Zapovězení těch nesprávných lidí

29. 9. 2004

Přísnější pravidla zpomalují příliv odborníků

Stejně jako nešťastný Estragon z knihy Samuela Becketta Čekání na Godota i Zubair Malik čeká. A čeká. Třicetiletý pákistánský lékař požádal o americké vízum letos v dubnu, když byl přijat do prestižního programu studijních pobytů lékařské fakulty Mount Sinai v New Yorku. O pět měsíců později se mu stále nepodařilo překonat labyrint bezpečnostních opatření, jimž Spojené státy podrobují zahraniční návštěvníky po 11. září. Malik už zmeškal seznámení s Mount Sinai i začátek stáže a má strach, že se do manhattanské nemocnice nikdy nedostane. „Narušilo mi to celý život a jsem v těžké depresi,“ přiznává v telefonickém hovoru z Pákistánu.
Tři roky po teroristických útocích na Spojené státy zůstávají desítky tisíc cizinců, kteří se snaží dostat do Ameriky za studiem či za prací, uvězněny ve změti nových nařízení a omezení. Obzvlášť tvrdě byli zasaženi studenti jako Malik. V loňském roce poklesl počet studentských víz vydaných Spojenými státy americkými o osm procent na 215 694, o rok dřív se propadl o dvacet procent. Jde o největší dva poklesy od roku 1952, kdy vláda začala vést příslušné statistiky.
Výroční zpráva o imigraci vydaná 13. září americkým ministerstvem pro vnitřní bezpečnost hovoří o plošném úbytku imigrace z řad zájemců o legální vstup na americkou půdu. Celkový počet imigrantů – lidí, kterým je uděleno právo k trvalému pobytu v USA – se podle této zprávy v loňském roce propadl o 34 procent na 705 827. S výjimkou speciálního programu amnestií před patnácti lety je to nejstrmější propad od roku 1953, kdy senátor Joseph McCarthy vyvolal vlnu strachu z infiltrace komunistů.
Dnes sice nikdo nezpochybňuje potřebu přísnějších vstupních kontrol, objevují se však kritici poukazující, že federální vláda není schopná efektivně rozlišovat mezi potenciálními teroristy a legitimními cestujícími. Například studenti zaznamenali rekordní počet zamítnutých žádostí o vízum – loni to bylo 35 procent, nový rekord po 34 procentech v roce 2002, zatímco ještě v roce 1999 to bylo jen dvacet procent. Navíc se loni propadl počet pracovníků s vysokoškolským vzděláním nebo mimořádnou kvalifikací, kteří byli vpuštěni do země, o celých 65 procent na 15 459. „Pro naši dobrou pověst to bude mít dlouhodobé následky,“ obává se William A. Wulf, prezident National Academy of Engineering.
Mnohem rychleji se může projevit ztráta intelektuálních elit. Prosperující ekonomiky celého světa představují majáky signalizující příležitosti pro špičkové odborníky. Čína, Indie a další země dnes lákají právě ten druh lidí, kteří dříve s oblibou hledali štěstí v USA. „Přišel jsem o nové lidi, kteří raději nastoupili k jiným zahraničním firmám,“ svěřuje se Roger Coker, ředitel globálního personálního zabezpečení společnosti Broadcom, výrobce čipů z kalifornského Irvine. „Ztrácíme kandidáty, když jim nemůžeme dát jistotu, že dostanou víza. Dnes prostě nemohu přijímat zahraniční vědce a techniky, které potřebujeme.“
Americké firmy by samozřejmě mohly zaměstnávat pracovníky v zahraničí, a využít tak jejich potenciál, aniž by podstupovaly nepříjemnosti kolem jejich vstupu na americkou půdu. Takové řešení se však nehodí pro všechny druhy zaměstnanců. Obchodní společnosti nemohou – nebo nechtějí – přesouvat do zahraničí kritická pracovní místa, ať už jde o pozice vrcholových manažerů, návrhářů nebo zkušených softwarových vývojářů. „Lidé, kteří sem přicházeli, nedělali práce vyčleňované k outsourcingu. Inovovali a přispívali k našemu rozvoji na nejvyšší úrovni,“ vysvětluje Anna Lee Saxenianová, děkanka fakulty informačního managementu a systémů Kalifornské univerzity v Berkeley. Názor, že lze vše vyřešit outsourcingem, některé lidi znepokojuje: znamená to, že neschopnost USA rozlišit mezi důvěryhodným pracovníkem a bezpečnostní hrozbou může urychlit přesun pracovních míst do zahraničí.
Současná situace ve Spojených státech není ani zdaleka katastrofická. Navzdory posledním poklesům se v loňském roce přistěhovalo více kvalifikovaných pracovníků a odborníků než v roce 1999. Počet loni vydaných studentských víz je přibližně stejný jako v roce 1994.
Panují však obavy, že USA budou, ať již úmyslně či neúmyslně, napříště odrazovat talentované pracovníky a studenty od snahy dostat se do země. Ekonomové, akademici i význační podnikatelé se bojí, že bude-li Amerika pokračovat v nastoupeném trendu, promrhá jednu ze svých největších historických výhod – talent a energii kvalifikovaných imigrantů. Ať to byl Albert Einstein, Andrew S. Grove z Intelu, nebo Sergey Brin z Google, vysoce kvalifikovaní přistěhovalci vždy pomáhali Spojeným státům dosáhnout vedoucího postavení v mnoha oborech, vytvářeli nová odvětví a razili cestu novým směrům vědeckého výzkumu. „Vysoce kvalifikovaní imigranti jsou pro nás obrovským přínosem,“ prohlašuje Gary S. Becker, laureát Nobelovy ceny za ekonomii z Chicagské univerzity, „Musíme se snažit, aby to tak i zůstalo.“

Odstrašující průtahy.

Jak to udělat? Americká vláda se musí snažit udržet rovnováhu, což nebude jednoduché. Po 11. září zavedla mnoho nezbytných bezpečnostních opatření, nejen aby udržela potenciální teroristy za hranicemi, ale také aby zastavila široce rozbujelé podvody ze strany cizinců. Ti při cestách do USA používali studentská víza, aniž měli v úmyslu studovat nějakou školu. Zároveň se vláda snaží zajistit prostředky potřebné k zajištění těchto opatření, zejména pokud jde o lidi a technologie. Například návštěvníci, kteří pracují v technologických oborech, musí projít řadou nových prověrek, ale jen málo vládních úředníků má potřebné technologické znalosti, aby mohli tyto prověrky provádět. „Nemáme dostatek konzulárních úředníků ani místních zaměstnanců, kteří by prováděli kontrolu osobních spisů,“ přiznává Richard N. Holwill, bývalý americký velvyslanec v Ekvádoru a současný viceprezident Alticoru, mateřské firmy společnosti Amway, která kvůli problémům s vízy nemohla přijmout už několik cizinců. V důsledku toho teď mohou žádosti o vízum, kdysi vyřízené za pár týdnů, trvat přes šest měsíců. Letos v lednu dosáhl objem nevyřízených žádostí absolutního maxima – 3,8 milionu.
Americké ministerstvo zahraničí a ministerstvo pro vnitřní bezpečnost tyto problémy přiznávají a podnikají kroky k urychlení vstupu legitimních návštěvníků. Ministerstvo zahraničí přijímá více konzulárních úředníků s technickým vzděláním. Úřady pro občanství a přistěhovalectví (Citizenship & Immigration Services) při ministerstvu pro vnitřní bezpečnost používají k urychlení prověrek technologie. Kromě jiného umožňují vízovým úředníkům získat informace o žadateli připojením k počítačové databázi, takže není třeba údaje znovu zanášet do lokálních systémů. Americký ministr pro vnitřní bezpečnost Tom Ridge 23. září oznámil, že objem nevyřízených žádostí o vízum poklesl v průběhu prvních osmi měsíců letošního roku na 1,8 milionu. Přesto zbývá udělat spoustu práce. Ministerstvo pro vnitřní bezpečnost prohlašuje, že potřebuje další prostředky na dostatečné proškolení současných zaměstnanců v oblasti jazyků, nových technologií, provádění pohovorů a protiteroristických technik. Kritici současné americké vlády tvrdí, že ministerstvo zahraničí i ministerstvo pro vnitřní bezpečnost potřebují více zaměstnanců a efektivnější postupy včetně dlouhodobých víz platných pro více návštěv pro uznávané vědce, techniky a obchodníky, kteří potřebují často navštěvovat Spojené státy.
V éře globalizace však vylepšování současného systému nemusí stačit. Mnoho pedagogů a ekonomů se shoduje, že Amerika musí modernizovat svou imigrační politiku pro 21. století a přetvořit ji tak, aby přilákala více kvalifikovaných pracovníků a studentů. Poslední hloubkovou revizí prošel tento systém v roce 1965 za vlády prezidenta Johnsona. Tehdy se vyčlenilo dvacet procent každoročně udělovaných víz pro odborníky a další kvalifikované pracovníky a 64 procent na opětovné sjednocení rodin. Pečlivě vyvážené rozhodnutí? To sotva. Prezident Lyndon B. Johnson chtěl pro kvalifikované přistěhovalce padesát procent víz, ale politický handl skončil na dodnes platných kvótách. Tato nízká hranice znamená, že se mnozí talentovaní lidé z celého světa ani nepokusí dostat do USA, když si spočítají, jak malou mají šanci na úspěch.
Jaká je ta správná kombinace? Gary S. Becker z Chicagské univerzity tvrdí, že by Spojené státy měly „dát nejvyšší prioritu lidem s vysokou kvalifikací a umožnit imigraci velkého, možná dokonce neomezeného počtu“. Tak dramatický krok se setkal se značným odporem. Politici se zdráhají zvát do země cizí pracovní síly v době měkkého pracovního trhu, zejména těsně před volbami. Také skupiny přistěhovalců, například hispánského původu, by se bránily jakémukoli omezení absolutního počtu víz poskytovaných z rodinných důvodů. Odborníci si myslí, že východiskem je ponechat rodinná víza na současné úrovni a podstatně zvýšit počet víz vyhrazených kvalifikovaných osobám. Tak by bylo možné dosáhnout padesátiprocentního podílu. „Naše politika je příliš vychýlena ve prospěch příbuzenských vztahů,“ soudí Barry R. Chiswick, vedoucí katedry ekonomie Illinoiské univerzity v Chicagu, a pokračuje, „Pokud se USA neodhodlá k reformě imigračního systému, poklesne naše konkurenceschopnost na mezinárodním trhu vysoce kvalifikovaných pracovních sil.“
Budoucností ekonomiky založené na znalostech jsou studenti, a tak si pedagogové myslí, že by měl program reforem stanovit novou strategii jak přilákat nejperspektivnější mozky světa. Po druhé světové válce používaly Spojené státy celou generaci mezinárodní výměnu studentů jako strategickou zbraň studené války. Po pádu železné opony o ni ztratily zájem. Rozpočet programu vzdělávací a kulturní výměny (Educational & Cultural Exchange) amerického ministerstva zahraničí klesl z 335 milionů v roce 1994 na loňských 245 milionů očištěných o inflaci. Letos znovu stoupl na 317 milionů dolarů, ale odborníci si myslí, že by měl být ještě podstatně zvýšen.
Nedejte se zmýlit, nadaní zahraniční pracovníci a studenti jdou na mezinárodních trzích na dračku. Nejedna vyspělá země zahájila v posledních letech agresivní kampaň na přilákání cizinců. Letos v červnu umožnila německá vláda poprvé za celá desetiletí přistěhovalectví mimoevropských pracovníků. Austrálie upravila svou politiku, aby přilákala studenty z jiných zemí, a celkový počet zahraničních studentů zapsaných na tamní školy stoupl od roku 2001 o 53 procent. Kanada zavedla na federální úrovni inovační strategii s cílem zlepšit své postavení v oblasti výzkumu a vývoje ze čtrnáctého na páté místo ve světě. Čína a Indie přitahují nadané pracovníky, dokonce přímo z USA, jako nikdy dříve.
Na amerických pracovištích, univerzitách, ve výzkumných laboratořích i v dalších institucích kolují historky o lidech, kterým byl odepřen vstup do země. Richard N. Holwill z Alticoru připouští, že se společnost snažila získat víza pro několik cizinců, ale odklady se táhly celé měsíce. „Pár si jich řeklo, že na to kašlou, a odešli dělat pro neamerické firmy,“ krčí bezmocně rameny. Generální ředitel Rockwell Automation Keith Nosbusch se rozohňuje, že o čtyři měsíce museli odložit svou nabídku do veřejné soutěže o projekt podzemní dráhy v Číně, když se čínský technik v jejich obchodním zastoupení nemohl dostat do Států na školení, které musel pro její dokončení absolvovat. Také Elizabeth Dicksonová, vedoucí přistěhovaleckých služeb pro Ingersoll-Rand, si stěžuje, že potíže při shánění víz narušily jejich vzdělávací programy. „Zamítnutí jsou naprosto nesystematická,“ uvádí, „Může se stát, že pošlete dva lidi s naprosto stejnými dokumenty a z různých konzulátů dostanete různé odpovědi.“
Problémy na univerzitách se možná časem vyřeší, ale teď se spíš zhoršují. Americká Rada postgraduálních vzdělávacích institucí publikovala 8. září průzkum ze 126 škol, který zaznamenal osmnáctiprocentní propad v počtu přijatých vysokoškolských studentů ze zahraničí. Prezidentka Rady Debra W. Stewartová prohlásila, že „si lze těžko představit, že by nedošlo k alespoň osmnáctiprocentnímu poklesu počtu přijatých studentů pro rok 2004“.
Problémy s vízy se možná začínají podepisovat na kvalitě a rychlosti výzkumu. Doktor Bing Su, profesor imunologie, který v roce 1985 odešel z Číny do USA, aby tam získal doktorát, vzpomíná, jaké potíže dělala čínská vláda, když chtěl vycestovat. Podle něj je ironické, že dnes jsou všechny ty prověrky na druhé straně. Navíc označuje bezpečnostní prověrky za „nevybíravé“.
Jedna špičková čínská postgraduální studentka, kterou loni ke studiu získal, tak nakonec začala studovat na univerzitě v Singapuru, protože nedostala americké vízum ani po roce čekání. Kvůli problémům s vízy se o víc než tři měsíce zpozdil výzkum rakoviny prováděný dvěma dalšími postgraduanty. „V krátkém časovém horizontu je těžké takovou ztrátu zaznamenat, ale v konečném důsledku to bude mít na výzkum velmi nepříznivý dopad,“ varuje Su.
S tímto názorem se asi ztotožňuje i Zubair Malik. Doma v Pákistánu už začíná být netrpělivý. Požádal Mount Sinai o prodloužení nástupního termínu, ale pomalu začíná měnit názor na americký sen. „Když o tom znovu přemýšlím, docházím k názoru, že moje rozhodnutí budovat si kariéru v USA bylo chybné,“ přiznává. Pokud Spojené státy nezmění svůj přístup k imigrační politice, přibude možná spousta dalších Maliků, kteří si řeknou totéž.