Policie přepadávaným firmám mnoho nepomůže
Lupiči si chodí k čerpacím stanicím jak do bankomatu. Vytáhnou pistoli, seberou pár tisícovek a zmizí beze stopy. Alespoň tak to vidí policie. Přepadení bank a pošt rovněž přibývá a objasněnost těchto vážných trestných činů je objektivně vzato hanebná. Není divu, že počet přepadení narůstá.
Lidé si už pomalu zvykli, že když přijdou ohlásit vykradené auto, chalupu či byt vybílený během dovolené, policisté se pomalu ani neobtěžují psát protokol. Nebožákovi okradenému na ulici o mobilní telefon alespoň poradí adresu bazaru, kde si může svůj majetek za pár stovek koupit zpět. Na namířenou pistoli a brutalitu si však člověk zvyká mnohem hůře.
Policie je v tomto případě jistě prvním a nepochybně správným terčem kritiky. Jenže kdo někdy zavítal na běžnou obvodní policejní služebnu, ani se laxnosti strážců zákona příliš nediví. Je to jako byste se nechali přenést strojem času o dvacet let zpátky. V mizerné kanceláři na oprýskaném nábytku stojí psací stroj Consul. Když je policista osvícený, možná sehnal někde počítač. Třeba drobet zánovní PC 286, zcela funkční model s operačním systémem DOS a starou dobrou šestsetdvojkou, v níž lze sepsat protokol raz dva. Když mu navrhnete, že by vám mohl poslat mail s informacemi, jak vaše kauza vypadá, zeptá se, co je to ten mail. S úsměvem, protože doma si na internetu hrají jeho děti. V práci však nic takového k dispozici nemá. Když takto svého policistu pobavíte, tak vám možná bude vyprávět historku, jak v případě vyšetřování jistého podvodu potřeboval zavolat na české velvyslanectví v jednom středoasijském státě. Nejdříve bylo nutné sepsat žádost o povolení meziměstského hovoru. Když to příslušný krajský náčelník písemně schválil, mohl se obrátit na policejní ústřednu, aby ho spojila. Spojovatelka byla hodná, protože, když to na druhém konci nikdo nebral, nenutila ho psát novou žádost, ale řekla mu, že to budou zkoušet. A když se podaří navázat spojení a on bude zrovna v kanceláři, tak se mu podaří promluvit s tím, s kým hovořit potřebuje. Na připomínku, že nemusí volat přes ústřednu, protože má mobil, uslyšíte povzdechnutí: “ Jo, jenže vlastní.“
Rozpočet ministerstva vnitra přitom dosahuje 45 miliard korun ročně a za poslední tři roky narostl bezmála o třetinu. Přibývá policistů, nakupují se nové a dražší automobily, ale na každodenní nezbytnou práci není peněz nazbyt. V příštím roce se mají zvýšit platy policistů o šest tisíc měsíčně. Ale kdy dostanou počítač a telefon k dispozici, aby mohli fungovat jako v jednadvacátém století, efektivně a možná i v menším počtu, neví ani pánbůh, natož veřejností přeoblíbený ministr Stanislav Gross. Kvalita řízení policie není zřejmě na dostatečné výši a nárazové akce typu Kryštof nic neřeší. Ať už jde o silniční piráty, drobnou pouliční kriminalitu, natož vážné zločiny typu ozbrojených přepadení. Banky, pošty a pumpy nepřepadávají amatéři. Jestliže proti nim stojí amatérsky řízená policie, mají o spokojený důchod postaráno.
A tak obchodníci i bankéři investují ročně miliardy do bezpečnostní techniky a zaměstnávají stovky a tisíce lidí z bezpečnostních agentur. Má to svůj efekt. Například poště se v boji s lupiči poměrně daří a také banky hledají a nacházejí nové metody a techniky, jak snížit šanci na tučnou kořist. Jenže když manažer sítě čerpacích stanic ohlásí, že se vybavují pumpy připojením k pultům centrální ochrany u vybraných bezpečnostních agentur, málokoho nenapadne, proč nejsou napojeni přímo na policii. Vždyť přece platí daně a zajištění bezpečnosti je zcela nepochybně jednou ze základních veřejných služeb, které má financovat stát. Jenže efekt činnosti státu je zde hodně podobný jako v mnoha dalších případech.
A tak bude ještě hodně dlouho pokračovat běžný život, kdy manažer, který zaplatí pravidelnou fakturu za bezpečnostní agenturu, sedne do auta, a když ho cestou nezabije nějaký opilý řidič, dojede pro syna, který nemůže z fotbalového tréninku domů chodit sám, protože to není bezpečné. Spolu navštíví babičku v nemocnici, kde pan primář už dlouho nedostal obálku a z toho zdravotního pojištění se už opravdu nedá žít. Dnes půjde brzy spát a bude docela spokojený. Už po šesti měsících dosáhl zápisu kupní smlouvy na svůj dům do katastru nemovitostí. Ráno musí promluvit s právníky, proč není Franta ještě po čtyřech měsících od zvolení do představenstva zapsán v obchodním rejstříku. Hlavně nesmí zapomenout poslat peníze na životní pojistku, penzijní připojištění a do podílového fondu. Ví totiž už dávno, že státní penze, na kterou měsíčně přispívá zhruba třiceti tisíci, nebude stačit ani na vodné a stočné.
Zato neví, že zítra přijde do firmy fungl nová finanční policie. Ozbrojená a v kuklách. Někdo udal, že kšeftují s nezdaněným lihem a vůbec jsou nějak divní. Jeden z policistů přitom omylem postřelí jeho sekretářku. Je to totiž bývalý celník, který drží pistoli v ruce podruhé v životě. Jenže pořádek musí být. Stát potřebuje daně, aby mohl poskytovat kvalitní veřejné služby, které jsou čím dál tím dražší.
