Záruka kvality, nebo monopol?

CECHY Čeští podnikatelé se sdružují v desítkách různých profesních sdružení, spolků, komor a cechů. Mají ručit za kvalitu poskytovaných služeb. Potíž je ale v tom, že v Česku není členství v těchto profesních spolcích povinné. Komora, sdružení, spolek, cech.

CECHY Čeští podnikatelé se sdružují v desítkách různých profesních sdružení, spolků, komor a cechů. Mají ručit za kvalitu poskytovaných služeb. Potíž je ale v tom, že v Česku není členství v těchto profesních spolcích povinné.

Komora, sdružení, spolek, cech. Je jedno, jak se spolek podnikatelů určitého oboru či různých oborů jmenuje. Jedním z cílů existence těchto sdružení je dohlížet na chování jejich členů, ať už jde o jednotlivé živnostníky nebo malé firmy.

V minulosti bylo členství v cechu podmínkou pro vykonávání určité činnosti, dnes si o povinném členství mohou tato sdružení řemeslníků jen zdát. Sami cechmistři přiznávají, že bez povinného členství toho mnoho nezmůžou a členství v cechu tak může být spíše jen prestižní záležitostí a konkurenční výhodou na trhu.

POVINNÉ ČLENSTVÍ? NÁZORY SE LIŠÍ

Otázka působnosti profesních sdružení a povinnosti členství v nich se bude řešit ještě dlouho. Jinou dimenzi má povinné členství lékařů v České lékařské komoře, a jinou případné povinné členství kominíků v cechu. „Osobně se přikláním k tomu, že by členství v podobných sdruženích povinné být nemělo,“ domnívá se hlavní ekonom HVB Bank Pavel Sobíšek.

Závazná pravidla pro podnikání by podle něj měl určovat stát, ale jen na úrovni technologického minima. Další regulaci by nechal na sdruženích. „Taková regulace by ale měla mít podobu etických kodexů a podobně – spíše než obecně závazných předpisů,“ není Sobíšek zastáncem direktivních nařízení. Jiného názoru jsou samotní zástupci cechů. „Členství momentálně povinné být nemůže, to by se musel změnit zákon. Naším cílem je, aby povinné bylo,“ říká prezident Cechu kamnářů Pavel Rynda.

Ani Evropská unie ale nemá v otázce povinného členství v profesních komorách jasno. „Určujeme obecná pravidla, konkrétní záležitosti jsou ovšem v pravomoci národních legislativ. Cílem je ale samozřejmě co největší liberalizace pravidel v rámci celé Unie,“ upozorňuje generální ředitel pro obchod Evropské komise David O’Sullivan.

ZÁJMY ČLENŮ PRIORITOU

Podle jedné z definic jsou cechy zájmová skupina zejména řemeslníků nebo podnikatelů v jednom oboru. Od podobných uskupení se liší zejména tím, že sdružují jednak podnikatele jednoho nebo několika příbuzných oborů a jejich členy jsou většinou fyzické podnikající osoby.

Analytik společnosti ING Vojtěch Benda tvrdí, že pojem zájmová skupina je poměrně široký. Jak říká, může do něj zájemce zahrnout pestrou škálu různých spolků, klubů, neziskových institucí, charitativních organizací až po cechy, profesní komory, podnikatelské a odborové svazy. „Je třeba vzít v úvahu, že smyslem většiny zájmových či profesních sdružení je sloužit hlavně zájmům jejich členů. Zájmy společnosti a podobné věci jsou v žebříčku hodnot často až na vzdáleném místě,“ vysvětluje Benda.

Význam členství v některých společenstvích typu cechů může být podle jeho slov mnohdy spíše symbolický (třeba podpora hrdosti na profesi či pocitu sounáležitosti) nebo praktický vzhledem k úspoře nákladů (vzájemná výměna zkušeností, zajišťování společné propagace či společných vzdělávacích akcí). V případě některých profesních komor se spíše jedná o přežívající formu ochranářství před vyšší konkurencí a snadným vstupem do oboru.

ŘÍMAN: BRÁNÍ KONKURENCI

Velmi opatrný postoj k cechům zaujímá zástupce státu, konkrétně ministr průmyslu a obchodu Martin Říman. „Obecně si myslím, že až na výjimky brání konkurenci. I tak máme dost zákonů, které podnikání zbytečně sešněrovávají. Proč se potom ještě podřizovat pravidlům, která si dohodnou nejsilnější firmy v oboru?“ ptá se ministr.

Podle jeho slov lze na lékaře bez atestace určitě nutné dohlédnout, ale když malíř pokojů zničí představu majitele o barevné kompozici jeho bytu, není to prý tragédie. „Cechy by měly plnit úlohu garanta za živnost – zaručit se za kvalitu v daném odvětví. V Česku se ale v 90. letech nastavil přístup k cechům až příliš liberálně. Často došlo k odtržení vazby na odborné vzdělání v konkrétním oboru,“ vysvětluje svůj pohled na cechy tajemník Hospodářské komory Vladimír Šiška.

Jiný problém je podle něj ochrana tuzemského trhu před zahraniční konkurencí. „V různých oborech ve starých zemích Unie to jasně vnímáme. Naopak v Česku je spíš nastolena určitá úřednická anarchie a leckdy není jasné, jaká pravidla pro vstup do určitých odvětví vlastně platí. Je to dluh vůči cechům a není potom divu, že se uzavírají samy do sebe,“ brání cechy zástupce Hospodářské komory.

CECHY MAJÍ ZAJISTIT KVALITU

Podle ekonomického náměstka ministra zahraničí Davida Gladiše mají cechy dělat to, co v minulosti – určovat profesní pravidla, která mají zaručit kvalitu a důvěryhodnost. „To je v pořádku. Také ale mají někdy tendence přerůstat do kartelů a bojovat proti zdravé konkurenci,“ upozorňuje Gladiš. „Cechy jsou dobrá věc v případě, že fungují jako samoregulační orgán. Mají etický kodex a pravidla, provádějí školení a vzdělávání členů. Klient pak ví, co může od člena cechu očekávat,“ vyjmenovává pozitiva profesních organizací také analytik Raiffeisenbank Aleš Michl.

Má ale i výhrady. Možnost určovat pravidla hry mít profesní organizace nemohou. To přísluší poslancům. Cechy by ale podle Michla měly aktivně vstupovat do tvorby každého relevantního zákona jako připomínkové místo. „Vše je o lidech a o kontaktech. Třeba notáři si v devadesátých letech prosadili jedinečný zákon. Je to přímo učebnicový klub s omezením vstupu nových členů,“ říká Michl.

Ministr Říman má stejně opatrný postoj k lékárníkům, zastává ale zásadu tvrdé kontroly vůči taxikářům. „Lékárníka najdete na stejné adrese a můžete si stěžovat. Ale taxikář se vám po zaplacení ztratí a pokud nemá žádnou stálou provozovnu, nedostanete účet. Pokud to není vozidlo objednané přes zavedenou firmu, máte smůlu,“ vysvětluje svou dlouholetou nedůvěru ministr.

HROZÍ MONOPOL?

Soukromí ekonomové bývají ještě tvrdší. „Cechy a ostatní profesní organizace jsou pouze státem tolerovanou formou monopolu. Pod zástěrkou kontroly kvality poskytovaných služeb ve skutečnosti pouze omezují vstup do odvětví. Tím snižují konkurenci, kvalitu poskytovaných služeb a naopak zvyšují ceny,“ říká Markéta Šichtařová z Next Finance.

Měla by i řešení, ačkoli sama nevěří, že se v praxi prosadí. „Ekonomicky nejčistší a nejefektivnější by bylo nahradit profesní sdružení podporou šíření informací. Kupříkladu když už má stát pocit, že by měl kontrolovat kvalitu nějakého typu služeb, pak by namísto tolerance cechů měl podporovat zveřejňování a šíření informací o poskytovatelích služeb v oboru,“ míní.

Informace, kdo kdy a komu poskytl v minulosti vadnou službu, by se prý sama postarala o tříbení konkurence a zvyšování kvality. Funkci cechů a dalších profesních sdružení ale přesto není možné zcela zavrhnout. V ideálním světě by profesní sdružení měla mít u členů autoritu díky tomu, že jim poskytují kvalitní služby a hájí jejich zájmy vůči státním orgánům. Pak by odpadla otázka, zda má být členství povinné, protože by všichni dotyční byli členy rádi a dobrovolně.

JDE TO I BEZ STÁTU

Význam cechů momentálně roste na mezinárodní úrovni. Obecně sice zaručuje účast v Evropské unii všem podnikatelům rovné podmínky. Praxe je ale mnohem tvrdší. Často nejde ani tolik o normy ukotvené v zákonech, jako o ty, které si určují sami podnikatelé. Právě ti ale hledají cesty, jak se s problémy vypořádat.

„Spojili jsme se s cechy malířů z Maďarska, Slovenska, Slovinska a Německa. A spolupracujeme na bázi ne státní, ale vlastně cechovní. Předáváme si svoje zkušenosti organizační i řemeslné,“ říká zástupce cechmistra Cechu malířů a lakýrníků ČR Josef Svoboda. Připomíná, že cech na rozdíl od podnikatelských spolků sdružuje jen řemeslníky konkrétní živnosti. Sdružení nebo komory přitom mohou zastupovat podnikatele v obecnější rovině. Třeba od pěstitelů pšenice, přes mlynáře a pekaře až po prodejce housek.

POPLATKY V KOMORÁCH A SDRUŽENÍCH

Povinné členství

• Česká lékařská komora – 2320 korun (soukromý lékaři)

• Komora daňových poradců – 4000 korun za osobu

• Komora auditorů – fyzická osoba 3000 korun + 0,45 % z ročních tržeb, právnická osoba 13 000 korun ročně + 0,45 % z ročních tržeb

Nepovinné členství

• Svaz průmyslu a dopravy – 0,06 % z úhrnu vyměřovacích základů pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za předchozí zdaňovací období (minimálně 10 000, maximálně 600 000 korun)

• Hospodářská komora – 500 korun za osobu, 5000 korun za firmu

• Unie mal˘ch a středních podniků – 100 korun

• Asociace realitních kanceláří – jednorázově vstupní poplatek 7500 korun plus 17 000 korun

• Společenstvo zubních techniků – 2500 korun

• Cech podlahářů – 500 korun vstupní poplatek plus 3000 korun bez zaměstnanců, 6000 se zaměstnanci

• Cech instalatérU – 1000 korun Poznámka: Pokud není uvedeno jinak, jedná se o roční poplatky.