Starožitnosti
Jsou pěkné pro oko nebo do ruky, dýchají historií, hladí duši, hodí se však velmi dobře také pro zhodnocení peněz. Řeč je o starožitnostech, jejichž nákup není ani zdaleka vyhrazen jen pro velké boháče. Odborníci upozorňují, že cena starožitností na příklad na rozdíl od zlata nebo stříbra nikdy neklesá.
Odborná definice, která by přesně stanovila, co je starožitnost, neexistuje. Obvykle se tímto slovem ale rozumí něco hodně starého, cenného, umělecky ztvárněného nebo alespoň pěkného či technicky zajímavého a velmi často i jedinečného. Antická s oška je jasná, starožitnostmi jsou ale i předměty, které se ve své době vyráběly v jednom typu ve velkých množstvích jako například husarské šavle. Mezi starožitnosti se dnes počítají i obrazy a další výtvarná díla ze začátku století. Cenu starožitností tlačí nahoru především stáří, umělecká hodnota a jedinečnost.
Stejně jako v případě podnikových akcií nebo deviz i úspěšná investice do starožitností vyžaduje velké množství zvláštních znalostí. Kdo je nemá, měl by si pro uskutečnění svého záměru najmout odborného poradce. Rozhodně ale nebude na škodu, když i laik vybavený poradcem bude alespoň trochu sledovat cvrkot v oboru prostřednictvím nějakého odborného časopisu, o patří si několik encyklopedií na toto téma, navštíví muzea doma i v zahraničí a podívá se občas do starožitnických obchodů. Dobrým vodítkem tržních trendů jsou aukce a k nim vydávané katalogy.
Kdo investuje do starožitností, musí počítat i s jejich malou likviditou. Starou vzácnou věc lze samozřejmě prodat do starožitnictví hluboko pod cenou třeba i okamžitě, ale dobrý prodej vyžaduje často dlouhý čas na vyhledání kupce s oprav du vážným zájmem nebo na umístění starožitnosti do té správné aukce. Obecně platí, že čím kvalitnější starožitnost, tím snadněji ji lze rychle a dobře prodat.
Podle Martina Cinoltera z pražské Atik Art Galerie mají starožitnosti i tu zvláštnost, že je často lze koupit velmi levně ve srovnání s jejich maximálně možnou tržní cenou. O pravdě těchto slov se může snadno přesvědčit každý, kdo na vštíví několik starožitnických obchodů na různých místech v jednom městě, v různých městech, anebo dokonce v různých zemích. Na některých starožitnostech lze mnohdy vydělat jednouše i tak, že se koupí kupříkladu v Pardubicích a potom prodají za několikanásobek starožitníkovi v centru Prahy. Může to ale fungovat i opačným směrem.
V případě výtvarného umění je podle Cinoltera třeba obzvláště pečlivě sledovat připravované autorské výstavy zesnulých umělců, které svým uskutečněním často způsobí zvýšený zájem kupců o daného autora. Takovým katalyzátorem zájmu se stala kupříklad u retrospektivní výstava malíře Josefa Lady (†1957) v loňském roce. Výtvarník, kterého máme všichni v podvědomí spojeného hlavně se Švejkem a malebnými obrázky z vesnického života, byl na této výstavě představen jako mnohostranný autor, což zvedlo i dnešní cenu jeho prací na trhu. Podobně tomu bylo při nedávné výstavě z díla malíře Luďka Marolda (†1898), který je znám veřejnosti především jako autor panoramatu Bitva u Lipan. Kunsthistorici se dál přou, zda byl génius, anebo mazal, zájem o Marolda mezi sběrateli nicméně díky výstavě velmi stoupl.
Důležité je rovněž dění na aukcích doma i v zahraničí. Když proběhne ve slavných aukčních síních Sotheby s v Londýně nebo v New Yorku úspěšná dražba Emila Filly (†1953) nebo jiného českého kubisty, je to dobrá cenová zpráva pro každého, kdo od těchto autorů něco vlastní, i když momentálně prodávat nic nehodlá.
O jaké ceny může na českém trhu jít, to lze ilustrovat na několika příkladech. Zátiší s loutnou, džbánem a ovocem od Emila Filly se loni prodalo v pražské aukci za 2,9 milionu korun, což je ale výjimka. Mnoho kvalitních výtvarných děl lze koupit i za patnáct či pět tisíc korun. Letos v březnu v Brně na aukci pořádané moravskými a slezskými starožitníky zaplatil nejvyšší vydraženou částku 55 tisíc korun kupec zlatých náušnic s brilianty, zlaté hodinky byly za 20 t isíc korun.
Ojedinělá stříbrná a zlacená ikona s vyvolávací cenou 49 500 Kč se ale v Brně neprodala, a to zřejmě proto, že je vedena jako kulturní památka, kterou je těžké vyvézt do zahraničí. Na prostudování zákona o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty by ostatně měl pamatovat každý investor operující na českém trhu starožitností. Důležité jsou v tomto směru také zákony o státní památkové péči, o muzeích a galeriích a o archivnictví.
