Kdysi to byla jen obrovská skládka. Když v Medellínu vrcholila pouliční válka se zdejším drogovým kartelem, po ránu policisté na kopci ve čtvrti Moravia často jen posbírali novou várku pohozených mrtvol. Spočítali těla pro statistiku, ale s vyšetřováním se už nikdo neobtěžoval. Přímo na skládce živořily stovky bezdomovců.
Dnes pokrývají tento kopec zahrady s více než 50 tisíci květinami a na vrchu stojí moderní skleník. Rekultivovaná halda je jedním z mnoha svérázných symbolů téměř zázračné proměny Medellínu. Ještě v devadesátých letech vykazoval nejvyšší počet vražd na světě, dnes se pyšní titulem nejinovativnějšího města planety.
Prestižní označení získal v roce 2013 v konkurenci dvou stovek globálních metropolí včetně New Yorku a Tel Avivu. Od té chvíle vypukla euforie medellínského patriotismu a často kuriózních výstřelků v rozvoji města.
Do kopce na eskalátoru
Uprostřed dřív nechvalně proslulé čtvrti Comuna 13, kde válčila armáda s levicovými guerillami, město postavilo přímo na ulici šest na sebe navazujících eskalátorů. Babičky z chatrných domů na kopcovité periferii města tak nemusejí chodit do příkrého svahu po svých. Jde údajně o jediné eskalátory na světě přímo pod otevřeným nebem. Jisté medellínské nákupní centrum postupovalo opačně - přímo mezi obchody vytvořili pracovníci umělý park i s trávníkem, aby si zákazníci unavení nákupy mohli odpočinout „v přírodě“.
O Kolumbii dále čtěte:
Občanskou válku vystřídala chuť utrácet. Kolumbie čeká na investice
Hlavní pýchou Medellínu je ovšem dokonalý systém veřejné dopravy. Kombinuje moderní metro, autobusy, tramvaje, a dokonce pět lanovek. Pasažér může projet třímilionové město naskrz za slabou půlhodinu na jedinou přestupní jízdenku.
Nejnovějším rozšířením integrované dopravy je od února spuštěná kilometrová lanovka Miraflores postavená za 118 miliard pesos (asi 825 milionů korun). „Jste příklad pro celý národ,“ lichotila Medellínským při slavnostním otevření lanovky kolumbijská ministryně dopravy Ángela María Orozcová.
Dala tak zároveň na dálku spolknout další hořkou pilulku obyvatelům 400 kilometrů vzdáleného hlavního města Bogoty. Ti na současný rozkvět rivala žárlí, nejvíc právě na bezproblémovou a ekologickou veřejnou dopravu. Bogota totiž čeká na věčně slibované metro marně už desítky let a v současnosti je plánováno jeho otevření nejdřív na rok 2024. Osmimilionová metropole tak trpí beznadějnými automobilovými zácpami.
Klasická rivalita, která panuje mezi prvním a druhým městem snad ve všech zemích světa, tak funguje v Kolumbii naruby. Obyvatelé Bogoty přezdívaní Rolos teď mluví o „nafoukaných Paisas“ z menšího Medellínu.
Prohlédněte si výkladní skříň Kolumbie:
Gangster musel zavřít muzeum
Město, jemuž se v devadesátých letech vyhýbali turisté obloukem, teď slaví také turistický boom. „Do Medellínu přijelo v posledních dvou letech 1,4 milionu turistů, a letos očekáváme dokonce 2,5 milionu návštěvníků,“ uvedla Juliana Cardona Quirósová z medellínské radnice.
Kdysi důvěryhodný nástroj přímé demokracie se proměnil v bič na příčetné politiky, kteří nadřazují rozum emocím. Čtěte více v eseji:
O umění referenda
Hodně turistů míří do Medellínu paradoxně právě kvůli krvavé historii někdejšího drogového kartelu Pabla Escobara, který odtud řídil na vrcholu své moci 80 procent světového obchodu s kokainem. Fanoušci populárního televizního seriálu Narcos nebo filmu Escobar v hlavní roli s Javierem Bardemem začali přijíždět, aby pátrali po místech spojených s narkobaronovým životem.
Účastníci „narcotour“ jsou ovšem nezřídka zklamáni, protože město se stopami po bossovi zatočilo. Muzeum Pabla Escobara, které provozoval s velkými zisky narkobaronův starší bratr a zločinec Roberto přezdívaný Medvídek, nechala radnice nedávno zavřít. „Nemělo potřebnou dokumentaci,“ řekl starosta města Federico Gutiérrez a úřad dal provozovateli ještě pokutu 37 milionů pesos. Chyba v papírech byla evidentně jen záminkou, Medellín se prostě snaží skoncovat se špatnou pověstí. „Není v pořádku, pokud osoba, která způsobila tolik utrpení, stále zůstává v turistickém průmyslu našeho města. Hodně se tu už změnila infrastruktura, teď potřebujeme změnu kulturní. Už nechceme kulturu obchodníků s drogami,“ říká starosta.
| Lynče si točí na mobil |
|---|
| Skupinka slušně vypadajících Kolumbijců bez zábran surově kope do muže ležícího na chodníku. Přibíhá dvojice policistů, ale místo aby zasáhli proti útočníkům, nechají je v klidu zmizet v davu. Krvácejícímu muži nasadí pouta a vláčí ho bez zvláštních ohledů pryč, přestože vypadá, že mele z posledního. Právě se v centru Medellínu odehrál další veřejný lynč přistiženého zloděje. Běžný a kontroverzní jev v dnešní Kolumbii. „Někteří lidé nevěří policii a justici a začali brát spravedlnost do vlastních rukou. Představa je taková, že když chytíte zloděje, zítra ho zase pustí. Tak ho někdy dav přímo na ulici zmlátí, nebo dokonce zabije,“ říká učitelka ze čtvrti Laureles. Někdy násilnost nějaký přihlížející natočí mobilem a pak umístí na internet - zřejmě v naději, že to bude mít odstrašující efekt. Mnozí soudní Kolumbijci se od lynčů samozřejmě distancují a věc patří k citlivým tématům kolumbijské společnosti. |
Jméno Escobar je před běžnými Kolumbijci lepší vůbec nevyslovovat. „Nesnášíme stereotypní vnímání naší země jako říše kokainu a ozbrojených guerill. A Escobar? Ten nadělal v Medellínu strašnou spoušť,“ říká třeba místní IT specialistka Andrea.
Španělština místo prostitutek
Za své vzaly i další „pomníky“ Pabla Escobara. Jednak se to týká kuriózní věznice zvané Katedrála, kterou sám pro sebe po dohodě s vládou kdysi drogový boss postavil v kopcích nad medellínskou čtvrtí Envigado a která připomínala spíš luxusní hotel s kasinem a diskotékou. V posledních letech byla postupně zbourána a nyní z ní zbývá jen torzo několika stěn. Přesto zvědaví cizinci podnikají namáhavý trek do kopců ve snaze udělat si na místě selfie. A bývalý Escobarův dům? Město ho letos také zbouralo.
Dům, na jehož střeše byl v roce 1993 drogový král konečně dopaden a zastřelen, je dnes dalším symbolem proměny Medellínu. „Po dopadení Escobara tu byl pár let nevěstinec, který se snad dokonce jmenoval Pablovy holky. Teď jsme dům konečně koupili my,“ říká učitel Filipe z jazykové školy Colombia Immersion, která nyní v budově vyučuje zájemce španělštinu.
Jak proměnit bezcenný bolívar ve zlato. Maduro nechává amatéry drancovat minerální bohatství
„Často se objeví před domem cizinci, u nichž myslíme, že se chtějí učit Španělsky, ale oni si jen touží vyfotit dům, kde zabili Escobara. Nebo tu byl taky jeden turista, který se ptal, která děvčata jsou dnes ve službě. Nejdřív jsem myslel, že se ptá na profesorky, ale ukázalo se, že byl dříve zvyklý chodit sem za jinými službami,“ směje se učitel. Škola kromě jiného zdarma organizuje jazykové výměny a vzdělávací setkání místních studentů s cizinci, která mají přispět ke zlepšení povědomí o kolumbijské kultuře a rozbít stereotypy spojené s kokainem a násilím.
Kancelář za dvě stovky
Jak se po skončení občanské války Kolumbie otevírá byznysu, Medellín se stává důležitou základnou pro zahraniční obchodníky. Hlavní třída v luxusní čtvrti Poblado připomíná s luxusními hotely a bankami Švýcarsko a na ulici je skoro víc cizinců než domácích.
Dva od jednoho stolu: v Česku roste obliba coworkingu
Medellín upřednostnili někteří expati před Bogotou i kvůli počasí. Zatímco metropole se rozkládá skoro tři tisíce metrů nad mořem, a má proto po celý rok chladnější počasí, Medellín získal pověst místa s ideálním klimatem. Leží totiž jen zhruba ve výšce 1500 metrů a v tropickém pásu to znamená příjemné teploty. Přezdívka Město věčného jara je zcela na místě.
Další vlnu cizinců, která se do Medellínu valí, tvoří digitální nomádi, tedy lidé, kteří mohou pracovat přes internet a chtějí spojit práci a cestování. Podle hlasování v žebříčku na webové platformě Nomad List se drží Medellín trvale mezi pěticí nejlepších destinací pro online pracovníky v Latinské Americe. Vedle příjemného klimatu nomádi hlasují pro Medellín hlavně kvůli nízkým cenám. Kolumbijské peso například oproti české koruně v posledních čtyřech letech oslabilo o víc než 30 procent. V Kolumbii tak zůstává jako v jedné z posledních latinskoamerických zemí velmi nízká cenová hladina.
| Neděle je bez benzinu |
|---|
| Národním sportem Kolumbijců je cyklistika. Do úctyhodné a ekologicky šetrné sítě veřejné dopravy tak lze v Medellínu připočítat i síť cyklostezek, jejichž celková délka má letos vzrůst už na 120 kilometrů. Podél stezek město zřídilo stanice, kde si může zájemce zdarma půjčit kolo v rámci systému zvaného EnCicla. Počet aktivních uživatelů minulý měsíc přesáhl 80 tisíc lidí. Opravdu spektakulární podívanou je ale každou neděli akce zvaná Ciclovía. Město bez rozpaků zavře na celé dopoledne nejvytíženější silnici Avenida Poblado, která je v tuto dobu vyhrazena jen pro cyklisty, bruslaře nebo běžce, kterých se vydávají na mnohakilometrový úsek každý víkend tisíce. Ve všední dny se také koná v dalších částech města dokonce několik menších nočních Ciclovías. |
Digitální nomády zároveň láká i výborná dostupnost internetu. Na náměstích a v parcích je zdarma k dispozici wi-fl, internetové kavárny, kde se připojíte za dolar za hodinu, stojí na každém rohu. Ale Medellín má připravena i coworkingová centra pro profesionálnější využití, kde si nomád může pronajmout kancelářský stůl a veškeré zázemí. Základní nájem začíná v přepočtu na 200 korunách na den. Zahrnuje vysokorychlostní internet, možnost tisknout, veškeré zázemí a - jak jinak v Kolumbii - neomezené množství kávy při práci.
Kudy vede neviditelná hranice
Přes veškerý nový lesk Medellínu zůstává v některých částech města přece jenom problémem pouliční kriminalita.
„Existuje tu něco ,čemu říkáme neviditelná hranice' Lidé vědí, že tady po té ulici ještě mohou bez problému jít, ale že támhle na rohu už začíná nebezpečná zóna, kde vládnou gangsteři,“ říká policista Juan. To se podle něj týká hlavně nejproblémovějších čtvrtí Candelaria a Comuna 13. „Musíte se zeptat místních, kudy neviditelná hranice vede, cizinec na první pohled nemusí poznat žádný rozdíl,“ dodává.
Stále tu také trvá přítomnost drogových gangů, byť nemají zdaleka takovou moc jako na konci minulého století. Stejně jako Pabla Escobara i kokain jako takový Medellínští nenávidí. „Žádný normální Kolumbijec se nikdy téhle drogy ani nedotkne, přestože gram nejčistšího kokainu tu místním nabízejí dokonce za pouhé dva dolary,“ říká vysloužilý voják Ernesto (pro srovnání, v Česku je cena asi 60krát vyšší - pozn. red.). Kokain vyváží narkomafie jen do světa. Pouze v několika málo turistických místech nabízejí dealeři drogu turistům přímo v Medellínu - týká se to zejména ulic v oblasti Zona Rosa, kam se chodí večer bavit západní turisté nebo místní zlatá mládež do luxusních restaurací a diskoték.
Euforii obyvatel nejinovativnějšího města světa také letos zkrotila statistika vražd. Podle té bylo během uplynulé sezony poprvé po dlouhé době zavražděno v Medellínu víc než 600 lidí. To je například pětkrát víc než v celé České republice. Medellínští ale statistiky příliš nečtou. Raději si zatím naplno užívají své opojení z proměny.
Čtěte také:
Kolumbie, Ekvádor a Střední Amerika: cla i obchodní překážky mizejí
