Největší rizika tentokrát číhají ve Spojených státech
Světu, přesněji řečeno jeho hlavním hospodářským regionům, se letos blýská na lepší časy. Mezinárodní měnový fond (IMF) na jarním zasedání ve Washingtonu minulý týden předložil aktualizovanou předpověď, podle které se hrubý domácí produkt světa letos zvedne o 4,2 procenta. Tento ukazatel je nejen hodně vysoko nad průměrem osmdesátých let (2,8 procenta), ale zároveň i nejlepší za celá devadesátá léta. Ekonomové připomínají, že měnový fond příliš často neposouvá během půlroku svoji předpověď skoro o celý procentní bod nahoru. Hlavním důvodem pro tak optimistickou korekci je pokračující hospodářská expanze ve Spojených státech, jejichž HDP by se měl letos zvýšit o 4,4 procenta, a také povzbudivý vývoj v jihovýchodní Asii, jak sdělil ve Washingtonu hlavní ekonom IMF Michael Mussa. „Jihovýchodní Asie se z recese dostala tak rychle, že jsme to ani my nepředpokládali, řekl na tiskové konferenci Mussa. Překvapila zejména Jižní Korea, jejíž téměř jedenáctiprocentní růst v roce 1999 byl třikrát větší, než experti fondu na počátku tohoto období předpovídali. Po loňské stagnaci by se měla rozhýbat také druhá největší ekonomika světa – japonská, kde se letos počítá s růstem HDP o 0,9 procenta a v roce příštím dvakrát vyšším. Hospodářsky rychle nahoru jde stále Čína (loni i letos o sedm procent), na celkovém světovém obrazu je příznivě znát také výrazné zrychlení v Indii, jejíž HDP by se měl v letech 1999–2001 zvyšovat o více než šest procent ročně. USA musejí brzdit. Autoři optimistické předpovědi se však zmiňují o rizicích letošního vývoje světového hospodářství. Hořké zklamání by podle šéfa výzkumného týmu IMF Mussy mohly uchystat Spojené státy americké, podílející se na světovém HDP přibližně čtvrtinou. „Kursy akcií jsou tam stále velmi vysoké, a nelze vyloučit, že očekávání budoucích firemních zisků jsou přehnaná, míní Mussa. Zklamání investorů ze skutečných finančních výsledků firem by se mohlo projevit hromadným výprodejem akcií a následný propad kursů by se přelil i do jiných světadílů. Podle britského týdeníku The Economist bude riziko světového hospodářského ochlazení stoupat, pokud se brzy nepodaří zmírnit dlouhodobě nadměrnou poptávku ve Spojených státech, kde nebezpečně klesá míra úspor a největší světová ekonomika se dostává do stále větší závislosti na přílivu cizího kapitálu. Americké domácnosti, jejichž hmotný blahobyt hodně závisí na vývoji akciových kursů, se kvůli nákupům zboží – přirozeně i z dovozu – stále více zadlužují. Na tento problém v uplynulých dnech poukázala také Světová obchodní organizace, podle níž obchodní schodek USA loni nabobtnal na 338,9 miliardy dolarů, což je suma vyšší než loňský japonský dovoz. Právě s dalším prohlubováním obchodního deficitu USA souvisí nebezpečí, že začne slábnout americký dolar. „Kdyby se takový trend zřetelně projevil, začaly by odcházet peníze z kapitálového účtu USA, jímž se nyní vyrovnává schodek na účtu běžném, upozorňuje Petr Kukla ze společnosti Private Investors. Podle něj se Washington nyní nejvíce obává klesající důvěry zahraničních investorů, podílejících se na financování amerického dluhu. Odborníci očekávají, že předseda Federálního rezervního systému USA Alan Greenspan brzy opět zvýší základní úrokovou sazbu o další čtvrtinu procentního bodu na 6,25 procenta, což bude už šesté zpevnění od loňského června. Evropo, vpřed! Spojeným státům může při zmírňování vnější nerovnováhy – hlavního zdroje letošních rizik – účinně pomoci západní Evropa, míní americký ministr financí Lawrence Summers. Ten si podobně jako čelní experti měnového fondu myslí, že Evropská centrální banka zvedala úrokové sazby platné pro jedenáct zemí eurozóny příliš rychle (od loňského listopadu do současnosti třikrát). Vystavila tím eurozónu riziku, že se její hospodářský růst přidusí. Ten by měl letos i napřesrok podle předpovědi fondu dosáhnout 3,2 procenta. „Rámcové podmínky již dlouho nebyly pro západoevropské hospodářství tak příznivé jako letos, tvrdí Jan Stankovsky z Rakouského ústavu pro hospodářský výzkum. Podle poslední zprávy německé Spolkové banky zůstávají nominální i reálné úrokové sazby v eurozóně stále pod dlouhodobým průměrem. V následujících měsících ale porostou, neboť průměrná meziroční míra inflace v eurozóně dělá šéfovi Evropské centrální banky Wimu Duisenbergovi starosti. „Nikdo nechť nepochybuje o tom, kterým směrem se budou sazby hýbat, prohlásil na jarním zasedání měnového fondu. Chudoba neustupuje. Letošní jarní zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky se podrobně zabývalo neutěšenou hospodářskou situací rozvojových zemí. Příkop mezi nimi a bohatým Západem se v tomto desetiletí dále rozšířil. Zhruba šestina obyvatel planety (žijící hlavně v Severní Americe, západní Evropě a Japonsku) si dělí osmdesát procent světového bohatství. Na každého z oněch „šťastných v průměru připadá denní příjem sedmdesát dolarů, zatímco padesát sedm procent obyvatel žijících ve třiašedesáti chudých zemích se musí spokojit s příjmem nižším než dva dolary, uvádí zpráva Světové banky. Ta si jako cíl stanovila omezit v období 1990–2015 míru chudoby ve světě na polovinu, což se však nedaří. Celkový zahraniční dluh rozvojových zemí podle údajů měnového fondu za posledních zhruba třicet let hrozivě narostl. V roce 1970 dosahoval devadesáti miliard dolarů (patnáct procent HDP rozvojového světa), předloni se už přiblížil dvěma bilionům dolarů (sedmatřicet procent HDP). Rozhodnutí západních věřitelů prominout čtyřicítce nejchudších zemí dluhy v úhrnné výši kolem sedmadvaceti miliard dolarů tedy tíživou situaci neřeší. Rozvojové země několik dnů před jarním zasedáním měnového fondu a Světové banky uspořádaly vlastní summit v kubánské Havaně, kam je pozval Fidel Castro. V závěrečném komuniké, adresovaném evidentně mužům shromážděným ve Washingtonu, vyzývají rozvojové země „Sever , aby v mezinárodním obchodu zavedl „zvláštní a diferencovaný režim pro zboží a služby vyvážené z chudých regionů světa. Požadují rovněž větší účast na rozhodování o globálních hospodářských otázkách a vážně uvažují o tom, že budou zřízeny finanční instituce typu „Jih–jih , tedy rozvojová banka, měnový fond a mechanismus stabilizující ceny klíčových komodit.
