Galerie jeho obrazy nevystavují, v uměleckohistorické literatuře se o něm skoro nepíše
Obraz Václava Radimského Krajina v Giverny se na červnové aukci galerie Pictura prodal za milion korun, dosud nejvyšší částku, jaká byla za jeho dílo zaplacena. Jenže ceny Radimského maleb rostou již nějakou dobu. Kdo to vlastně Václav Radimský byl, proč jeho jméno upadlo do zapomnění a proč jsou dnešní sběratelé ochotni za jeho díla platit tak vysoké částky?
První, co zjistíte - o Radimském neexistuje jediná monografie nebo podrobnější katalog. Těch pár výstav, na kterých bylo možné jeho obrazy v uplynulých několika desetiletích spatřit, se pak vesměs odehrálo v regionálních galeriích. Zatím poslední byla komorní výstava v Galerii moderního umění v Hradci Králové letos v létě. Její autorka Petra Finfrlová říká: „Radimský by si zasloužil velkou monografickou výstavu v Praze. Odsudek, který v minulosti postihl jeho dílo, byl však tak nevybíravý, že historici umění jako by dodnes měli strach se jím vůbec zabývat.“
Václav Radimský se narodil v říjnu 1867 v obci Pašinky u Kolína. O jeho školení se toho moc neví. Nějaký čas patrně strávil na akademii v Mnichově a jako jedenadvacetiletý se zapsal do krajinářské školy profesora E. von Liechtenfelse ve Vídni. Jako jeden z mála českých krajinářů tedy nebyl Mařákovým odchovancem. Z Vídně posléze odešel do Francie, která se na řadu let stala jeho druhým domovem. Nejprve se usadil v Barbizonu, oblíbeném místě starší generace francouzských krajinářů. V polovině 90. let přesídlil do Giverny, kde žil a tvořil Claude Monet. Nebyl sice v pravém slova smyslu Monetovým žákem, ale rychle si osvojil jeho techniku. Od ostatních impresionistů se nicméně odlišoval barevným pojetím svých obrazů. S oblibou používal neobvyklých jásavých barev - tyrkysově zelené, planoucí žluté, ostrých růžových a fialových tónů.
Virtuos na scéně
Řadu let Radimský bez valného úspěchu obesílal výroční přehlídky pražské Krasoumné jednoty. Situace se změnila až v roce 1899, kdy se v Topičově salonu uskutečnila jeho monografická výstava, čítající úctyhodných 88 pláten. Pražské publikum, stavějící se až dosud k impresionismu odmítavě, si Radimského rázem zamilovalo.
„Kdo vysvětlí psychologicky, že titíž lidé, vybuchující v aklamace před vervou a sálavostí Radimského jiter a večerů, sotva najdou u sebe tón blahosklonného uznání před jímavou melancholií Slavíčkovou nebo šeptavým smutkem jiných,“ ptal se tehdy kritik K. B. Mádl, významný propagátor moderního umění. Ve vysvětlení, které nabídl, je již patrný nádech pozdějšího odsudku Radimského díla: „Jeho obrazy (jsou) s to zaujmout každého, kdo vědomě či nevědomě prostou pravdu všude hledá… Obrazy jemně strhané, poetické nálady, umělecký výron v určitý akord zladněné duše, musí si v množství a davu vyhledati duše spřízněné chvějivým citem, subtilním cítěním naplněné. V jakém číselném poměru tito stojí v celku, každý ví.“
Po Praze následovaly výstavy v dalších českých a moravských městech a dostavily se i úspěchy na mezinárodním poli. Radimského díla kupovali kurátoři nejvýznamnějších sbírek a roku 1900 se představil také na Světové výstavě v Paříži. Umělecký vývoj na počátku 20. století však probíhal tak rychle, že jeho styl záhy působil anachronicky. Když v lednu 1946 zemřel, v nekrologu v časopisu Umění se bylo možné dočíst: „Radimský zůstal po celý život obratným virtuosem, jehož hmotný naturalismus sice nikdy neklesl pod určitou úroveň - stával se však stálým opakováním jednotvárným. Snad pro tuto povrchovou snadnost projevu měl Radimský hodně úspěchů doma i za hranicemi a byl populární v širokých vrstvách obecenstva.“
Toto hodnocení platí mezi historiky umění dodnes. Radimský je považován za pouhého zručného manýristu, jehož tvorba postrádá vnitřní hloubku a uměleckou autenticitu. Nelze popřít, že pozdní Radimského tvorba zaostává za úrovní obrazů z doby jeho francouzského pobytu a že po formální stránce není jeho dílo příliš invenční. Otázkou však je, zda je to skutečně tak velký problém. Koneckonců podobnou výtku by šlo adresovat celé řadě dalších umělců - Emilem Fillou počínaje a Jiřím Sopkem konče.
Kdo nemaluje s námi...
Základním problémem je, že toto hodnocení vychází ze zastaralé představy dějin umění jako sledu po sobě následujících stylů. Malovat stylem neodpovídajícím době pak znamená největší možný prohřešek, jakého se umělec může dopustit. S ohledem na vývoj, kterým umění v posledních desetiletích prošlo, je nesmyslné Radimskému stále předhazovat, že nebyl dost současný a že se dostatečně nevyrovnal s teoretickými problémy impresionismu. Nic z toho nás dnes nemusí trápit. Jediné smysluplné otázky jsou, nakolik je jeho dílo kvalitní a zda nás stále dokáže oslovit. Zájem sběratelů alespoň částečně odpovídá na obě.
Ještě před pár lety se Radimského obrazy prodávaly za částky v řádu desetitisíců. Dnes jde o statisíce (viz přehled obrazů, které se na trhu objevily v letošním roce). Proč je někdo ochotný platit takto vysoké částky, je nasnadě. Je to dobrá investice do budoucna, lze očekávat, že ceny ještě vzrostou. Současná situace není normální a Radimský se dříve nebo později své velké výstavy přece jen dočká. Nejde však jen o tuzemský trh. Stačí, aby se v Paříži nebo Londýně uskutečnila výstava mapující tvorbu „menších“ impresionistů z okruhu Clauda Moneta, a Radimský se může prosadit i v zahraničí. Kdyby se pak jeho obrazy prodávaly za pouhou setinu toho, co se dnes platí za impresionisty, milion korun by proti tomu byl směšně nízkou částkou.
Po Praze jde fáma (nezávisle na sobě ji potvrdili tři lidé, kteří se pohybují v aukčním světě), že kdosi skupuje Radimského obrazy s cílem vyvézt je do zahraničí. Dotyčný překupník, či spíše překupníci, již prý shromáždili kolekci čítající více než stovku obrazů. Žádný velký vývoz se ale zatím asi nekoná. Centrální evidence sice neexistuje, ale Národní galerie, která vyřizuje nejvíce vývozních povolení, uvádí, že za poslední dva roky vydala jen pět povolení na Radimského obrazy. Jeho jméno ale ještě rozhodně uslyšíme.
(Následující reprodukce naleznete v tištěné verzi magazínu E8.)
Letní odpoledne
(1902)
Obraz dražený na aukci společnosti Meissner & Neumann 2. května. Cena se vyšplhala z 250 na 550 tisíc korun.
Krajina v Giverny
(před 1900)
Vrcholná ukázka Radimského umění. Obraz se na aukci galerie Pictura 8. června prodal za milion korun. Vyvolávací cena byla poloviční.
Kapří rybník v Normandii
Obraz se objevil na aukci společnosti 1. Art Consulting Brno konané 2. února. Jeho cena vzrostla ze 150 na 490 tisíc korun.
Slepé rameno Labe
Pozdní Radimského dílo z 20. či 30. let. Obraz 7. června neúspěšně dražila společnost Forum Prudens. Následující den byl prodán v poaukčním prodeji za vyvolávací cenu 180 tisíc korun.
Zátoka
Obraz bude dražen na nadcházející aukci společnosti Dorotheum v sobotu 4. října. Vyvolávací cena je 100 tisíc korun.
