále nemůžu uvěřit, že si mě Jarre vybral
Nathan Fake: Na Colours přijedu v dobré kondici