Jenže přiznání omylu po pěti letech jeho obhajování není vůbec politicky snadné a o červené kartě pro Řeky rozhodně nerozhodnou ministři financí. Jakkoli drzost, s níž balkánští politici trousí poznámky o tom, že si počkají, než v Bruselu dostanou rozum, jsou silně frustrující. Ale realita je jasná. Jenže i zde platí stará moudrost, že s malým dluhem má problém dlužník, zatímco s tím velkým věřitel. A řecký dluh je fakt dost velký. Řecko nemůže víc prohrát, než už prohrálo. Jsou před ním dvě možnosti. Tou první je otevřeně přiznaný bankrot, odchod z eurozóny propad do recese a velmi rychlá destrukce tamní životní úrovně.
Druhou variantou, je přijetí požadavků věřitelů, které sice zachovají euro, ale v důsledku vedou ke stejnému konci, jak bankrot, tedy k dramatickému snížení životní úrovně, jen v delším časovém horizontu. Řecko je prostě v krajní poloze nerovnováhy mezi výkonem ekonomiky a životním standardem jeho obyvatel, který je dotován čtyřicet let rostoucím dluhem.
Vydírání hrozbou rozpadu atlantických vazeb strategicky položené země při Bosporu je pak nikoli geniální strategií získat na pokračování nereálného života na dluh dalších pár miliard eur. A že to může být vydírání účinné je pravděpodobné i v tomto okamžiku, jakkoli má Evropa už téhle kauzy plné zuby.
Nicméně je naprosto jasné, že odkládáním léčby se stav pacienta může jenom dál zhoršovat. Dovolit komunistické vládě v Aténách, aby se léčení řecké ekonomiky skutečně vyhnula, je ve skutečnosti proti zájmům řeckého lidu, jakkoli se to nyní samotným Řekům může zdát kruté. Ale všechny reformy, které vedou k prosperitě, musí nejprve bolet, protože na začátku je likvidace sociálních výdobytků, na něž jsou navyklé celé generace.
Odchod z eurozóny asistovaný ECB a MMF by byl pro Řeky dobrým začátkem cesty k obnově.
Čtěte také:
Juncker: Tsiprasova vláda lže svým voličům, překrucuje naše návrhy
Expert: Řecko už de facto zbankrotovalo, východiskem je drachma
Téměř polovina Řeků si přeje kompromisní dohodu s věřiteli
