Rusové zažili podobné ponížení jako Němci po rozpadu Sovětského svazu. Nebylo sice tak zničující, ale stačilo k tomu, aby se určité vrstvy západní společnosti začaly na Rusy dívat s větším zalíbením. Zalíbením, které narušuje zdravý úsudek. Evropa nahlíží na Vladimira Putina jako na politika, s nímž má cenu vyjednávat a její politici se snaží na jeho adresu vyjadřovat až nesnesitelně korektně. Bez ohledu na to, že ukrajinská krize je čistě jeho dílem a za sestřelení letadla MH 17 nese vinu pouze on a jeho věrní.
Není pochyb o tom (příznivce konspiračních teorií z rukou kremelských propagandistů nemá cenu brát vážně), že smrt více než 300 lidí nedaleko Doněcku je odporným válečným zločinem. Je to ovšem zločin, za nějž neseme vinu i my sami. Zapomněli jsme totiž, že to není první válečný zločin, kde ruský prezident hraje roli. Postupem let jsme se vyhnuli konfrontaci a podlehli jsme politice appeasementu.
Kdo si dnes vzpomene na 50 tisíc mrtvých při válce v Čečensku? V případě války v Gruzii se v nás usídlil pocit, že Gruzínci si za to vlastně mohou sami a mnozí z nás bohorovně přehlíží skutečnost, že jim Rusové ukradli část území. Pamatujete také na vraždu Alexandra Litviněnka? Rasistické vraždy přistěhovalců z Kavkazu napříč Ruskem, kterých si tamní policie příliš nevšímala, jsme ignorovali úplně. Proč?
Do jisté míry jsme se nechali pohltit Bushovou válkou s terorem. Nejen, že všichni muslimové v nás vyvolávají nepříjemné pocity. Putinovi se válka se terorem náramně hodila a rád přispěchal na pomoc. A my jsme mu zase odpustili. Rusko přeci potřebuje silnou ruku a jediný, kdo celý národ dokázal zkrotit, byl Stalin. Vsadím se, že velká část z vás, který tento komentář čtete, si tento blábol myslí také.
Myslí si to nejspíš i nizozemský premiér Mark Rutte. Jinak by přeci nenechal vraždu téměř dvou stovek svých občanů bez odezvy. A Nizozemsko má možnosti zasáhnout Rusko velmi citlivě. Není závislé na dovozu ruského plynu a ruští miliardáři si ho oblíbili jako sídlo svých firem. Putin je přitom na hospodářské kondici země a přízni oligarchů životně závislý. Nemá cenu mu vyhrožovat vojenskou konfrontací, protože je nesmyslná. Sankce ovšem smysl dávají a mohou ho jeho sebevědomím hodně otřást.
Pokud ovšem budeme neustále počítat, kolik nás budou sankce stát, nikam se nedobereme. Bojujeme o daleko víc, než malý kousek hrubého domácího produktu. Bojujeme o budoucí podobu Evropy jako svobodného a sebevědomého prostoru, který nebude k smíchu. Nesmíme zapomínat, že jsme ve všech ohledech silnější než Vladimir Putin. Pokud jej nekonfrontujeme nyní, příště už může být pozdě.
Čtěte také:
Putin vyzval k zastavení bojů. Odpovědnost prý nese Kyjev
Putin viní Kyjev a nabádá rebely umožnit práci expertů
