ZAPOMEŇTE NA GÖTEBORG

Sliby ze summitu patnáctky nejsou převratné

PO SUMMITU ve švédském Göteborgu se unie projevila jako dobrý propagandista. Kdo sledoval novinové zprávy z vrcholné schůzky, jež se uskutečnila v polovině června, a následná prohlášení západních i východních politiků, mohl nabýt dojmu, že Göteborg přinesl zásadní průlom. Evropská unie podle těchto informací slíbila čerstvý časový scénář pro přijetí nových členů. Vznikl i další mýtus: Referendum v Irsku, ve kterém jeho občané odmítli smlouvu z Nice, neznamená pro rozšíření unie komplikaci. Jeho výsledek údajně naopak přesvědčil západoevropské státníky, aby byli vůči kandidátským zemím vstřícnější. Teprve ke konci června se v médiích začaly více objevovat příspěvky, které všechna uvedená „fakta zpochybňují. Tváří se, že věří. „Povzbuzující slova nijak nepřibližují východní země členství, napsal prestižní britský The Economist. Vztahy EU s kandidátskými státy nyní podle tohoto ekonomického týdeníku charakterizuje výrok: „Tváříme se, že jsme dosáhli průlomu, a oni se tváří, že nám věří. Je to ostatně v jejich zájmu. Proč by se středoevropský politik neměl pochlubit tím, že právě on přivedl svou zemi k branám EU? Také euforická slova českého premiéra Miloše Zemana po summitu v Göteborgu do tohoto scénáře zapadají. Žádný z göteborgských slibů není skutečně nový, upozorňuje The Economist. Záměr ukončit jednání s kandidátskými státy do konce roku 2002 už dříve formulovala Evropská komise. Slib, že by se první noví členové EU měli v roce 2004 zúčastnit voleb do Evropského parlamentu, přinesl už předchozí velký summit v Nice. Tenkrát státníci vyjádřili naději, že tomu tak bude, nyní to označili za svůj cíl. Nikoliv však závazek, jak okamžitě dodal německý kancléř Gerhard Schröder a posléze připomněl The Economist. Pochybovači i v Česku. Také mezi původně optimistickými komentáři českých médií se na konci června začaly objevovat názory pochybovačů. „Elegantní hra našich partnerů se slovy a jejich snaha kandidátské země uklidnit Českou republiku unii nepřibližují, napsal ekonom Karel Ježek v Mladé frontě Dnes. Použil téměř stejných slov jako předtím The Economist. Francouzský ministr pro evropské záležitosti Pierre Moscovici zase v Praze vysvětloval, proč byla jeho země na summitu v Göteborgu při formulaci cílového data váhavější než jiné státy. Paříž nechtěla, aby nárok na završení rozhovorů v roce 2002 platil automaticky. Francie zdůrazňuje, že záleží především na připravenosti samotných kandidátů. Podobný postoj zastává také Německo. Kancléř Schröder dodává, že Evropská unie se nyní hodlá více zaměřit na posouzení ekonomické připravenosti kandidátů, zatímco rozhovory se vedou především o harmonizaci legislativy a jejím uplatňování v praxi. Země střední a východní Evropy mají podle německého kancléře prokázat, že dokážou čelit „tvrdosti vnitřního trhu EU. „Současní členové naopak musejí zvážit ekonomické dopady přijetí nováčků, říká Gerhard Schröder podle citace listu Financial Times. Zvláště ministři financí zemí EU „vědí své . V případě Česka zůstává velkou překážkou narůstající státní dluh. Na cestě z Polska. Je zde ještě jeden důvod německé a francouzské opatrnosti. V Berlíně ani v Paříži neskrývají obavy ze zaostávání Polska při jednáních s EU. Pokud by vše pokračovalo dosavadním tempem, Poláci by göteborgské termíny splnit nemuseli. Rozšíření bez velkého Polska by však postavilo na hlavu mnohé dosavadní strategické, bezpečnostní i ekonomické představy Evropské unie. V záplavě slov, která Pierre Moscovici pronesl v Praze, trochu zaniklo, že ještě významnějším cílem jeho cesty na východ byla předtím Varšava. Polský hlavní vyjednavač s unií Jan Kulakowski prozradil, co mu Moscovici řekl: „Vstup Polska do EU je zvláště důležitým politickým záměrem Francie. Sám Moscovici pak agentuře PAP vysvětlil proč: „Polský vstup přinese větší stabilitu, větší sílu kontinentu a možnost rychlého rozvoje a konkurenční schopnosti EU v globálním měřítku. Znovu potvrdil, že od možností Polska se odvíjejí šance celé střední Evropy. „Irsko“ je průšvih. Předseda Evropské komise Romano Prodi mezitím „válčil s důsledky irského referenda. Jeho návštěva v Irsku prokázala, že situaci nelze podceňovat. Představa, že Irové jednoduše vypíší v příštím roce nové referendum, vláda v Dublinu udělá velkou kampaň a vše dopadne dobře, narazila na realitu. „Ratifikaci smlouvy z Nice Irskem nemůžeme považovat za předem zaručenou, jak jsem se sám přesvědčil, napsal Prodi 27. června v listu Wall Street Journal. Zároveň potvrdil, že bez plného schválení smlouvy z Nice nemůže být řeči o rozšíření podle plánu. Na konci švédského předsednictví v EU (do 30. června) tak stálo rozšíření v cestě více překážek, než mnozí čekali. Přesto může být švédský premiér Göran Persson víceméně spokojen. Průlom při rozhovorech s některými kandidáty (větší s Maďarskem než s Českem) ještě před Göteborgem se podařil (EURO 25/2001). Švédský přínos nikdo nezpochybňuje. Z irského referenda však musí EU vyvodit závěry.