Ministerstvo financí pátrá po zodopovědnosti auditora
Ministerstvo financí se rozhodlo, že prozkoumá, zda-li existuje možnost popohnat auditora v kauze Investiční a Poštovní banky (IPB) k zodpovědnosti. Jde o společnost Ernst & Young Audit, kterou za závažné porušení povinností při auditu v IPB pokutovala Komora auditorů České republiky (EURO 22/2003). V souvislosti s výší pokuty (750 tisíc, v horní polovině možné sazby) a okolnostmi jejího udělení vyvstala otázka možné náhrady škody, ke které auditor mohl přispět. Pád IPB totiž přišel český stát na mnoho miliard korun. „Předali jsme věc našim právníkům, kteří situaci vyhodnocují a zjišťují, zda je možné se náhrady škody domáhat,“ sdělil na dotaz týdeníku EURO mluvčí ministerstva financí Jaroslav Dědič.
Jako stín.
Odpovědnost auditorů se nese v obecné rovině a zákon ji zakotvuje poměrně vágně. „Auditor odpovídá za škodu, která byla způsobena v souvislosti s poskytováním auditorských služeb,“ cituje zákon právník Petr Kotáb. Takové odpovědnosti se však auditor může zprostit v případě, že prokáže, že ani při vynaložení veškerého úsilí nešlo škodě zabránit. „Tuto obranu by bylo možné vyvrátit analýzou auditorských směrnic s poukazem na to, jaký je předepsaný standard auditorského úsilí, a která konkrétní ustanovení směrnic auditor porušil,“ doplňuje Kotáb. Běžně je však důkazní břemeno na straně domnělého poškozeného. Je na něm, aby prokázal, že byla způsobena škoda, došlo k porušení povinnosti a mezi těmito dvěma skutečnostmi je příčinná souvislost. „V tomto konkrétním případě by se nejspíše poměrně složitě hledala přímá příčinná souvislost mezi škodou, která vznikla státu například z titulu vydaných záruk, a pochybením auditora,“ uvažuje Kotáb. Poukazuje však na fakt, že není veřejně známo, jakou povinnost a v jakém rozsahu auditor porušil. Uvedená povinnost prokazování souvislosti mezi protiprávním jednáním a vznikem škody prý v našich podmínkách vede k tomu, že žaloby o náhradu škody proti poskytovatelům profesionálních služeb - jako jsou například auditoři - jsou poměrně málo frekventované a jen zřídka úspěšné. Je však v zájmu státu, aby využil veškerého úsilí a škody se domáhal. „Nález komory auditorů naznačuje, že k příčinnému zavinění došlo a že pro jeho prokázání existují jasné dokumenty. Na druhou stranu se zdá, že vymáhání škody by mohlo otevřít řadu nových otázek, z nichž mnohé mají politický podtext, a proto pravděpodobnost žaloby nebo vymáhání škody ze strany státní je nízká,“ řekl počátkem června týdeníku EURO nejmenovaný partner velké auditorské firmy. Současné rozhodnutí ministerstva financí věc prozkoumat sice zdaleka neznamená, že budou podniknuty konkrétní kroky, ale ukazuje minimálně na snahu získat více informací.
Nomura pozoruje.
Kromě státu však existují i další subjekty, kterým v souvislosti s pádem IPB vznikla škoda a mohou tvrdit, že k ní přispěl svým pochybením i auditor. Jsou to akcionáři. „Ve Spojených státech jsou takovéto žaloby již osvědčené,“ tvrdí Kotáb. Týdeník EURO se obrátil na zástupce banky Nomura, která byla prostřednictvím své dcery hlavním akcionářem IPB. „Uvedené informace Nomura bere na vědomí a nyní zaujímá neutrální postoj. Na otázku, zda se bude domáhat náhrady škody, není v současné době odpověď,“ uvedl její mediální zástupce Jiří Hrabovský. V úvahu by mohl připadat i některý z minoritních akcionářů, či dotčený věřitel. Akcie IPB nakonec ztratily veškerou hodnotu a akcionáři mohou argumentovat, že tento vývoj by nenastal, kdyby auditor včas a řádně splnil své povinnosti. Opět by však museli přinést na stůl konkrétní důkazy, které by soud přesvědčily. Jedním z nich by mohl být i uvedený utajovaný nález komory auditorů, na jehož základě byl Ernst & Young pokutován. „Žalující strana by jej mohla označit jako důkaz a poté by si jej soud od komory mohl vyžádat,“ říká Kotáb.
