Pravda a láska provázela Zdenu Tominovou (7. února 1941 až 24. května 2020) životem, ačkoli ten leckdy nebyl k žití.
Na pražské filozofické fakultě vystudovala budoucí mluvčí Charty 77 filozofii a sociologii. Mluvila výborně anglicky, německy, francouzsky i rusky, zaměstnání tedy našla jako tlumočnice Pražské informační služby. Její manžel, filozof Julius Tomin, byl jedním z prvních signatářů Charty. Když dokument vznikl a začaly pod ním přibývat první podpisy, ležela právě Zdena Tominová v nemocnici. I v takové situaci měla muži za zlé, že ho k ní nepropašoval a nedal jí ho také podepsat. Její jméno přibylo na Chartě až rok poté. Když ji propustili z práce za účast na pohřbu profesora Jana Patočky, neměla nad čím váhat a podepsala.
Tominová se stala v den svých narozenin 7. února 1979 druhou ženskou mluvčí Charty 77 a krátce nato se musela pustit s vervou do práce, když režim nechal zatknout velkou část Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, včetně dvou mluvčích charty – Jiřího Hájka a Václava Bendy. Sepsala žádost o jejich propuštění a vypravila se ji osobně doručit na Ústřední výbor Komunistické strany Československa. Tím rozpoutala pronásledování celé rodiny, které vyvrcholilo jejím fyzickým napadením příslušníkem Státní bezpečnosti ve vchodu domu, ve kterém Tominovi bydleli. Neměla strach, měla vztek. Během výslechů nikdy nic neprozradila. Jen si musela sednout na ruce, aby vyslýchající neviděli, jak se jí třesou.
Věděla, že její počínání má smysl, ale ve vztahu ke svým dětem o tom někdy pochybovala. Když se starší syn Lukáš opakovaně nedostal na školu a už v sedmnácti letech ho sledovala StB, rozhodli se s manželem přijmout pozvání do Oxfordu, kde se stal Tomin hostujícím profesorem. Zdena Tominová se v Anglii věnovala své literární kariéře jako autorka románů a básnických sbírek. Současně však pracovala jako redaktorka BBC a její hlas pamatují všichni, kdo tehdy BBC tajně poslouchali.
Během listopadových událostí trpěla, že není u toho. Revolucí se jí splnil sen, ale zároveň se jí začal hroutit soukromý život.
Manželství s Juliem Tominem nevydrželo. Zatímco ona brala Anglii jako svůj druhý domov, on se s emigrací nikdy nesmířil. Těžké to bylo i pro oba syny. Ti se po revoluci vrátili do Prahy, zatímco jejich matka zůstala v Anglii. Lukáš, který byl po mámě básníkem, spáchal v roce 1995 sebevraždu skokem ze skály v Šáreckém údolí. I to musela překonat. Za druhým synem Markem se v loňském roce přestěhovala zpět do Prahy, aby byli spolu na sklonku jejího života.
Statečné Zdeně Tominové udělil v roce 2003 Václav Havel medaili Za zásluhy.
O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz
